Článek
16. června přišel na řídící úřadovnu gestapa v pražském Petschkově paláci rozrušený muž. Věc se měla týkat atentátu na Heydricha, ale šéf komise pro vyšetřování atentátu Heinz Pannwitz nebyl právě v budově. Ve 12:42 byl proto muž předveden v doprovodu překladatele Hrona ke komisaři Karlu Janturovi. Jmenoval se Karel Čurda.
Oznámil, že je parašutista a přišel na základě slibu beztrestnosti, pokud oznámí pachatele a jejich přechovavatele. Bál se, že jej zastřelí.
Na údaje, jež jsou sto přispět k objasnění atentátu na SS-Obegrupenführera Heydricha se nevztahuje pohrůžka zastřelením, jestliže budou sděleny nejpozději do 20. hodiny dne 18. června 1942.
Jantur jej ujistil, že pokud jeho informace povedou k dopadení pachatelů, nic se mu nestane. Muž pak sdělil, že poznal aktovku a pistoli, která byla vystavena s ostatními věcmi atentátníků. Aktovku viděl v bytě u Svatošových, měl ji tam jeho kamarád Gabčík.
Jantur věděl, že v aktovce berlínští kriminalisté našli stopy sena. Vypadalo to, že mu Čurda říká pravdu, a tak zavolal Pannwitze. Ten dorazil a vyslechl Čurdu, nechal ho vysvléct a zabavil mu kapsli s kyanidem.
Dal mu vybrat z 20 velmi podobných aktovek a Čurda bez váhání vybral tu správnou. Panwitz pak zavolal velitele gestapa Geschkeho, který nařídil výslech v nechvalně proslulé místnosti 400.
Čurdu tam bili. Tlačili na něj. Ptali se, proč nepřišel dřív. Tak se dozvěděli o anonymním dopisu, který poslal četníkům do Benešova. A v tom duchu ho s přestávkami vyslýchali až do druhého dne. Prozradil jim všechno o sobě, jména parašutistů ze svého letu a kontaktní adresy.
Kde se zdržují ostatní parašutisté, Čurda nevěděl. Ani o atentátu předem netušil. Dostali od něj ale adresy Moravcových a mnoha dalších odbojářů.1 A s tím už vyšetřovatelé dokázali pracovat.
Pamětní deska na Petschkově paláci. Část obětí do tamních mučíren dostal i Čurda.
Marie Moravcová se sice současně se vstupem gestapa do bytu zabila kyanidovou kapslí, úkryt parašutistů v kostele Sv. Cyrila a Metoděje ale při mučení vyzradil její syn Aťa.2
Zrada Karla Čurdy tak vedla k rozkrytí odbojové sítě i odhalení skrýše parašutistů. Už o den později identifikoval jejich mrtvá těla.
Způsobil smrt svých kamarádů i svých dobrodinců. A také další stovky tragédií. Bez něj by bylo vyšetřování na suchu. Obdržel půl milionu říšských marek, čtvrtinový podíl z vypsané odměny. S gestapem pak spolupracoval dál a jako volavka provokatér pomáhal odhalovat vlastence a odbojáře.
Změnil si jméno na Karl Jerhot a vzal si Němku. Měl s ní syna. Trápilo jej ale svědomí a propadl alkoholu.
Po válce se sám hned přihlásil, ale nebrali ho vážně. Později byl zatčen na útěku, odsouzen k smrti a 29. dubna 1947 popraven. Jeho jméno se v české kultuře stalo synonymem zrady.
Video: Vedle strašení a slibů se kolem vyděšeného Čurdy dělo i toto
Poznámky
Pannwitzova zpráva a poválečná výpověď Jantura se velmi rozcházejí. Jantur působí spolehlivěji. Pannwitz se zřetelně uchyloval k sebepropagaci. Přitom si zadělal na problémy, protože si dovolil kritizovat i Heydricha.
1) Včetně Svatošových, u kterých se cestou na gestapo zastavil hledat jiné parašutisty.
2) Podle Pannwitze i Jantura skrýš vyzradila i další zatčená osoba.
Zdroje: Pannwitzova zpráva o atentátu na Heydricha, Heinz Pannwitz, překlad Stanislav Breton, BVD, 2011, Zrod a konec zrádce. Karel Čurda pomohl nacistům a vydával se za Němce. Po válce skončil na šibenici, Karel Čurda
