Článek
Podpora radikálů
Mezi obyvatelstvem Putin svou moc opírá především o přibližně 15 % radikálů, kteří pevně věří v Rusko jako geopolitickou velmoc a bezmezně podporují „zvláštní vojenskou operaci“, tedy válku proti Ukrajině. V Putinovi respektují vůdce, který obnovuje území a moc předchozí verze ruského impéria, Sovětského svazu.
Kdyby Putin uzavřel mír, tito radikálové by posuzovali, zda tím imperátor neukázal svou slabost a nezostudil Rusko.
A velmi pravděpodobně by dospěli k tomu, že ano. Říkali by si: „Vždyť tak mocný a významný stát jako Rusko nesmí ve válce ustupovat slabšímu! To by dřív Putin neudělal, slábne.“
Diktátor by mohl podporu radikálů zcela ztratit, zvláště těch, kteří jeho režim vnímají jako přechodný stav při obnově velkoruského impéria, protože by v jejich očích ztratil schopnost rozšiřovat Rusko a stal se slabým vládcem. V atmosféře, jež by v ruské společnosti nastala, by přitom jejich politickou podporu potřeboval. Ztratil by totiž i sympatie běžných Rusů, kteří se o politiku nezajímají a nechávají ji zcela na Putinovi (k tomu se dostaneme později).
Zvrácený filozof Dugin, hlavní ideolog režimu a nejznámější z ruských radikálů, se už vyjádřil, že by Putina za „slabý mír“ kritizoval. To si může dovolit především proto, že předpokládá, že taková situace ani nenastane.
Kontrola společnosti
Když se ukázalo, že válka na Ukrajině neskončí za 3 dny ani za 3 týdny, ruský režim utáhl šrouby. Zakázal kritiku války, odpůrců se začal zbavovat posíláním na frontu. Ruská společnost teď žije v nejhorší nesvobodě od pádu Sovětského svazu.
Kdyby válka skončila, Putin by přišel o záminku k utahování šroubů i o prostředek, jak se zbavovat skutečné opozice. Současně by se v ruské společnosti začalo mluvit o spoustě problémů včetně legitimity míru a s tím nepřímo o legitimitě války.
Mohlo by se stát, že by Putin musel nakonec režim ještě zpřísnit. K tomu by potřeboval záminku, která by se mu krátce po skončení války hledala těžko.
Válka by pro Rusy ztratila legitimitu
Hlavním propagandistickým motivem války na Ukrajině je tzv. mýtus hrdinného sovětského vojáka. Ten si Rusko buduje už od Stalina, po invazi na Ukrajinu se pak stal páteří Ruské propagandy. Zakládá na pravdivém tvrzení, že SSSR byl rozhodující silou v porážce nacistického Německa, odvozuje z něj ale:
- velmocenský status Ruska,
- nárok na tehdy osvobozená území,
- legitimitu obrovských válečných ztrát,
- povinnost ostatních států navždy projevovat vděk Rusku,
- povinnost Ruska navždy bojovat proti nacismu (ač je samo pravicovou diktaturou).
Optikou tohoto mýtu Rusko na Ukrajině dobývá ztracená území a potírá nacismus (propaganda Ukrajince běžně označuje za banderovské teroristy a nacisty). Válka se protahuje, protože mocné Rusko nečelí pouze Ukrajině, ale i vojskům celého Západu. Rusové mají povinnost vůči svým předkům bojovat a obětovat se podobně jako oni.
Kdyby Putin válku vyhrál a teatrálně Ukrajinu zbavil údajných nacistů, smrt desítek a stovek tisíc vojáků by měla svůj smysl. Vždyť do války šli právě proto, aby se obětovali při denacifikaci a osvobozování, jako Rudá armáda před 80 lety.
