Článek
Dávno víme, že Putin nikdy příměří neuzavře — leda jako past, aby ho vzápětí porušil. Už se to stalo pětadcetkrát. Skutečné příměří ani nemůže dovolit. Svůj osud i moc totiž nerozlučně spojil s válkou.
I kdyby jej ale Ukrajina nakonec nějak dotlačila k tomu, aby boje přerušil, ruský diktátor rozhodně nebude souhlasit s tím, aby na ní operovali vojáci Západu. Vždyť jednou ze záminek války bylo, že rozšiřování NATO ohrožuje bezpečnost Ruska.
Kdyby Putin nejdřív přestal „denacifikovat Ukrajinu“ a pak na ni ještě pustil vojáky Západu, mohl by rovnou nasednout do letadla a požádat o azyl v Číně nebo Severní Koreje. Občané Ruska jsou ochotní skousnout milionové ztráty, ale slabého vůdce by neunesli.
Podmínku „až Putin uzavře příměří a pozve vojáky NATO“ bychom klidně mohli používat místo rčení „až naprší a uschne“.
***
To si samozřejmě uvědomuje i iniciátor myšlenky bezpečnostních sborů Macron, stejně jako všichni, kdo slíbili se na takových jednotkách podílet. Dost možná, že to slíbili právě proto, že to vůbec není reálné. Ve skutečnosti totiž vojáky na Ukrajinu vůbec poslat nechtějí.
Vždyť kdyby evropské země na Ukrajinu poslaly jednotky zaručovat bezpečnost, vlastně by se zavazovaly, že v případě nutnosti budou s Ruskem bojovat. A to rozhodně nechtějí ani teď, ani potom.
Vidíme to zcela zřetelně na postoji USA, Británie a Francie, které nechtějí vojensky chránit území Ukrajiny, ačkoliv to slíbily v Budapešťském memorandu.
Nechtějí riskovat přímý konflikt s jadernou velmocí, stejně jako my. Proto už tři a půl roku Ukrajinu podporujeme pouze materiálně, nikoliv vojensky.
Stejné problémy jako s evropskými bezpečnostními sbory by byly i se „soukromou armádou“ z USA, o které hovoří Donald Trump. Kdyby na Ukrajině byli pouze žoldáci, museli by s Ruskem bojovat bez podpory USA. Ty do přímého konfliktu s Ruskem nešly za celou dobu studené války, kdy jim často vládli sebevědomí prezidenti. Nemůžeme věřit, že se to stane za Trumpa, kterému na Ukrajině nezáleží a Putinovi se chorobně podřizuje.
Je totiž v podstatě jisté, že by Rusko příměří nějak porušilo. Zaútočilo by na Ukrajinu nebo dokonce na samotné bezpečnostní sbory. Pro začátek klidně jen jedním zásahem raketou, aby vyzkoušelo, co Západ udělá.
Ten by volil mezi Skyllou a Charibdou. Kdyby nereagoval, zesměšnil by se a ukázal, že garance bezpečnosti jsou falešné. Kdyby bojoval, udělal by to, čemu se snažil tři a půl roku vyhnout: zapojil by se do přímého konfliktu s Ruskem.
To není možnost, kterou by mělo smysl rozebírat, protože si ji nikdo nepřeje. Proto nemá smysl na Ukrajinu bezpečnostní sbory vyslat.
Bez jednoznačné a trvalé vůle v případě ruského útoku bojovat by přinesly víc škody než užitku.
***
Ukrajinci v čele se Zelenským to vědí. Nejlépe ze všech znají „ochotu“ koalice ochotných, stejně jako ruská příměří a žvásty o nebezpečí NATO. Uvědomují si, že bezpečnostní sbory nikdy nebudou, že jde jen o prázdné sliby.
Přesto se nebrání o nich hovořit a jednat. Možná tak trochu ze slušnosti. Možná jim dělá dobře představa, jak válka jednou skončí.
***
V době publikace tohoto textu jsem se dozvěděl o sestřelení ruských dronů v Polsku. Západ tak stojí před otázkou, zda a jak reagovat na takový incident mnohem dříve, než jsem čekal.
Je také ještě patrnější, že příměří není a nebude aktuální.
