Článek
Hitlerova smrt
Koncem dubna 1945 už si Adolf Hitler plně uvědomoval, že válka je prohraná. Spojenecké armády byly všude napříč zničeným Německem, boje se blížily k jeho bunkru. Himmler a Göring ho zradili.1 Jeho psychické i fyzické zdraví bylo vlivem stresu a drog stále chatrnější. Do toho přišla zpráva o brutálním konci jeho spojence Mussoliniho. Hitler tak dopadnout nehodlal a rozhodl se raději ukončit svůj život.
K tomu účelu měl připravené skleněné kapsle naplněné kyanidem, které dostal od Himmlera. Napadla ho ale paranoidní myšlenka, že mu jeho bývalý souputník mohl podstrčit něco jiného než smrtelný jed.2 Rozhodl se proto jednu z kapslí vyzkoušet na svém německém ovčáku Blondi. Koneckonců si nepřál, aby věrná fena padla do rukou Sovětů. Výsledek byl uspokojivý: Blondi po požití kyanidu ihned pošla.
Ve 14:30 se manželé Hitlerovi3 odebrali do Hitlerovy pracovny. V 15:30 ostatní nacisté uslyšeli výstřel. Pár minut na to otevřeli dveře do pracovny a ucítili zápach hořkých mandlí, typický pro kyanovodík. Pobočník Otto Günsche vstoupil dovnitř a na pohovce objevil mrtvoly manželů Hitlerových. Eva Hitlerová neměla zranění, zjevně se zabila kyanidem. Hitler měl mít prostřelenou hlavu, ze které kapala krev na stolek, na který klesl. Zřejmě použil pistoli i kyanid.
Snaha o žeh
V duchu posledních Hitlerových pokynů nacisté jejich mrtvoly vynesli do přízemí a únikovým východem z bunkru do zahrady říšského kancléřství. Tam je uložili do kráteru po granátu, polili benzínem a zapálili.
O Hitlerově smrti informovaly 2. května 1945 americké Hvězdy a pruhy. Vycházely z oznámení nového říšského prezidenta Dönitze. Sověti Hitlerovu smrt dlouho popírali.
Víra, že takto mrtvoly shoří, byla naivní. Na volném prostranství měli problémy oheň vůbec udržet. Goebbels z bunkru donesl papíry a zapálené je hodil na mrtvoly. Teprve pak oheň vydržel, o zpopelnění však nemohla být řeč. Těla Hitlerových pouze pomalu ohořívala.
Věrní nacisté přitom stáli ve vchodu do bunkru, aby je nezasáhlo sovětské ostřelování, a hajlovali. Muselo to být tragikomické. Snahu o kremaci vzdali v půl sedmé večer. Ohořelé mrtvoly zakryli.
Sovětské mlžení
Za necelé dva dny do bunkru vstoupili Sověti a smrt Hitlera začala vyšetřovat tajná služba Směrš. Výsledky se intenzivně zabýval přímo Stalin a do světa o nich vypouštěl lživé informace. Prohlašoval, že Hitler žije a utekl, že mu pomáhají západní spojenci. To veřejnost i samotné spojence zmátlo.
Ne.
Desítky let proto celý svět spekuloval, že Hitler žije podobně jako jiní nacisté kdesi v Jižní Americe. Anebo na jiných, často obskurních místech.
Nikdo nemůže říct, že je Hitler mrtev.
Sovětské vyšetřování
Vyšetřování přímo v bunkru bylo možné pouze v prvních dnech po jeho obsazení. Později stráž dovnitř pouštěla za úplatu (obvykle cigarety) prakticky kohokoliv, takže nebylo jisté, co se v bunkru změnilo. Z fotek časopisu Life pořízených v červenci 1945 je pak patrné, že už měsíc po válce byl bunkr zatopen a šířila se po něm všepožírající černá plíseň.
Již od 2. května Směrš zkoumala domnělá těla Hitlerových a jejich dvou psů. Největší pozornost vyšetřovatelé samozřejmě věnovali mrtvole mužského pohlaví.
