Článek
Od prosince 2025 do května 2026 získalo pouhých 40 km² ukrajinského území – zlomek loňska. Ukrajina mezitím osvobodila desetkrát víc, přes 400 km². Ofenziva na Donbasu zkrachovala. Rusko musí neustále přesouvat síly. Více se brání, než útočí.
Bojuje s klesající motivací nucených rekrutů. Ve válce ztratilo už 1,37 milionu lidí. Nemá už ani koho posílat na frontu. Nezbyly mu žádné rezervy. V prvních čtyřech měsících roku 2026 dokázalo mobilizovat pouze 70 000 vojáků, ale 130 000 jich ztratilo.
Přišlo o celou generaci mladých mužů. To není problém jen pro armádu, ale i pro hospodářství. V roce 2030 mu bude chybět 11 milionů pracovních sil. Co hůř, porodnost má na dvousetletém minimu. Přichází demografická krize, která ho oslabí na desetiletí.
Rusko je jako mytický Sisyfos. Znovu a znovu nahání lidi na frontu jako na jatka, ale k ničemu dobrému to nevede.
Ekonomika se však hroutí už teď. Ropné a plynárenské příjmy klesly o 24 procent v roce 2025 a dál padají. Růst inflace a úrokové sazby dusí investice. Válka přestala hnát růst – stala se jeho brzdou. Reálné příjmy lidí klesají. Mohou si toho dovolit stále míň.
Nepomáhá ani spolupráce s Čínou a Severní Koreou. Naopak. Závislost na čínských dovozech a jüanu je už taková, že Rusko už není rovnocenným partnerem, takže ropu a plyn prodává pod cenou. Ztrácí strategickou samostatnost a dokonce i kontrolu nad obrovským územím Sibiře. Platí tak za izolaci od Západu.
Vnitřní situace je ještě horší. Korupce tam bují ještě více, než před válkou. Údajné protikorupční čistky jsou ve skutečnosti jen vnitřním bojem elit o moc a zdroje. I v nejvyšších patrech už se otevřeně mluví o „katastrofě“ a „slepé uličce“.
Putin je v pasti. Poprvé ztrácí podporu obyvatelstva. Potřeboval by válku ukončit, jenže nemůže. Kdyby přiznal porážku, ztratí moc; vyhrát nedokáže. Proto se soustředí hlavně na udržení vlastního postavení, ne na reálné válečné cíle. Předstírá, že problémy neexistují. Utíká před následky svých činů.
Stupňuje represe proti vlastním občanům – omezuje internet, trestá kritiku a posílá odpůrce na frontu nebo do psychiatrické léčebny. To všechno podkopává důvěru uvnitř země.
Ukrajinci naopak ukazují, co dokáže svobodná společnost pod tlakem. Bojují za existenci svého státu, za své děti, za budoucnost. Jsou disciplinovaní a silní. I oni mají problémy s korupcí, ale skutečně je řeší.
Masová produkce FPV dronů, interceptorů s umělou inteligencí a námořních dronů jí umožnila v roce 2026 vyslat víc útočných dronů na Rusko než naopak. A výrobní převaha roste každým dnem. Rusko nedokáže držet krok s rychlostí ukrajinské adaptace a inovací. Jeho rafinérie a logistika hoří.
Už ani neovládá svůj vzdušný prostor. Ukrajinské drony a rakety zasahují hluboko v jeho území. Nikde už není bezpečno, ani v Moskvě a Petrohradu, posledních městech, která Rusko dlouho urputně chránilo. To bylo znát i na letošní přehlídce na Rudém náměstí. Byla nejchudší od dob Velké vlastenecké války. Žádné tanky, žádné rakety, účastnili se i severokorejští vojáci a trvala jen 45 minut – kvůli strachu z ukrajinských dronů. Symbol totální bezmoci.
Tento týden pak mezinárodní ekonomické fórum v Petrohradě „zahájila delegace“ 141 ukrajinských dronů. Nad městem se vznášel oblak černého kouře z ropného terminálu a vojenských objektů. Putin přesto nezměnil obsah svého projevu. Tvrdil v něm, že protahováním války dosahuje geopolitických cílů; že díky válce ruská ekonomika každým dnem roste. Tím dal váženým hostům z Číny, Severní Koreje i USA najevo, jak moc je odtržený od reality.
The moment a Ukrainian drone strikes the oil terminal in St. Petersburg pic.twitter.com/uwDPF3ftG9
— Visegrád 24 (@visegrad24) June 3, 2026
Dokážete si představit, že by Andrej Babiš nebo Petr Pavel mluvili o ekonomicky výhodné válce s oblakem černého dýmu nad hlavou? V Rusku je to už realitou.
Putin je na nejlepší cestě stát se nejhorším vůdcem Ruska všech dob. Darmo ale doufáme ve změnu jeho zkaženého systému. Šance na revoluci zdola je ale minimální. Lid není zvyklý se účasnit na politice, a tak ani neumí dovodit politickou odpovědnost svého vůdce. Pokud Putin přijde o pozici nebo o život, tak jedině při palácovém puči. V tom případě jej nahradí další člověk ze stejného těsta. Režim se nezmění.
Možná Putina prohlásí za viníka války a uzavře mír - jenže ne napořád. A dříve či později se rozhodne k další agresi. Je to v jeho nátuře. Najde pro ni pochopení u obyčejných Rusů, nasáklých válečnou propagandou. Dnes kvůli marnému boji vysává obyvatele i hospodářství; najde si tedy zdroje i na další zbytečnou válku. Té zabrání jedině jasná porážka současného režimu a tvrdé poválečné podmínky s bezpečnostními zárukami pro Ukrajinu.
Proto je v zájmu Česka i celé Evropy Ukrajinu nadále podporovat – ne proto, že bychom chtěli nekonečnou válku, ale proto, že jen ruská prohra může přinést skutečný a dlouhodobý mír.
