Zastupitel za SPD křiví pravdu ve videích z Ruska

Průměrné video Jakuba Zieby vidí 30 až 40 tisíc lidí, některá ale mají i stovky tisíc zhlédnutí. Pod nimi je spousta pochvalných a děkovných komentářů. Kritické hlasy tu téměř nenajdeme. Zieba nabízí jednoduché vysvětlení: „Ty sprosté a protiruské samozřejmě mažu.“

Údajnou realitu Ruska na Youtubu „přibližuje“ hlavně nakupováním. Záběry vybraných značek, výrobků a regálů doprovází přihlouplými komentáři, jak jsou ceny příznivé a obchody plné, takže nefungují sankce.

„Máme tady i Globus,“ začíná třeba jedno z videí před hypermarketem. Uvnitř obchodu pokračuje podobně. „Máme tady Tefal. Máme tu i Kärcher,“ říká při průchodu sekcí elektrických spotřebičů. Chová se, jako by právě vyvrátil, že má Ruská federace jakékoliv ekonomické problémy. Cenovky u vysavačů Kärcher kamerou nezabere. Přepočtem ceny u filtrů však zjišťuji, že výrobky Kärcher jsou v Rusku asi o polovinu dražší než u nás.

To nutně nevypovídá o ekonomické situaci v Rusku; je to však ukázkou toho, jak Zieba manipuluje. Ukazuje, jaké značky jsou k dostání, ale bez cenovky. Později zase natočí neznačkový výrobek; kritériem blahobytu najednou bude cena.

Samozřejmou součástí každého nákupního videa je regál s pivem. U toho zásadně ukazuje české exportní značky s komentářem, že sankce nefungují, protože tady mají exportní pivo. Už neprozradí, že na pivo se sankce vůbec nevztahují…

U regálů, na které sankce dopadají, se Zieba vyjadřuje jinak: „Je teď spousta nových značek.“ Chová se, jako by šlo o projev silné ekonomiky a ne toho, že Rusko na sankce odpovídá kopírováním západních výrobků, které někdy vyrábí přímo v továrnách ukradených západním firmám.

Po nákupu hrdě zmíní nízkou cenu nákupu a vyzve diváky, aby si to z rublů přepočítali. Přidá jim k tomu kurz, aby si všichni spočítali, jak se Rusové mají dobře. Zamlčí, že Rusové mají oproti nám poloviční platy a důchody dokonce třetinové, takže si toho za vyšší ceny v ČR koupíme o polovinu víc.

Nikdy také nevysvětlí, proč jsou obchody a restaurace tak prázdné. Za průměrné video v nich potká méně lidí, než u nás za rychlý nákup ve večerce na sídlišti.

Sám jsem byl v Rusku před sedmi lety a z obchodů i restaurací mám podobnou zkušenost. Byly prázdné. V hypermarketech, nákupních centrech a jídelnách ale bývalo plno. Dnes ze Ziebových videí vidím, že už se vyprázdnily i ty.

Podobný dojem vytváří záběrem na benzínku v domovském Volgogradu. „Fronty nejsou. Benzín není na příděl. Lidi normálně tankují,“ tvrdí Zieba, aby vyvrátil zprávy o následcích sankcí a útoků. Na oné benzínce je ovšem jediné auto. Provoz na ní i v ulicích kolem zdaleka neodpovídá velikosti milionového Volgogradu.

Ukazuje také, že palivo tu je levnější, než u nás. Jenže ode dne, kdy se Zieba před třemi lety do Ruska přestěhoval, už cena stoupla asi o 40 %. Že by si toho nevšiml?

Je možné, že si pan Zieba potíže běžného ruského člověka ani neuvědomuje. Na tamní poměry je totiž poměrně bohatý. Má hned několik příjmů. Ze sociálních médií patrně dostává částku, která odpovídá běžnému ruskému platu. Další peníze mu posílají důvěřiví diváci. A jako zastupitel za obvod Plzeň 1 bere 4000 korun měsíčně, přestože se zasedání neúčastní. Jako propagandista má patrně také neoficiální příjem od Ruska.

Je tak příslušníkem střední třídy, která jinak v Rusku téměř neexistuje. Není divu, že mu pak v prázdných obchodech a restauracích vše připadá levné.

Při natáčení videí stíhá ještě studovat politologii, tedy propagandu, nebo vystupovat v ruských a proruských médiích. Je jejich miláčkem, protože chválí Rusko. Přitom ale samozřejmě přikrášluje, zatajuje a lže velmi podobně, jako při popisu nákupů v liduprázdných obchoďácích.

Touto frází Zieba sděluje, že do jeho Volgogradu jezdí víc Rusů než dřív. Je tomu tak samozřejmě proto, že od začátku války nemohou cestovat na Západ, a tak si vybírají destinace v Rusku.

Turistický ruch ve skutečnosti upadá. Cizinci o Rusko ztratili zájem. Většina z těch, kteří do žádosti o vízum vyplní „turismus“, jsou ve skutečnosti obchodníci. A i těch je oproti předválečným číslům jen zlomek. Zieba tvrdí, že se turisté do Ruska bojí kvůli lžím v médiích Západu.

V tom se mýlí. Lidé se do Ruska bojí, protože je ve válce. Osobně jsem tam už nejel, protože zařadilo Českou republiku na seznam nepřátelských zemí.