Identitu Hitlera měla mj. potvrzovat skutečnost, že mrtvola měla pouze jedno varle. Naopak podezřelá bylo, že chyběla část levé dolní končetiny, což nemohlo být způsobeno žárem.
Chyběla také zadní část lebky. A levá strana hlavy byla ohořelejší než pravá. To je důležité, protože Hitler se měl střelit do pravého spánku. Stopy po vniknutí kulky ovšem pravý spánek nenesl, což odporuje většině svědectví. Sověti si to vysvětlili tím, že Hitler se ve skutečnosti do hlavy nestřelil a všichni svědci se pletou nebo lžou.4 Možnosti, že se Hitler zastřelil, odporuje i jeho zdravotní stav v roce 1945: vzhledem k silnému třesu pravé ruky by se pro výstřel do hlavy rozhodl jen těžko.
Další dobře zachovalou částí mrtvoly muže byly čelisti. Na horní čelisti byl nejvýznamnějším nálezem rozsáhlý zlatý můstek. V ústech byla nalezena rozdrcená kyanidová kapsle, ale stopy otravy kyanidem nebyly nalezeny na vnitřních orgánech. Tyto rozpory sovětské závěry vyšetřování zcela pomíjejí.
V měsících po válce se Směrš opakovaně stěhovala, a tak těla několikrát exhumovala a pohřbila, naposledy v únoru 1946 v Magdeburgu. Tam těla vydržela až do 4. dubna 1970, kdy je Sověti na příkaz tehdejšího šéfa KGB Jurije Andropova tajně exhumovali. Dřevěné boxy s ostatky údajných Hitlerových, Goebbelsových a generála Krebse důkladně spálili, rozdrtili a vhodili do říčky Ehle. Kvůli tomu většinu tvrzení Sovětů o mrtvolách není možné ověřit.
V sovětských archivech však zůstal úlomek údajné Hitlerovy lebky se stopou po kulce, nalezené v kráteru při druhém pátrání v roce 1946. Rusové úlomek v roce 2000 vystavili v Moskvě na výstavě Agónie Třetí říše. A právě kvůli onomu úlomku se později obnovily pochybnosti, zda Sověti skutečně našli Hitlerovu mrtvolu.
Nešlo o mužskou lebku
Connecticutský archeolog Nick Bellantoni v roce 2009 v dokumentu „Hitlerův útěk“ na History Channel zveřejnil poznatek, že na základě tloušťky kosti údajný úlomek Hitlerovy lebky ve skutečnosti patřil ženě ve věku 20-40 let. Nemohlo ovšem jít o lebku Evy Braunové, o které svědci tvrdili, že se zabila kyanidem, takže její lebka by neměla být poškozena kulkou. A žádná třetí mrtvola v kráteru ležet neměla.
Ředitel ruského archivu Sergej Mironěnko trval na tom, že jde o úlomek lebky nalezený v kráteru, kde ležely ohořelé mrtvoly. Jeho úřad ale následně popřel i to, že by americkému týmu zlomek lebky vůbec zapůjčil. Jiným vědcům úlomek zapůjčit odmítl.
Poslední vysoce postavení nacisté, kteří byli s Hitlerem v bunkru, už svědčit nemohli. Hitlerův sekretář Martin Bormann zahynul na útěku z bunkru a dokud se nenašla jeho kostra, spekulovalo se, že je s Hitlerem v Argentině. Joseph Goebbels, určený Hitlerem jako nový kancléř, spáchal sebevraždu den po Hitlerovi.
Hitlerovy zuby
Dalším uchovanou částí mrtvoly je údajná Hitlerova spodní čelist včetně chrupu a můstku z horní čelisti, rovněž vystavená v roce 2000 v Moskvě. Dochované stoličky se shodují s rentgeny z roku 1944, které Sovětům poskytla asistentka Hitlerova dentisty Heusermannová. Pravost chrupu Sovětům potvrdila ona i sám Hitlerův zubař Blaschke.
