„Obhájím se u soudu!“ věřil Rus, když kritizoval Putina. Je na psychiatrii

Než se Ilja Remeslo (42) ponořil do politiky, živil se jako advokát. Blogovat začal po zabrání Krymu v roce 2014. „Měl jsem radost, že to nebylo krvavé,“ vysvětloval později. „Všichni jsme tehdy Putina považovali za sjednotitele ruských zemí.“

Publikoval na sociálních médiích. V televizi vystupoval jako režimní expert. Na Telegramu nasbíral 90 tisíc sledujících.

Pořádně se rozjel po invazi na Ukrajinu. Zatímco v lednu 2022 zveřejnil 74 příspěvků, v březnu už 231. Válku podporoval jako „nutnou ochranu Ruska“ před Západem a „nacisty“. Věřil, že jde o dobře naplánovanou policejní operaci, která skončí rychlým vítězstvím.

Na opozičníky útočil jako na zrádce a agenty Západu, podával na ně trestní oznámení. (Právě kvůli němu stanul před soudem Navalný.) Kritizoval ale také ruské radikály, zejména Prigožina, kterého nazýval „lživlastencem“. Přebíral postoje a vyjádření Putinova režimu, kterému zřejmě skutečně věřil.

První trhliny se v jeho víře objevily po Prigožinově vzpouře v červnu 2024. Zarazila jej totiž reakce Vladimira Putina, který proti vzpouře nezasáhl a z Moskvy uprchl do bezpečí.

Remeslo začal přemýšlet. Bylo o čem. A měl na to spoustu času. Válka se protahovala. Ztráty rostly. A s nimi rostly i jeho pochybnosti. Zdráhal se však podle nich konat. Doufal, že Donald Trump zařídí konec války. Když ale viděl, že jednání o míru jsou pouze divadlem, došly mu omluvy.

Připustil si, že lidé okolo něj bezmyšlenkovitě přejímají vládní propagandu. A že to dělá i on sám. V listopadu 2025 zveřejnil esej „O pseudopatriotismu a falešném konzervatismu“, kde poslušné vlastenectví označil za projev „dobrovolného otroctví“.

Několikrát pak navštívil frontu. Mluvil s vojáky, kteří mu potvrdili, že situace je „špatná a lepší nebude“. Do toho přišly výpadky internetu a blokace Telegramu. Ty se dotkly jeho činnosti a příjmů. Začal se zmiňovat o selhání systému.

Publikoval manifest „Pět důvodů, proč jsem přestal podporovat Vladimira Putina“. Ten se rozšířil až 17. března, kdy ho jen na Telegramu četlo přes půl milionu lidí. Byly v něm věci, které jsou pravda a které si nedovolil tvrdit ani Prigožin:

Putin vede válku na Ukrajině jen kvůli svým komplexům. Vyžádala si už 1–2 miliony obětí a obyčejným Rusům nic nepřinesla. Způsobila obrovskou ekonomickou škodu a pokles životní úrovně, konec svobody internetu a médií. Absolutní moc absolutně korumpuje. Putin po 26 letech vlády neposlouchá voliče. Opozice neexistuje – buď je v exilu, nebo je mrtvá.

Remeslo se ale nespokojil s tím, že problémy pojmenoval. Nabídl i řešení:

Putin není legitimní prezident. Musí rezignovat, být souzen jako válečný zločinec a zloděj. Je lepší vyjednat mír než pokračovat v dlouhé válce.

Byl si úplně jistý, že má ve všem pravdu. Jako správný právník proto dodal, že svá tvrzení klidně obhájí i před soudem. V tom se ovšem spletl. Útokem na Putina překročil veškeré přípustné meze. Možnost obhájit se před soudem nedostal. Skončil v psychiatrické nemocnici.

K manifestu teď může přidat další poznatek: Rusko není právním státem, ale diktaturou.

Umístění kritiků režimu do psychiatrické léčebny není v ruských podmínkách žádnou novinkou. Společnost spíše přijme, že se takový člověk zbláznil, než že po kritickém projevu náhle zemřel nebo záhadně zmizel.

Remeslo skončil na oddělení pro první psychotické ataky u mužů psychiatrické nemocnice č. 3 v Petrohradě, kde se disidenti léčili z názorů už v době, kdy Vladimir Putin nastupoval do KGB.

Státní média tvrdí, že je Remeslo vážně nemocen. Jeho kolegové blogeři to papouškují. Krátce před hospitalizací ovšem mluvil s britskými novináři. Klidně, racionálně a souvisle.

Jeho příběh nápadně připomíná děj románu 1984. V tom si hlavní hrdina také uvědomil, že pomáhá prohnilému režimu přepisovat realitu, a postavil se na odpor.

Po „režimní terapii“ se ale srovnal a zůstal slušným spořádaným člověkem.