Článek
Jeho velký učitel Klaus jistě nesouhlasně vrtěl hlavou a dost možná si jej i vymazal z telefonu. Macinka totiž neobvykle ostře, alespoň na poměry populistické pravice, odsoudil ruskou invazi na Ukrajinu a vyzval Putina k jejímu ukončení.
Jak sám zdůraznil, nemluvil o Ukrajině, ale mluvil k Rusku. Frázemi jako „žádná velmoc nemůže vyhrát válku proti realitě“, „vaše rakety považuji za fyzické přiznání vlastního selhání“ a mnoha dalšími odmítl nešvar přenášet odpovědnost na napadenou zemi, pro který se vžil hanlivý pojem „chcimírství“.
Ony postoje u Macinky nejsou novinkou. O konfliktu Rusko-Ukrajina se rozumně vyjadřoval už na lednové návštěvě Ukrajiny, kde působil jako protiváha necitlivého mluvky Turka. Přesto od něj takové vystoupení v OSN nikdo nečekal.
Vždyť jeho jméno jsme poslední týden skloňovali především kvůli „debatě“ na mnichovské konferenci, kde se projevil jako zadrhávající hulvát a milovník konspiračních teorií. Předtím budil pohoršení vyděračskými zprávámi prezidentovi Pavlovi a marným bojem o jmenování Filipa Turka ministrem. Nic nenasvědčovalo tomu, že by chystal proměnu v důstojného státníka.
Přesto je řeč v OSN logickým vyústěním povolebního dění. Zatímco byl Macinka středem pozornosti, uvědomil si:
- že jeho voličům neimponují bitvy s prezidentem ani protievropská rétorika,
- že ho premiér Babiš klidně odstaví od zahraniční politiky a bude si ji řešit s prezidentem,
- že radikálními postoji nepřetáhne voliče SPD a podobných uskupení,
- že mu roste konkurence v novém hnutí hejtmana Kuby, které cílí na stejnou skupinu voličů,
- že jako vicepremiér významem předčil své patrony Klause i Turka,
- že už nepotřebuje provokovat, aby se dostal do médií, a
- že většina společnosti dává přednost morálce před verbálním násilím.
Jistě mu prospěl také nástup Igora Červeného na ministerstvo životního prostředí, díky němuž se Macinka poprvé po několika měsících nemusí věnovat Filipu Turkovi, takže má čas přehodnocovat postoje, věnovat se skutečným výzvám a problémům.
Radost mají skoro všichni
Projevem fakticky vzdal válku, kterou vyhlásil prezidentovi. Ostřílený generál Pavel i protřelý premiér Babiš to nejspíš čekali, přesto se jim však muselo ulevit. Raději s ministrem budou spolupracovat, než jej, jeho vlastními slovy, kohabitovat. Od české veřejnosti si pak Macinka vysloužil převážně nadšenou chválu.
Statistika názorů na Macinkův projev na síti Lidé.cz
S tou bychom však měli být opatrní. Lidé se nemění ze dne na den a slova nic nestojí. Macinka zůstává tím, kdo před pár dny vyzýval k proměně Západu.
Navíc, muže nedělají slova, ale činy. Praktická politika vlády doposud projevu našeho ministra zahraničí neodpovídala. A ani teď není zdaleka jisté, zda se to změní.
Jednu jistotu však máme.
Emancipovaný Macinka
Macinka vystoupil ze stínu Filipa Turka i Václava Klause. Dal jasně najevo, že dovede ČR reprezentovat způsobem, o jakém se oběma sebestředným politikům ani nezdálo.
Tím stranu Motoristé sobě zbavuje závislosti na toxickém Turkovi a stává se její nejvýraznější tváří. Dokázal, že není pouhým agentem uhlobaronů, že má schopnost sebereflexe a že jeho politické ambice dalece přesahují toto volebního období.
