Život Reinharda Heydricha. Protektora, pána gestapa a autora holocaustu

Reinhard Tristan Eugen Heydrich se narodil v roce 1904. Jeho otec Richard Bruno Heydrich byl skladatel a operní pěvec. Jména Reinhard a Tristan zvolil podle hrdinů oper, své a Wagnerovy.

Malý Reinhard se tam stal ministrantem. V prvních letech života byl neduživý, ale otec se staral, aby hoch sílil. Přiměl jej ke cvičení, tréninku plavání a šermu. Vychovával z něj německého nacionalistu. Naučil jej hrát na 16 hudebních nástrojů, ze kterých si malý Reinhard nejvíc oblíbil housle.

V roce 1922 vstoupil k námořnictvu, aby „byl pod penzí.“ Byl disciplinovaný a bezkonfliktní, takže si jej nadřízení oblíbili.

Byl však sukničkář. V prosinci 1930 se seznámil s Linou van Osten, budoucí paní Heydrichovou. Zrušil kvůli ní zasnoubení a jinou ženou a za to jej vyhodili od námořnictva.

Lina ho přiměla, aby hned další den vstoupil do NSDAP. S pomocí rodinného přítele mu pak zařídila schůzku s Heinrichem Himmlerem, který právě hledal člověka do čela kontrarozvědky.

Heydrichovy nápady, jak zpravodajskou službu SD vést, Himmlera okouzlily. Již po prvním setkání ho jmenoval jejím velitelem.

Heydrich se mu ve všem osvědčoval, byl disciplinovaný a bezohledný. Jeho lidé shromažďovali informace, které se hodily ke stíhání i vydírání. Zavedl systém barevných papírků. Jejich barva rozhodovala o osudech sledovaných.

Heydrich ustál i útoky svého konkurenta, šéfa armádní rozvědky Abwehr admirála Wilhelma Canarise, který tvrdil, že Heydrich je částečný Žid. Při analýze rodokmenu nebyli žádní Židé nalezeni a Heydrich ze sporu vyšel ještě silnější.

S Himmlerem a Göringem se podílel i na přípravě Noci dlouhých nožů.

Bylo zřejmé, že se neštítí ničeho, a to přesně Himmler potřeboval. Heydrichovo SD se stalo oficiální zpravodajskou službou, podléhalo mu i nově založené gestapo.

Himmler Heydricha obdivoval a trochu se jej i obával. Heydrich byl vším, čím on nemohl být - hrdinou a „árijcem.“ Nazval Heydricha „muž se železným srdcem“ a svěřoval mu stále důležitější úkoly.

V roce 1938 Heydrich organizoval akce a demonstrace v Rakousku, které předcházely anšlusu.

Jeho moc rostla a jak šplhal narcistickou hierarchií, stoupal i jeho plat. V roce 1939 bral ekvivalent dnešních 1,6 milionů korun, více než stonásobek nástupního platu.

Na počátku války už byl SS-Grupenführerem, generálem. Významně se podílel na falešném přepadení stanice v Gliwicích, která se stala záminkou pro útok na Polsko.

Měl dva syny a dvě dcery. Ta poslední, Marta, se narodila až po jeho smrti. O děti se Lina starala v podstatě sama. Jak víme, Heydrich si nakládal i několik zaměstnání najednou.

Otce Heydrich pochoval ještě před válkou. Vypravil mu pochodňový pohřební průvod, který evokoval jako opery starého Heydricha, tak„germánský“ mysticismus jednotek SS.

Manželka, matka a sestra Heydricha podporovaly a obdivovaly.

Bratr nikoliv. Občas jej oslovoval kvůli zatčení někoho, kdo si to podle něj nezasloužil. Heydrichův synovec vzpomínal, že strýc Reinhard to vždy uznal a dotyčné nechal propustit. Zřejmě šlo o snahu si u rodiny budovat image dobrého a mocného člověka.

Nejen rodina jej ostatně vnímala jako pána nad životem a smrtí.

V roce 1939 byl Heydrich vedle generála SS také nadporučíkem Luftwaffe. Podle některých zdrojů v prvních týdnech druhé světové války pilotoval dvoumotorový Messerschmidt BF 110 na průzkumných letech nad Anglií a Skotskem. Podle dalších zdrojů měl na stejném letadlu být pouze střelcem. Ani jedno však nemůžeme uspokojivě doložit.

