Článek
Po útoku na Venezuelu a únosu Nicoláse Madura Trump údajně prohlásil, že o šanci vést zemi se vůdkyně opozice Machadová připravila tím, že přijala Nobelovu cenu za mír, na kterou měl zálusk on sám.
Machadová tomu zřejmě uvěřila. Domluvila se s ním, že mu ocenění předá a přenechá. Myslela, že si ho tím nakloní; možná dokonce, že za to něco dostane. Že přispěje k demokratizaci země a stane se prezidentkou.
Jenže psychicky narušený Trump takhle nefunguje. Ani ho nenapadlo, aby se zabýval otázkou, zda a jak Machadovou dostat do čela Venezuely. Jednak se nechce pachtit se změnou režimu, jednak má raději spojence, s nimiž může dělat špinavé kšefty. Machadová je pro něj příliš morální.
Jen mluvil o „křivdě“
Když tvrdil, že ona nemůže vést Venezuelu, protože dostala „jeho“ cenu míru, pouze se vymlouval. Nechtěl napřímo říct, že nemá důvod pomoci venezuelskému lidu a tamní demokratické opozici. Raději si hrál na to, že mu Machadová ukřivdila a přitom dál vystupoval jako všemocný dobyvatel, který rozhoduje o její vlasti.
Do takové zdánlivě rozporné dvojrole oběti a pána se narcisové stavějí velmi rádi. Prahnou po všech druzích pozornosti, ale ze všeho nejvíc po obdivu a lítosti.
Trumpovi neustupovat
Vůdkyně venezuelské opozice bohužel nechápala, že Trumpovi jde o pozornost a ne o její Nobelovu cenu za mír. Tu mu proto na čtvrtečním setkání přenechala. Dopadlo to tak, jak to dopadnout muselo. Vzal si cenu, usmál se, pochválil Machadovou, ale přestal ji brát vážně. Ona už totiž nemá způsob, jak by mu mohla přinést pozornost ani jiný prospěch. Jako by pro něj přestala existovat.
Proto jeho mluvčí Leavittová rovnou prohlásila, že na jeho názoru na možnou vůdčí roli Machadové se nic nemění. Jinými slovy, Trumpovi vyhovuje, aby u moci zůstala představitelka nelegitimní komunistické diktatury Rodríguezová.
Ústupkem Trumpovi Machadová nejen nic nezískala, ale ztratila i ten malý význam, který pro něj jako držitelka Nobelovy ceny míru měla. Udělala by bývala líp, kdyby ocenění hodila do koše.
Pokud bude po Trumpovi ještě něco chtít, hrozí jí podobná otřesná zkušenost, jakou už několikrát udělal Zelenský. Toho Trump uráží a ponižuje, aby stavěl na odiv svou moc. Přesvědčování a lichotky nepomáhají. Jakýkoliv výsledek, kterého prezident Ukrajiny v jednání s ním dosáhne, má jepičí život. Po pár dnech je vše zapomenuto a Trump znovu choře obdivuje Putina.
Z toho všeho pramení jednoznačné poučení. Tváří v tvář Trumpovým požadavkům a vydírání se nevyplatí ustupovat; smysl nemá ani mu lichotit. Pokud se máme snižovat k nějakému obdivu nebo odměňování, tak jedině poté, co si ho prezident USA zaslouží.
Což se už, mimochodem, nikdy nestane. Nic trvalého se s ním vyjednat nedá. Jediným možným přístupem je držet pozice a čekat, až Trump odejde nebo přijde o moc. To potřebuje pochopit každý, kdo s ním má co do činění.
