Článek
Když Deník N přinesl informaci, že vážný zájemce o ministerstvo zahraničí Turek dělal rasistické a náckovské vtipy na internetu, velkou část z nás to nepřekvapilo. Zapadá to do obrazu člověka, který si občas vezme ponožky nebo helmu se symboly nacistického letectva, na pozdrav „mává“ toporně přímou rukou, v obýváku má svícen s hákovým křížem a nazývá ho „artefaktem“, dělá si „legraci“ o únavě ruky z hajlování, nebo hajluje a projevuje přitom kombinaci pobavení a studu.
Přesto Turek svou nechutnou minulost z části popírá a z části zlehčuje. Tvrdí, že jde o černý humor. Přitom na jeho činech není k smíchu nic, tedy kromě přesvědčení, že se z toho vykroutí. Úsměv na tváři mu totiž řeči o vůdci, pecích a holokaustu nevyvolávaly svou směšností, ale pouze tím, že si při nich připadal drsný a nadřazený.
Právě přesvědčení o vlastní nadřazenosti je podstatou nacismu. Turkovými citáty se prolíná a jeho působením v politice také. Když nám dnes Turek vykládá, že takový není a máme si to ověřit u tisíců hodin videí na internetu, je jenom trapný. Vždycky vyjadřoval opovržení vším, co nechápe a co mu připadalo cizí. Vydává to za „konzervativní názory“, jenže ve skutečnosti to je jen xenofobie, rasismus, sexismus a nedospělost.
Teď se hájí, že randil s dívkami jiné barvy pleti a je „ambasadorem romské organizace“. Tváří se, že už dospěl, že „kdyby potkal své dvacetileté Já, dal by mu pár facek“. Jenže jeho nechutné statusy a videa nepocházejí z doby před 20 lety, ale často i z nedávné minulosti. Vidíme, že Turek by si se svým dvacetiletým Já zahajloval a pak by pro něj po Babišovi žádal další ministerstvo.
Svá vyjádření nepopírá, s výjimkou těch obzvlášť odporných k popálené Natálce. Ukňouranou obhajobou, že se zlí novináři jen snaží zabránit vzniku vlády, kupodivu přesvědčil mnohé své fanoušky. Do jejich čela se k obraně „ikonické postavy Motoristů“ postavil vůdce strany Petr Macinka.
I on útočí na novináře, kteří si dovolili splnit svou povinnost a přinést o tom informace. Slíbil na ně podat lživé trestní oznámení. Tvrdí, že horší než náckové jsou antifašisté. A opakuje po Turkovi nebezpečný nesmysl, že hajlování a zlehčování holocaustu nebo závažné trestné činnosti jsou jen „černý humor“.
V nedělních Otázkách dokonce dvakrát napadl Olgu Richterovou, že smysl pro humor nemá. Ve skutečnosti se přitom sám nedokázal zasmát jejímu povedenému vtípku o „vládě Čapího a Orlího hnízda“. Nejspíš se mu nelíbí ani desítky vtipů o Turkovi, které v posledních 3 dnech zaplavily společnost.
Vypadá to, že i on se s Turkem místo „hahaha-hihihi“ směje „hahahajl-hihihitler“. Pokud tomu tak opravdu je, tak to rozhodně neznamená, že jsou vtipnější, než my ostatní. Od hrůz druhé světové války a holocaustu uplynulo teprve 80 let — příliš málo, abychom se začali smát prvoplánovým hláškám o táborech, pecích a vůdci. Takový zrůdný „humor“ musíme odsoudit.
Přesto pro Turka můžeme mít určité pochopení. Je zcela přirozené, že jednoduchý nezralý člověk se v důsledku nějakých mindráků stane náckem. Na tom je nakonec nacismus založený. Je také přirozené, že se Turek brání. A je vlastně fajn, že se brání tak hloupě.
Pro koho ani sebemenší pochopení mít nemůžeme, je Petr Macinka. Ten udělal z Turka tvář svého politického projektu, protože chtěl hlasy jeho příznivců. Nechutného jednání Turka si byl vědom, smál se mu a podporoval ho v něm. Teď, když se provalilo, tak ho obhajuje a normalizuje. Slizce útočí na novináře a politiky, kteří to nazývají pravými jmény. Opakuje Turkovy průhledné výmluvy o dehonestační kampani, o podpoře členů židovské obce a romských firem. Poukazuje na počet hlasů, které Turek dostal ve volbách.
Je mu úplně jedno, že šlape po základních hodnotách naší civilizace a po hrobech hrdinů druhého odboje. Dál chce po nastávajícím premiérovi, aby usvědčeného Turka udělal ministrem.
Andrej Babiš si na rozdíl od něj uvědomuje, že to není možné. I kdyby to nějak prošlo přes prezidenta a přes lidi, znamenalo by to mezinárodní skandál. Evropa by se na nás koukala skrz prsty. Rusové by na nás ukazovali, že měli pravdu, že jsme nacisti. Česká republika by se ocitla v izolaci.
Proto už je jisté, že Turka do své vlády nejmenuje, ačkoliv to zatím neříká naplno. Smutné ale je, že do ní zřejmě vezme jeho patrona Petra Macinku. Ani ten totiž do veřejného života a do politiky nepatří. Stejně jako Turek by měl projevit sebereflexi, odstoupit, stáhnout se do ústraní a tam studovat druhou světovou válku.
Pak by snad konečně pochopil, čeho se dopustil. A taky by mu došlo, že my ostatní ve skutečnosti černý humor chápeme. Protože, jak údajně řekl Reinhard Heydrich: Češi jsou smějící se bestie.
