Článek
Vladimir Putin ale není ochoten uzavřít mír. Válku vnímá jako boj o bytí či nebytí Ruska, takže v ní hodlá pokračovat i přes obrovské lidské a ekonomické ztráty. Každou zničenou vesnici a každý zmařený lidský život vnímá jako dorbný úspěch.
Snad by jej k míru dokázal přesvědčit někdo, kdo jej chápe a kdo umí dobře vyjednávat; ten by jej přesvědčil, že nějaká forma mírového uspořádání je pro Ukrajinu ještě horší, než válka. Takovým člověkem ale Trump není.
Putina si zamiloval do takové míry, že s ním nedovede ani normálně mluvit, natož něco vyjednat — jako puberťák, který se zaraženě kouká na pěknou učitelku, zatímco od ní dostává pětku.
Navíc je z byznysu zvyklý pouze podvádět a vydírat, což na ruského diktátora prostě nefunguje.
Vědí to o něm všichni světoví státníci a tak trochu si to uvědomuje i Trump sám. Přesto pro své příznivce a pro světovou veřejnost režíruje velké divadlo o mírovém procesu, ve kterém hraje hlavní úlohu.
Tu druhou svěřil Vladimiru Putinovi, se kterým si často telefonují. O tom pak vypráví novinářům a veřejnosti, jako by šlo o něco důležitého a hlubokého, čemu nikdo jiný nemůže rozumět. Ve skutečnosti mu ale Putin jen opakuje své lži a nepřijatelné požadavky, které pak Trump tlumočí třetí klíčové postavě této frašky — ukrajinskému prezidentovi Zelenskému.
Tomu jde o osud vlasti a životy milionů lidí, a tak si nemůže dovolit Trumpa rozhněvat; nezbývá mu, než to trapné divadlo hrát s ním. Chvíli mu trvalo, než to pochopil. Původně si totiž myslel, že jde o skutečný mír, o který by jako jediný z té trojice měl zájem. Už ale zapadl do role, kterou mu Trump připravil.
Zvykl si, že „velký vyjednavač“ je jako rozmarné dítě, které se jednou ptá, zda by bombardoval Moskvu, podruhé hází mapami a křičí, že Ukrajina musí přijmout Putinovy podmínky k ukončení „speciální vojenské operace“, jinak „ji Putin zničí“. Ví, že to musí trpělivě snášet, protože Trump by své „úsilí“ velmi rád ukončil s tím, že krach jednání způsobil on.
Vedlejších úloh se v tomto dramatu chopili i různí světoví státníci, kteří předstírají, že Trumpovo úsilí může být úspěšné. Někteří slibují, že až Trump zařídí mír, pošlou na Ukrajinu bezpečnostní sbory; jiní jen vyjadřují víru ve skvělé vyjednávací schopnosti Donalda Trumpa.
K těm druhým se řadí i náš nastávající premiér Andrej Babiš. Ten už celé měsíce tvrdí, že se bude soustředit na domácí politiku, protože zahraniční problémy za nás „vyřeší Donald Trump a další státníci“ — jako by skutečně šlo jen o nějaké divadlo a ne o katastrofu kousek za naší hranicí.
To všechno sledují především novináři, kterým nezbývá, než to neuvěřitelné představení naprosto vážně popisovat veřejnosti. Přinášejí zprávy o tom, co Trump plácá, popisují potupnou návštěvu evropských lídrů v Bílém domě a analyzují nereálné návrhy míru.
Nebýt toho, že jde o válku na hranicích EU a životy spousty lidí, byla by to velice zdařilá komedie. Jenže není. Je to tragedie takových rozměrů, že ji řada z nás ani nedokáže pojmout.
Příští dějství se může odehrát v Budapešti na druhému osobním jednání Trumpa a Putina. Ani na něm nemůžeme čekat žádný posun. Pokud k němu vůbec dojde, tak především protože ješita Trump prahne po dalších fotkách s objektem svého chorého obdivu a po další příležitosti důležitě vykládat, o čem spolu hovořili.
Ruský diktátor si to dobře uvědomuje a dělá drahoty. Jemu samotnému na setkání nesejde, protože si nedokáže představit, že by změnil svůj postoj k Ukrajině a k Západu. Přes rostoucí problémy Ruska je pevně rozhodnutý ve válce pokračovat — klidně i na „věčné časy“.
A úplně stejně dlouho je Trump ochoten pokračovat ve svém „mírovém úsilí“ a prohlašovat se za Putinova dobrého kamaráda.
