Co se děje v Putinově mozku? Už před válkou se změnil v ustrašenou trosku

Je 31. prosince 1999 23:40. Tradiční silvestrovské představení v moskevském Bolšoj teátru vrcholí, ale diváci dnes na děj tolik nemyslí. Jsou stále trochu v šoku z toho, že Boris Jelcin toho dne v poledne odstoupil. Vůbec nevědí, co si o tom myslet. Co to pro Rusko znamená. Pokukují po prázdné prezidentské loži a doufají, že se tam už objeví nový prezident Vladimir Putin, jak mu velí tradice.

Budou zklamáni.

Putin a jeho nástupce v čele tajné služby FSB Patrušev právě sedí i s manželkami v bojovém vrtulníku; blíží se k vojenské základně v Čečensku. Putin na ní plánuje novoroční přípitek. Chce vojákům i občanům ukázat, že s ním přichází nová éra, že je odvážný a svěží lídr.

Těsně před cílem ale pilot hlásí, že kvůli mlze by musel letět nebezpečně nízko. Zklamaný Putin souhlasí s návratem na předchozí letiště. K přípitku proto dojde na palubě; nemají tu sklenice, a tak šampaňské pijí přímo z lahví, které kolují. Spolu pijí prezident i jeho ochranka, paní prezidentová i mechanik, elitní jednotka FSB i její ředitel.

Vojáky na základně, kteří čekají na tajemnou významnou osobu, Putin nehodlá zklamat. Nesmí — bude toho od nich hodně potřebovat. Ve 2:30 skupina vyráží obrněnými transportéry zpět do bojové zóny; cestou pije spoustu vodky. V 6:30 Putin vykoná přehlídku na základně. Mužstvo nechápe, že místo obvyklého starého tlustého generála přijel mladý srdnatý prezident.

***

Dojmem energické hlavy státu Putin působil i v dalších letech. Setkával se s lidmi; fotil se a natáčel při různých riskantních a sportovních výkonech.

Stejně vřele a přátelsky jako ke svým podřízeným a občanům se choval i k západním státníkům. Budoval obchodní i politické vztahy, usmíval se, žertoval a dokonce sondoval, zda by Rusko mohlo vstoupit do NATO. Ostatní hlavy států jeho vřelost opětovaly.

Putin se s nimi samozřejmě nepřátelil proto, že by věřil ve svobodu, demokracii nebo tržní ekonomiku — nic z toho nechápal. Obdivoval tu obrovskou moc a sílu, která dokázala porazit velký Sovětský svaz. USA a NATO vnímal jako vítěze historie, jako pány světa na věčné časy. Neviděl jinou cestu, než se s nimi spojit.

Pak ale překvapeně pozoroval, jak se USA trápí v Afghánistánu a v Iráku. Tehdy si uvědomil, že Západ není všemocný, že má slabiny; problémy v obou válkách považoval za znamení úpadku toho, co vnímá jako „západní impérium“. Pohrával si s myšlenkou ten úpadek podpořit a urychlit, aby obnovil geopolitický vliv Ruska.

Rok 2012 znamenal zlom. Putin se vrátil do prezidentské funkce a už ji nehodlal opustit. Také se poprvé bál o život — to od chvíle, kdy se dozvěděl o popravě diktátora Kaddáfího. Trápil se představou, že by mohl skončit stejně.

Aby tomu předešel a upevnil svou moc, začal se obklopovat radikálními nacionalisty, kteří v něm obdivovali silného vůdce. Pod jejich vlivem dospěl k závěru, že je pokračovatelem velkých carů a že je vyvolený vést Rusko. Postupně se z něj stával blázen — a diktátor.

Od té doby neviděl důvod, proč by měla existovat opozice. Kdo je proti vyvolenému vládci, jde proti zájmům Ruska. Proto pro opoziční názory našel jediné možné vysvětlení — opozičníci jsou placení ze zahraničí. A podle toho se od té doby choval. Méně nebezpečné „zahraniční agenty“ nechával zavřít, ty nebezpečnější raději zavraždit.