Vzhledem k tomu, že se v září 1939 Heydrich stal šéfem úřadu RSHA, tedy všech tajných služeb, to nepůsobí důvěryhodně.

Jistě naopak víme, že v dalším průběhu války už jako významný generál průzkumné lety podnikal. Nejprve jako kapitán Luftwaffe ve Skandinávii, pak jako major v operaci Barbarossa.

Při jednom z letů mu Sověti letoun střelbou závažně poškodili a Heydrich nouzově přistál za nepřátelskou linií, vyzbrojen pouze pistolí. Na německé základně vypuklo pozdvižení: hrozilo, že jeden z nejmocnějších mužů říše bude zabit nebo zajat.

Téměř okamžitě se pro něj vypravilo komando Wehrmachtu, které jej během několika hodin dopravilo zpátky na dobyté území. Podle samotného Heydricha ovšem zůstal za nepřátelskou linií několik dní a vyzvedly jej jeho jednotky SS.

Právě za tuto akci Heydrich obdržel železný kříž, vyznamenání, které bylo na jeho uniformě patrné v době, kdy vládl protektorátu.

Himmler měl kvůli létání strach o osud svého nejdůležitějšího muže. S každým novým vyznamenáním jej poléval pot a Heydrichovi létání rozmlouval i zakazoval. Teprve po události v SSSR už byl naprosto nekompromisní. Postaral se, aby létání zakázal sám Hitler. A toho už Heydrich poslechl.

Čekaly na něj ostatně nové úkoly a na pilotování už neměl mít čas.

Mezitím se vzmáhal odboj v Protektorátu Čechy a Morava. V září 1941 Hitler rozhodl, že jeho místodržícího, protektora Konstantina von Neuratha, nahradí Heydrich. Oficiálně ovšem Neuratha neodvolal. Neurath ochuravěl a Heydrich úřadoval jako jeho zástupce.

Svou rozhodností nenechal nikoho na pochybách, že časy umírněného protektora skončily. Ještě den před svým příjezdem zahájil období „první heydrichiády.“ Z Berlína vyhlásil stanné právo a dal příkaz k velkému popravování a zatýkání. Tím zdecimoval armádní i sokolský odboj.

Nejvýznamnějším zatčeným byl protektorátní premiér Alois Eliáš, o kterém Heydrich věděl, že spolupracuje s Londýnem. Zřejmě však netušil, že je Eliáš faktickou hlavou odboje. Eliáš ovšem popraven nebyl, zůstal ve vězení jako rukojmí.

Svůj příjezd do Prahy Heydrich načasoval na svátek Sv. Václava, kterého nacistická propaganda využívala jako příkladného Čecha pro jeho ochotu se podřídit Němcům.

Se svým nástupem byl Heydrich spokojen a již 2. října v Černínském paláci přednesl nejvýznamnějším nacistům v protektorátu svůj plán, jak zlikvidovat český národ.

Uvedl, že je tu z pověření Hitlera dočasně, dnes bychom řekli jako krizový manažer. Zdůraznil, že funkci dostal jako esesman a nacista. A že on i Hitler uznávají tvrdou linii K. H. Franka, který se v hledišti nejspíš tetelil blahem. Znamenalo to, že role Čechů je sloužit a role Němců vést, být tvrdí, jít příkladem. Rozmach odboje označil za chybu obou stran.

Kvůli zvýšení výkonu Čechů v období války oznámil zvýšení jejich přídělů, využití kultu Sv. Václava a plán nezavdávat Čechům důvod k odporu.

Pak přešel k popisu dlouhodobého plánu, konečného řešení.

Požadoval soupis obyvatelstva „v rasovém slova smyslu.“ Rozdělil lidi na několik skupin:

1. „Dobré rasy a dobrého smýšlení,“ vhodní k poněmčení.

2. „Špatné rasy a špatného smýšlení,“ určené k vysídlení na východ, kde je „dosti místa.“

3. „Dobře smýšlející špatné rasy,“ určení k práci, neměli už plodit potomstvo.

4. „Špatně smýšlející dobré rasy,“ nebezpeční lidé, které nelze vysídlit.

