Článek
Traduje se, že k tělesnému trestu je potřeba přidat vysvětlení, za co je dítě trestáno. Ani to ale nepomůže. Když dítě čelí sebemenšímu násilí, dojde u něj ke stresové reakci. Dočasně mu přestane fungovat prefrontální mozková kůra, která odpovídá například za:
- chápání sociálních situací,
- předvídání následků,
- regulaci chování,
- ukládání informací do paměti
- a soustředění.
To všechno by přitom dítě potřebovalo, aby zdánlivý výchovný prostředek zabral. Aby situaci pochopilo, aby si vzalo poučení, jak se příště chovat a zapamatovalo si ho.
„Tělesné tresty“ vlastně brání vývoji dítěte, jsou překážkou výchovy, ať jde o výprask, nebo o „jednu výchovnou“ ránu přes zadek. Mají přesně opačný účinek, než trestající dospělý očekává. To potvrzuje to i statistika. Podle shrnutí vědeckých výzkumů za 20 let tělesné tresty zhoršují chování dětí.
Nepomůže ani dát dítěti po trestu čas, aby přemýšlelo o tom, co provedlo. Stále totiž nebude schopno situaci pochopit, vyhodnotit, jak se mělo zachovat, a uložit to do paměti. Místo toho se mu budou hlavou honit nepříjemné myšlenky.
- “Mají mě rodiče rádi?”
- “Jsem v bezpečí?”
- “Jsem špatné?” a podobně.
Pokud se takové situace opakují, dítě si podobné otázky začne pokládat i jindy. Zažije si je. Získá dojem, že je pro rodiče a svět nedostatečné. Naučí se neustálé ostražitosti vůči rodičům i okolnímu světu. Vzniká to, čemu lidově říkáme „mindrák“.
Ten si pak může nést až do dospělosti.
„Mě bili a jsem v pohodě“
Možná patříte k těm, kdo mají dojem, že „výchova tělesnými tresty“ funguje, protože ji předkové používali po dlouhé generace. „Mě taky tělesně trestali a vyrostl ze mě skvělý člověk,“ slýchávám a čtu v debatách o tělesných trestech. .
Jenže, ruku na srdce, vyrostl z vás člověk, kterým jste, díky tělesným trestům? Není to spíš navzdory tělesným trestům?
Zkuste radši tohle
Když dítě něco provede, chovejte se k němu mírně a láskyplně. Pomozte mu zpracovat emoce. Pokud je to potřeba, konejšete ho; ujistěte, že takové věci se stávají každému dítěti. To samozřejmě neznamená, že ho máte chválit. Jde o to, aby ještě před výchovným opatřením zpracovalo emoce, nemělo výčitky a bylo připravené přijmout poučení.
Teprve poté mu vysvětlete, co mohlo udělat lépe. Pravděpodobně zjistíte, že dítě má zájem se poučit a povídat si o tom.
Rodiče, kteří vychovávají bez násilí, ušetří spoustu času a energie. Mají s dětmi lepší a vřelejší vztahy.
