Článek
Oficiální zpráva říká, že laborantka Darja Šipilovová (28) z protimorového ústavu v Irkutsku zemřela na zápal plic v blízkém Šelechově, kde bydlela. Šíří se ale také zprávy, že 25. září rozbila zkumavku s bakterií moru (Yersinia pestis), nakazila se a v noci na 2. října zemřela.
Uživatelé sociálních sítí jdou ještě dál. Dílem z legrace a dílem vážně mluví o laboratoři na biologické zbraně nebo utajené epidemii. Poukazují, že ruským zdrojům se nedá věřit. Že když Rusové přiznali, že izolovali 200 lidí a uzavřeli jedno křídlo nemocnice, skutečnost musí být mnohem drsnější.
Spojují přirozené obavy z opakování nedávné pandemie s historickou pamětí na středověké morové rány a s opovržením zaostalým ulhaným Ruskem. To by možná skutečně bylo schopné ohrozit svět nějakou nákazou.
Tak to naštěstí není.
Je těžké říct, co se v Rusku přesně stalo, protože, oficiální zdroje Ruské federace jsou nespolehlivé. My se ale můžeme dobrat pravdy, aniž bychom vycházeli z tvrzení ulhaného Putinova mluvčího Peskova nebo z prohlášení úřadu s podezřelým názvem Federální služba pro dohled nad ochranou práv spotřebitelů a dobrých životních podmínek lidí (Rospotrebnadzor). Jejich informace jsou pouze kouskem skládačky, kterou potřebujeme sestavit, abychom pochopili, co se skutečně děje.
Vezmeme to popořadě.
Mor je tam běžný
Na rozdíl od pravých neštovic nebyl mor nikdy vyhuben. V části Sibiře a Střední Asie se bakterie moru vyskytuje u hlodavců a blech. Lidské případy jsou ale vzácné. Poslední potvrzená nákaza člověka v Rusku je z roku 2016.
Rusové ovšem riziko moru berou vážně. Proto tu funguje „protimorový ústav“. Sleduje epidemiologickou situaci moru, cholery, antraxu a dalších nemocí v oblasti. Řídí „protimorové stanice“. Vyrábí očkovací přípravky. A taky skladuje živé vzorky nemocí.
Laborantka se tam tedy nakazit mohla a patrně i nakazila.
Smrtící bakterie Yersinia pestis pod elektronovým mikroskopem
Mor byl biologická zbraň. Už ale není
Ve 20. století s ním pracovaly Japonsko, USA i Sovětský svaz. Japonská Jednotka 731 za války shazovala nakažené blechy na Čínu. Američané nevymysleli způsob, jak mor využít. Okolo roku 1970 útočný program ukončili. Sověti se zabývali možností rozptýlit mrak umělého aerosolu s bakteriemi moru.
Problém všech těch zbrojních programů byl, že nežijeme ve středověku. Při včasné léčbě srazí antibiotika smrtnost moru pod 15 procent. Při dnešní hygieně a možnostech prevence je epidemie nebo dokonce pandemie moru v podstatě vyloučená. Šíří se mnohem pomaleji než covid, na který si ještě všichni vzpomínáme. Ve zbrojařské laboratoři by měli nějakou podstatně horší chorobu. Takovou, která zabije více než jednotky nebo desítky lidí.
To současně představuje jednu z děr konspirační teorie, že Rusko tutlá epidemii moru.
Rusko je na mor připravené
Ve městě proběhla 2. října krizová schůze, na kterou přiletěla z Moskvy šéfka Rospotrebnadzoru. Zavřeli křídlo nemocnice, kde Darja Šipilovová umřela. Izolovali a testují 189 rizikových kontaktů. Dělníci v místní hliníkárně nosí roušky. Obyvatelé údajně viděli pracovníky v ochranných oblecích.
Z toho někdo dovozuje, že ve městě vypukla epidemie. Uvedená opatření však spíše odpovídají aktivaci protimorového plánu při výskytu nebezpečné nemoci u jediného pacienta. A protimorový plán je přesně to, co irkutský protimorový ústav umí. Lékaři a vědci jsou celí žhaví nasadit všechny ty roušky, testy a antibiotika, které připravovali dlouhá desetiletí.