Začátkem roku 1942 svolal na zámeček Wannsee u Berlína tajnou konferenci zástupců klíčových nacistických úřadů, aby jim sdělil, že všichni evropští Židé mají zemřít a že budou popravováni plynem.

V souvislosti s konečným řešením jsou dnes známi spíše jeho nadřízený Himmler a podřízený Eichmann, ale na konferenci Heydrich vystupoval z přímého pověření Adolfa Hitlera a prezentoval své vlastní plány, které následně sám neřídil pouze proto, že zemřel.

Konferenci vedl velice cílevědomě a nekompromisně. Dával všem najevo, že je už rozhodnuto o vyhlazení i jeho podobě. Z některého z dokumentů, které byly o konferenci natočeny, si můžete udělat přesný obraz o Heydrichově povaze a smýšlení v posledním roce jeho života.

V době před osudným atentátem byl Heydrich na vrcholu moci. V nacistické hierarchii byl nejvýš po Hitlerovi, Göringovi a Himmlerovi.

Spekuluje se, že by v případě Hitlerovy smrti došlo k porušení nástupnictví (po útěku Rudolfa Hesse Hitler stanovil svým nástupcem Hermanna Göringa) a vůdcem by se stal výkonný Heydrich. Za povšimnutí stojí, že byl z čelních nacistů jediný, kdo odpovídal jejich popisu árijské rasy: byl modrooký blondýn atletické postavy.

Jak je všeobecně známo, dne 27. 5. 1942 členové britské armády, českoslovenští státní příslušníci Jan Kubiš a Jozef Gabčík, provedli na Heydricha atentát. Akce měla trefný název „Anthropoid“ - „člověk, který není člověkem.“

Podobně jako při pilotování, i v autě si Heydrich o smrt doslova říkal:

Ač byl jedním z nejmocnějších nacistů a musel si být vědom nenávisti obyvatel protektorátu i informací o možnosti atentátu, jezdil v otevřeném voze. V průběhu atentátu pak řidiči Kleinovi přikázal zastavit místo toho, aby z místa ujel podle předpisů (které přitom sepsal sám Heydrich).

Heydrich byl zraněn dvěma střepinami bomby a převezen do blízké nemocnice na Bulovce.

Na Bulovce Heydrich pobýval asi týden a ošetřován především německými lékaři - české odmítal. Zdálo se, že se v pořádku uzdraví a z nemocničního pokoje dokonce úřadoval.

Po týdnu, v noci ze 3. na 4. června 1942, náhle dostal horečku a ráno zemřel, patrně v důsledku otravy krve. Do rány se mu totiž při výbuchu dostaly žíně z čalounění sedačky a další nečistoty. Problém nejspíš prohloubilo i odebrání natržené sleziny.

Tak skončil život Reinharda Heydricha, boha smrti. Jeho příběh ale pokračoval dál.

Pro Velkoněmeckou říši a její protektorát se měl stát hrdinou, mučedníkem. Jeho pohřeb byl mohutnou propagandistickou akcí.

V protektorátu nastalo období druhé heydrichiády, německé msty za atentát. Byly vypáleny vesnice Lidice a Ležáky, popraveno asi 1600 lidí včetně generála Eliáše, další stovky lidí by převezeny do koncentračních táborů.

V roce 2019 kdosi vykradl Heydrichův neoznačený hrob. Vzhledem k tomu, že jeho místo nebylo veřejné, museli zloději mít tip od historiků nebo z oficiálních míst.

Zločinci si šli pro ceremoniální šavličku říšského vůdce SS, kterou na rakev během pohřbu položil Heinrich Himmler.

Nějaký zvrhlý sběratel za ni patrně zaplatil obrovskou sumu.

Samotnou rakev zloději neotevřeli. Heydrich tak nadále zůstává jediným vysoko postaveným nacistou, jehož tělo je důstojně pohřbeno a ne rozprášeno.

Zdroje: Reinhard Heydrich, Reinhard Heydrich - fighter pilot, Mark Felton, Digging up Reinhard Heydrich, Grave robers target Himmlers Deputy, Mark Felton, Můj strýc Reinhard Heydrich, Hans-Georg Wiedermann, Víkend, 2010

Došlo k opravě nepřesností a chyb v článku. Děkuji za upozornění.