Leonid Iljič Brežněv, 1968, k uneseným představitelům našeho státu v Moskvě: „Vaše země leží v oblasti, kam za druhé světové války vstoupila noha sovětského vojáka. Vykoupili jsme to velkými oběťmi a z této oblasti neodejdeme. Hranice této oblasti jsou i našimi hranicemi. Protože nás neposloucháte, cítíme se tím ohroženi. Ve jménu mrtvých z druhé světové války, kteří i za vaši svobodu položili život, jsme tedy plně oprávněni poslat k vám své vojáky, abychom v našich společných hranicích cítili opravdu bezpečni. Zda nás někdo ohrožuje, nebo ne, není podstatné. To je věc zásadní, nezávislá na vnějších okolnostech. A tak tomu bude od druhé světové války na věčné časy.“
Podobného účinku by Putin dosáhl i v případě, že by dobyl velkou část území a na zbytek dosadil loutkový režim. Pro Rusy není důležité, zda území ovládnou vojensky nebo politicky. Důležité je, aby ho ovládli.
Kdyby ale Putin naopak válku zastavil a uzavřel „nevýhodný“ mír z jakýchkoliv jiných důvodů, než jej hned porušit, prohřešil by se proti tomuto mýtu, proti ruským nárokům na ztracená území i proti povinnosti „denacifikovat“.
„Za co tedy naši hoši prolévali krev a umírali?“ ptali by se v duchu Rusové. Putinovo zdůvodnění, proč na Ukrajině nechal padnout okolo milionu občanů, by pozbylo nejvýznamnější část svého smyslu. To by oslabilo jeho image a pozici v ruském.
Každý Rus má kulturní povinnost se obětovat pro velikost Ruska a boj proti nacismu.
Rozkládá Západ
Vítaným vedlejším dopadem invaze na Ukrajinu je rozklad západních spojenectví a rozdělování západní společnosti. Vidíme to na jednání Viktora Orbána, Roberta Fica nebo Donalda Trumpa. A vidíme to také všude kolem nás. Hádáme se, kdo je pro mír, o zbrojení, o důvody války, o ruské nároky a o spoustu dalších věcí.
To všechno samozřejmě nemůžeme svést pouze na Putina — můžeme si za to především sami. To ale nic nemění na tom, že Putin tyto tendence podporuje a velmi mu vyhovují. Zapadají do jeho konceptu hybridní války, do snahy oslabit Západ a případně některé periferní evropské země ovládnout politicky, bez jediného výstřelu.
I v tomto ohledu by pro něj byl konec války krokem zpět. Přišel by o bezprostřední hrozbu toho, co přijde po válce na Ukrajině. Dal by Západu šanci se vzpamatovat.
Požadavky Ruska jsou naprosto nepřijatelné. Jakékoliv mírové jednání je pouze hra, která zdržuje a mate protivníka i „mírotvorce“.
Vztahy se Západem by tím nenapravil
Po invazi na Ukrajinu v roce 2022 se Rusko stalo terčem sankcí. Mnohé západní firmy opustily ruský trh, Rusko zabavovalo jejich majetek. S koncem války by se patrně zbavilo části sankcí a mohlo by obnovit některé obchodní styky, ty největší průšvihy vzájemných vztahů by ale zůstaly. Pokud by si Rusko přálo znovu navázat diplomatické a obchodní kontakty se zeměmi Západu, čekaly by ho kvůli tomu nevyhratelné soudy a arbitráže.
Mír by také nesmazal Putinovy válečné zločiny — naopak by usnadnil jejich vyšetřování. Sám ruský prezident by tedy zůstal v izolaci.
*
V tuto chvíli tedy Putin nemůže uzavřít mír a ani ho neuzavře — přidělal by si mnoho starostí a mnoho práce. Má to ale velký háček: mír totiž současně uzavřít potřebuje. Jeho země je vyčerpaná. Lidé také. Proto říkají, že si přejí, aby už Rusko konečně vyhrálo. Prohra nebo dohoda je i pro ně nepředstavitelná.
Zdroje: Archiv autora. Odkazy v textu. Přednášky politického filozofa Vlada Vexlera, zejména Putin's looming problem with the Russian people. Zdeněk Mlynář, Mráz přichází z Kremlu, 1990, Mladá Fronta, edice Archiv.
