Ukrajina Mášu a medvěda zakázat musela

Znáte je? Medvěd dřív pracoval v cirkusu, ale už je v důchodu. Ujal se nezvladatelné holčičky Máši, a tak teď nemá klid. Pocházejí z Ruska, ale skoro nemluví. Účinkují v krátkých epizodách, které znají děti po celém světě. Na Youtube má anglická verze seriálu 55 milionů odběratelů.

Když ho v srpnu Ukrajina zařadila na sankční seznam, svět tím překvapila. V českých komentářích jsem o tom četl kritické a zesměšňující reakce:

„To vážně věří, že si pomůžou zakazováním pohádek?“

„Zakazují ruskou kulturu.“

„Cenzura!“

Nebo: „Bojí se Zelenský víc medvěda, nebo Máši?“

Sám jsem tomu příliš nerozuměl. Rozhodl jsem se tomu přijít na kloub. Povím vám, co jsem zjistil.

Pohádkový medvěd je velký, silný, trochu neohrabaný, ale rozhodně hodný. Holčičku Mášu chrání, je s ní trpělivý a poskytuje jí domov. Děti u obrazovek ho milují jako jejího tatínka. Jako dospělí v něm ale s trochou fantazie můžeme vidět i Rusko.

Máša je úplně jiná. Malá, rozpustilá, neposlušná. Všechno rozbije, ale skoro nikdy se jí za to nic nestane. S tím souvisí výhrada, kterou mám k seriálu jako rodič: děti se snaží tu divokou dívenku napodobovat, takže se samy stávají nezvladatelnými. Proto se snažím preferovat jiné pohádky.

Ukrajinské úřady ale pojmenovaly větší problém: v seriálu se bezohlednost vydává za šarm a hranice druhých jsou v něm jen překážka k překonání. Malá hrdinka si dělá, co chce, a svět se tomu musí přizpůsobit.

Pro zemi, kterou Rusko napadlo pod záminkou vlastní výjimečnosti, tohle není pohádka. Bojuje za to, aby ruský medvěd její hranice respektoval.

To ale není všechno. V seriálu jsou i obrazy, které jsou pro Ukrajince nepřípustné. A nejde jen o ruský folklor. V jedné epizodě Máša hlídá zahradu v čepici příslušníka NKVD. My ji známe z historických filmů a  dokumentů. Odkazuje ale na drsná léta Stalinova teroru, hladomoru a vraždění. Na hrůzy, které má Ukrajina v kolektivní paměti.

My jsme to nezažili, ale můžeme sáhnout po analogii. Nechali byste dítě koukat na pohádku, kde holčička hrdě pochoduje v čepici SS?

Děti nejsou schopny pochopit souvislosti. Symboly zla se jim vrývají do paměti jako rekvizity z veselé pohádky.

V jiné epizodě si Máša nasadí přilbu tankisty. V situaci, kdy na Ukrajinu útočí ruská armáda, takový obraz na ukrajinské obrazovky nepatří. Děti si od nich nemají odnášet víru, že Mášin svět je milý.

Putinův mluvčí Peskov to samozřejmě všechno odmítá. Posmívá se Ukrajině, že válčí s pohádkou. To by přitom byla pravda i bez zákazu: válka zuří kvůli pohádkám, které si vymyslel jeho šéf Putin.

Ten Putin, který se snaží hrát roli medvěda ochranitele, ale mnohem víc se podobá čtyřleté Máše, která nezná hranice a všechno ničí.

Propaganda ale není jediným důvodem zákazu. Jsou tady ještě peníze. Každé zhlédnutí zvyšuje zisk výrobce i držitelů práv. Ti z něj odvádějí daně do ruského státního rozpočtu. A ten financuje válku proti Ukrajině, mimo jiné i únosy dětí.

Jen na Youtube měla ukrajinská verze seriálu stovky milionů zhlédnutí za rok. To představuje miliony pro ruskou armádu — a taky miliony dětí, které si berou za vzor Mášu a medvěda.

Na základě rozhodnutí o sankci Youtube a Netflix zablokovaly vysílání seriálu na Ukrajině. Než jsem se seznámil s argumenty, přišlo mi to přehnané. Teď už s tím souhlasím. A říkám si, že to přišlo docela pozdě.

Ukrajina o zákazu uvažovala už od roku 2017, ale odložila ho. Seriál nezakázala ani po roce 2022, když se rozhodla derusifikovat. Mizí sochy Rusů i knihy s obsahem ruské propagandy i ty od spisovatelů, kteří podpořili invazi.

Seriál Máša a medvěd má mnohem silnější kulturní dopad než socha nebo kniha. Přesto Ukrajina zákaz odkládala. Rozhoupala se, až když letos Netflix oznámil, že kupuje další dvě řady.

Nebyla zvědavá na to, jaké další příběhy a symboly seriál přinese. Neměla zájem, aby miliony ukrajinských dětí znovu nasávaly ruský pohled na svět.

Úplně ji v tom chápu.

Kdyby nějaký stát střílel na naše lidi a města, taky bychom jeho tvorbu nepouštěli dětem.