Je ovšem otázkou, zda předtím v Rusku zahraniční turismus mimo hlavní město fungoval. Za měsíc pobytu v letovisku Soči jsem tehdy potkal jediného jiného cizince. A také jen jediného Rusa, který alespoň částečně ovládal jeden cizí jazyk. Všude jsem působil rozruch, místní se na mě chodili koukat.

Zieba ale svému názoru na růst turistického ruchu věří natolik, že se ve Volgogradu rozhodl rozjet podnikatelský projekt. A ne ledajaký.

Na ikoně jednoho z videí hrdě ukazuje obrovský portrét masového vraha Stalina a usmívá se přitom jako sluníčko. Vysvětluje, že chce založit muzeum kvůli „uchování historické pravdy“. Na kameru předvádí velkou sádrovou hlavu Stalina a přemítá, zda k ní nechat vyrobit ještě ramena. Různých vypodobnění diktátora má už zjevně hodně a k tomu i další předměty z 30. let.

Tvrdí, že jde o sběratelskou a muzeální činnost; z jeho emocí však vidíme, jak moc mu zrůda s knírem učarovala. Ve videu vysvětluje, že teprve v Rusku se dozvěděl, jaký Stalin opravdu byl; u nás se prý o Stalinovi učí jen to špatné, ale on přitom třeba pozvedl zemědělství. To je podobná lež, jako ta o exportních pivech. Stalinská kolektivizace zemědělství byla neúspěšná. Snížila produkci natolik, že Sovětský svaz musel ze zahraničí dovážet obilí. Ukrajinci ho navíc museli posílat do Ruska, což vedlo k obrovskému hladomoru s miliony mrtvých.

I kdyby ale Stalin byl vtělením boha dobytku a pšenice, tak by to nebyla omluvenka za masové vraždy a další odporné zločiny. Přežívající obdiv k němu není důsledkem jeho úspěchů, ale hrůzy, kterou v lidech vyvolával.

Ziebův přístup k pravdě o Stalinovi si ověřuji ještě u videa o chrámu Vasila Blaženého v Moskvě. Vyprávění o stavbě a historii budovy omezí na období carského Rusku. Vynechá, že Stalin chrám zavřel, vzal z něj zvony a chtěl ho zbourat; že po pádu Sovětského svazu proběhly rozsáhlé restaurátorské práce. Ne, to jako samozvaný „ochránce historické pravdy“ říct nesmí. Stalin i chrám jsou velkými ruskými klenoty, které on vychvaluje a chrání.

V jeho pokřiveném vidění světa to znamená být nezaujatý. Kritiku Ruska považuje za nenávist.

Vztah k Rusku Zieba alespoň letmo zmíní v každém videu. Kdo Rusko miluje, ten je podle něj nestranný. Velká část lidí na Západě prý ale Rusko i Rusy vidí zkresleně, protože je nenávidí; způsobila to média, která píší o tom, že Rusové nemají zboží, bydlí v zemljankách a nemají záchody.

Ten myšlenkový veletoč je podstatou jeho práce: nadsazuje západní kritiku Ruska, tuto vlastní nadsázku pak označuje za západní propagandu, kterou následně vyvrací.

Proto ve videích ukazuje obchody, záchody a vesnice. Ani na chviličku nepřipouští, že ve většině Ruska si lidé žijí podstatně hůř než on v novém bytě a čtyřhvězdičkových hotelech. Třeba jako obyvatelé Seljatina u Moskvy, kterým je doma zima i v kožichu, protože peníze na infrastrukturu skončily ve zbrojení a v kapsách mocných:

I kdyby Zieba chtěl, říct by to nemohl. Jemu ale nevadí o tom mlčet. Zorientoval se. Je v Rusku jako ryba ve vodě. Nadšeně lže, že v tam není žádná cenzura; že si veškeré informace z oficiálních ruských médií ověřuje a vše je vždy pravda.

„Existují opoziční weby; jen se musí označovat jako zahraniční agenti,“ pokračuje a tváří se, jako by šlo o něco samozřejmého. „Rusové je nečtou, protože jsou pochybné a financované bůhví odkud.“

Představuje nám tak falešnou realitu ruského mediálního prostoru, ve které je oficiální pravdivé a správné; zatímco vše opoziční je pochybné, cizí, protiruské — a tudíž nesprávné.

Rusové ho nominovali na cenu „Znalost“ v kategorii cizinců, kteří šíří ruskou propagandu na mezinárodní scéně. Jestli mu ji opravdu dají, to se ukáže na přelomu února a března. Určitě si ji ale zaslouží i v té obrovské konkurenci, ve které bojuje. Oproti jiným cizincům je totiž mnohem užitečnější, tvárnější a snaživější.

Proto jej ukazují v televizi jako vzorného člověka, který Rusko pochopil. U nás byl jako stalinista na okraji společnosti. V Ruské federaci se ale stal téměř okamžitě váženým a bohatým člověkem. Za ten vzestup platí zradou, která je podle něj přiměřenou cenou.

Je občasným hostem „alternativních médií“, kde si s podobnými zjevy notuje, jaká je u nás nesvoboda a cenzura. Přitom si může vydělávat pouze díky tomu, že naše vlast patří k zemím s největší svobodou projevu na světě.