Článek
Drahý Jonasi:
Vzhledem k tomu, že se vaše země rozhodla mi neudělit Nobelovu cenu míru za to, že jsem zastavil 8 válek PLUS, necítím se již povinen přemýšlet pouze o míru, ačkoliv ten bude vždy převažovat, a tak teď mohu myslet na to, co je dobré pro Spojené státy Americké. Dánsko nemůže tu zem ochránit před Ruskem nebo Čínou. A co jim vůbec dává “vlastnické právo”? Není žádný písemný dokument, jenom loď, co tam přistála před stovkami let, ale nám tam lodě přistávaly taky. Udělal jsem pro NATO víc než kdokoli jiný od doby založení, a tak by teď NATO mělo něco udělat pro Spojené státy. Svět není bezpečný, pokud nebudeme mít Naprostou a Úplnou kontrolu nad Grónskem. Děkuji!
Prezident DJT
Co na ta slova říkáte?
Mně připadají šílená a směšná. Přesto je státníkům Evropy rozesílá prezident USA. Znovu jim vzkazuje, jak moc ho ranilo, že nedostal Nobelovu cenu. Nedovede to přijmout. Je jako pětileté dítě, kterému odmítli koupit bonbóny. Cítí se ponížené a zrazené. Hledá viníka toho, že se tak cítí.
„To vy za to můžete!“ vzkazuje vlastně norskému premiérovi. Vyčítá mu své vlastní emoce, které nedokáže zvládnout, přesně jako to pětileté dítě, které nedostalo odměnu, a tak teď pláče, že přece bylo hodné a tím si bonbóny zasloužilo.
„Když jste mi nedali bonbóny, tak už můžu zlobit!“ křičí. To, co vnímá jako křivdu, si chce vynahradit něčím jiným. A ve své naivitě má dojem, že nejvhodnější náhradou za křivdu s bonbóny by bylo to pěkné jízdní kolo chlapce od sousedů. Proto vymýšlí důvody, proč to kolo má dostat.
„Proč to kolo vůbec má on, a ne já? Ježíšek ho klidně mohl dát mě a ne jemu!“
„Mohli by mu to kolo ukrást, já se o něj postarám líp!“
„Pomohl jsem těm sousedům před domem uklidit sníh, měli by zas udělat něco pro mě.“
„Jestli to kolo nedostanu, budu zlobit a nedopřeju vám klid.“
Když se tak chová rozmazlený chlapeček, rodiče to nějak vyřeší. Budou s ním mluvit a snažit se mu situaci vysvětlit. Možná ho nechají vybouřit, aby zjistil, že ničeho nedosáhne. Možná ho vezmou k psychologovi. Možná to vzdají a situaci zhorší tím, že mu dají na zadek nebo že mu to kolo zkusí od sousedů koupit.
Jenže on už je velký
Našemu chlapečkovi Donaldovi není pět let, ale bez pár měsíců osmdesát. Je nejmocnějším mužem světa. A nechce pouhé sousedovic kolo, nýbrž celé Grónsko. Proto je řešení mnohem těžší.
Nemůžeme ho vzít k psychologovi, nemůžeme mu dát na zadek. Snaha rozmlouvat je neúčinná. Také nemá smysl mu vysvětlovat, že pro NATO nic neudělal, že „osm PLUS“ válek opravdu neukončil nebo že Grónsko je v nebezpečí pouze z jeho strany.
On to, chlapec, všechno ví. Jen dělá scény a vymýšlí nesmysly. A pokud s ním budeme vyjednávat, bude o to víc lhát, slibovat a vyhrožovat.
Chce to silný postoj
Proto Dánsko a většina NATO přistoupily k jedinému možnému řešení: odmítat chlapcovy nabídky i výhrůžky, vystupovat jednotně, na Grónsku posílit vojenskou přítomnost, aby se nedalo snadno ukrást. Podobně, jako bychom kolo přivázali na řetěz a zamkli.
Jednotný přístup NATO narušuje jen několik zemí, ke kterým bohužel pod vedením premiéra Babiše patří Česká republika.
To Trumpovi vyhovuje; aby dosáhl svých cílů, potřebuje, aby Evropa nebyla jednotná. Jeho sobecký plán zabrat největší ostrov na světě nemůže uspět bez slabochů, jako je předseda naší vlády.