V roce 2017 ruská tajná služba FSB spodní čelist zapůjčila francouzským vědcům a ti potvrdili, že jde o chrup Adolfa Hitlera. Vedle samotné struktury chrupu o tom, že zuby patří Hitlerovi, svědčí i stopy otravy kyanidem, zbytky vegetariánské stravy a celková zkaženost zubů, typická pro uživatele pervitinu.
Zuby jsou pravé, o tom není pochyb.
Spodní Hitlerova čelist byla nenapodobitelná. Bylo v ní nejen mnoho velmi zkažených zubů, ale také dva velmi atypické zubní můstky.
Můstek z horní čelisti pak byl zjevně používaný a násilím vyjmutý. Je proto jisté, že se jedná o skutečný Hitlerův můstek z dubna 1945 a ne o jeden ze dvou záložních můstků z ordinace jeho zubaře.5
Zdánlivě je tak identifikací chrupu identita Hitlerovy mrtvoly potvrzena. Ve skutečnosti nám ale dává jedinou jistotu, že Hitler skutečně zemřel v roce 1945. Neexistuje totiž důkaz, že identifikovaný chrup skutečně pochází z nalezené mrtvoly.
Vzhledem k desítkám let pochybností a konspiračních teorií je i to docela dost. Víme díky tomu s jistotou, že Hitler nedožil v Argentině, Antarktidě, ani na odvrácené straně Měsíce.
Místo bývalého Hitlerova bunkru v Berlíně, 2005. Možná někde tady dodnes leží skutečné ostatky Adolfa Hitlera.
Jak to tedy asi bylo?
Jako pravděpodobná se jeví varianta, že v kráteru Sověti našli jinou ohořelou mrtvolu, do které někdo vložil skutečnou Hitlerovu čelist a můstek. Vysvětlilo by to skoro všechny nesrovnalosti z vyšetřování.
Když Hitlerovi věrní zjistili, že těla nebudou schopni zcela spálit, museli se obávat, co by Sověti provedli s jeho ostatky. Měli spoustu času na vymyšlení plánu, jak znesvěcení ostatků svého vůdce zabránit, i na jeho realizaci: od sebevraždy Hitlera do příchodu Sovětů uplynulo 31 hodin. O tom, co během toho času dělaly nejdůležitější osoby, máme přehled, ale o činnosti těch ostatních, kteří se v bunkru pohybovali, mnoho nevíme. Pravděpodobnou verzi uvádí britský historik Felton:
Těla nalezená v kráteru mohla pocházet z některé z mnoha hromad stovek mrtvol v blízkosti kancléřství a na stejné hromadě mohly snadno skončit skutečné mrtvoly Hitlerových.
Identifikace ostatků pomocí zubního chrupu už v té době byla běžnou kriminalistickou metodou, a tak je logické, že by Němci ohořelé Hitlerově mrtvole odejmuli spodní čelist i zubní můstek a vložili je nastrčené mrtvole v kráteru.
Sověti Hitlerovo tělo nikdy nenašli. (…) Leží tam dodnes ve společném hrobě.
To je nejjednodušší vysvětlení, které odpovídá logice i výsledkům vyšetřování Sovětů.
Jestli to tak doopravdy bylo, se už nikdy nedozvíme. Jisté je pouze to, že oficiální verze nesedí.
___
Rozhovor s komorníkem Lingem z roku 1955 v angličtině
Výpověď nacisty - účastníka událostí po 10 letech v sovětském vězení
___
Poznámky:
1 Göring ve skutečnosti zřejmě zůstal loajální a Hitlera o jeho zradě přesvědčil Bormann, aby se zbavil konkurenta.
2 Ironií je, že paranoia obvykle vede k opačné obavě, že byl prudký jed podstrčen místo něčeho neškodného.
3 Hitler a Eva Braunová se o den dříve vzali.
4 To by vzhledem k výslechovým metodám sovětských tajných služeb nebylo nic divného. Svědci z bunkru byli mučeni a drženi v podchlazených celách.
5 Takový můstek by nejevil známky opotřebení.
___