Protimorový ústav funguje v Irkutsku od roku 1934. Chybou novinářů je ve zpravodajství umístěn do sousedního Šelechova, kde laborantka bydlela a zemřela.
Rozšíření je nepravděpodobné
I kdyby se ale moru vymkl kontrole, je v šestisettisícovém Irkutsku izolovaný. Město leží na jihovýchodní Sibiři, asi 250 km vzdušnou čarou od mongolských hranic. V okolní divočině žijí 3 obyvatelé na kilometru čtverečním. K zastavení nákazy by tak stačil zákaz cestování.
Mor má poměrně krátkou inkubační dobu 1-3 dny. Nakažený člověk by musel krátce po rizikovém kontaktu cestovat. To můžeme při aktivovaném protiepidemickém plánu skoro vyloučit. Zvláště, když už okolní státy raději zpřísnily opatření na hranicích.
I kdyby ale někdo infikovaný nasedl do letadla nebo auta a dostal se třeba do Moskvy nebo do EU, není důvod k obavám. Mor není covid. Šíří se pomalu a vždy má příznaky. Epidemiologové by ho zastavili. Usnadnil by jim to i zájem nakažených o léčbu. Mor se, na rozdíl od covidu, přechodit opravdu nedá.
V Evropě se už moru bát nemusíme díky hygieně a lékům, hrůza z toho slova však zůstává v povědomí.
Proč se fámy o nákaze šíří jako mor?
Každá epidemie nebezpečné nemoci v lidech probouzí touhu zpochybnit oficiální verzi. V roce 2014 se šířila fáma o epidemii eboly v EU, ačkoliv nemoc by se tu kvůli hygieně a chladu rozšířit nemohla. A naopak, když byly během pandemie covidu plné nemocnice, nebránilo to spoustě z nás tvrdit, že nemoc neexistuje nebo není nebezpečná. Někteří to ostatně tvrdí dodnes.
Podobné reakce vyvolala i zpráva o úmrtí laborantky z protimorového ústavu. Přiživily ji ruské úřady. Gubernátor Irkutské oblasti Kobzev mluvil nejdřív o podezření na „zvlášť nebezpečnou infekci“; později vyjádření sladil s oficiální verzí o zápalu plic, který s prací v ústavu nesouvisí. Hlava sousední Burjatské republiky Cydenov původně mluvil o úmrtí na mor, pak o podezření na mor. Řuské úřady jeho vyjádření zdela popřely. Ředitel hliníkárny nařídil roušky kvůli situaci, nyní už ale tvrdí, že jde o prevenci sezónní chřipky.
Každému je zřejmé, že něco tutlají.
Z druhé strany prohlubují podezření média. Web Ljudi Bajkala citoval tvrzení telegramového kanálu o rozbití zkumavky s bakterií moru se slovem „údajně“. Světová média včetně některých českých však tvrzení citují, jako by šlo o ověřenou zprávu.
Šíření fám nahrává i zášť, kterou Rusko způsobilo válkou proti Ukrajině. My v Evropě si od ní rádi ulevíme vtípkem o ruské zaostalosti, nebo poukazem na to, že biologické laboratoře přece podle Rusů měly být na Ukrajině a ne v Rusku.
Proto taky hltáme neověřenou zprávu ČTK o tom, že v Irkutsku zavřeli několik nemocnic, nebo všudypřítomnou fámu, že na protimorová opatření dohlíží nechvalně proslulá FSB.
Od toho všeho už je pak jen krůček k obavám, že Rusko se chystá použít mor na Ukrajině nebo v EU. To už jsou ale úplné nesmysly.
Skutečnost je mnohem jednodušší. 6000 kilometrů od nás umřela laborantka. Příčinou smrti nejspíš byla některá ze závažných nemocí, se kterými pracovala. Pokud vůbec došlo k nákaze dalších lidí, situace je dávno pod kontrolou. Rusové se o tom ujistí už brzy. Inkubační doba končí.
Jenže my ve 21. století nechceme slyšet, že je vše v pořádku. Naši předkové se moru museli bát. My se ho bát chceme.