Když občané Ukrajiny svrhli proruského prezidenta, byl si jist, že jde o akci CIA; nedokázal si představit, že by někdo bojoval za demokracii. Proto zahájil válku na Donbase a zabral Krym. Tehdy poprvé začali ve jménu jeho šílenství ve velkém umírat lidé.

Podivné lži, kterými válku zdůvodnil, si sám vymyslel — a přesto jim uvěřil. Začal psát a měnit historii tak, jak se mu hodila. Ve svých dlouhých monolozích o smyšlených dějinných souvislostech zmiňoval stále více nepřátel. Jedním slovem: zešílel.

Obklopil se lidmi, kteří souhlasí s jeho šílenými názory — přikyvují. Zbavil se veškerého nesouhlasu. Jeho názory hlásají jednak média, aby o nich přesvědčila Rusy, jednak armáda trollů, aby o nich přesvědčovala svět.

A tak svým šílenstvím nakazil celé Rusko, ale také část zbytku lidstva. Rozdělil společnost pomyslnými zdmi, za kterými se uzavírá on sám, Rusko i komunity jeho příznivců všude na světě.

To množství lidí, které přesvědčil, ho utvrdilo v dojmu civilizačního boje.

Jenže mělo být ještě hůř. Nastala pandemie covidu, během které se už tak paranoidní Putin začal bát o život. Zcela se izoloval. Pokud se někdo měl byť i jen pohybovat ve stejných prostorách jako on, musel si nejdřív udělat test a na 14 dní se izolovat. Ani pak se ale k vládci nesměl přiblížit. Jednání probíhala přes desetimetrový stůl.

Celé dny trávil o samotě v hlubinách a tichu prázdného Kremlu. Znovu a znovu se nořil do myšlenek o historii Ruska a o spáse jeho „pradávné“ kultury. Ještě víc propadal iluzi vlastní důležitosti a paranoie. Objevoval nové souvislosti.

„Pochopil“, že demokracie na Ukrajině je stejně nebezpečná jako viry, před kterými se skrýval; že Ukrajinci jsou jen „ztracení Rusové“ a že by se k Ruské federaci chtěli připojit. Zrála v něm myšlenka tam vtrhnout a dosadit loutkovou proruskou vládu.

Když o tom na podzim 2021 informoval své věrné patolízaly, jen obtížně skrývali zděšení. Dobře věděli, že Ukrajinci se k Rusku připojit nechtějí. Někteří z nich i to, že vojenský arzenál je rozkradený, takže invaze skončí fiaskem, za které ponesou svůj díl viny. Ale nemohli nic dělat; nezbylo jim, než se podřídit.

To všechno se jim potvrdilo v prvních dnech „speciální vojenské operace“. Ukrajinci se nevzdali; dokonce získali podporu evropských zemí a USA. Ani pak ale Putin svůj postoj nepřehodnotil. Naopak se utvrdil ve víře, že celou dobu skutečně šlo o americký protiruský komplot. Že nebojuje proti Ukrajině, ale proti Západu. Že jde o osud Ruska.

Začala ostrá fáze války. A taky ostrá fáze šílenství Vladimira Putina.

Na Ukrajině rozpoutal teror. Vraždí tam civilisty. Vidí v nich zrádce, protože se odmítli stát součástí Ruska a spolčili se proti němu se Západem. Jejich děti unáší do Ruska, aby je vychoval jako správné Rusy.

Svým Rusům Putin válku vysvětluje. Nemusejí to vysvětlení chápat. Stačí, že ho přijmou. Podle toho pozná, že jsou mu věrní. Pokud ho přijmout odmítají, prozradili se: jsou zrádci. Před válkou si ještě neuměl představit, kolik takových zrádců v Rusku je.

Vypořádává se s nimi rychle, po vzoru Stalina. Ty méně významné posílá do vězení nebo na frontu. Ty vysoce postavené obvykle potká nějaká nehoda nebo spáchají sebevraždu. Rusku se od nich uleví.

Vleklá válka Rusko ničí a vysává. Putin to ví a štve ho to, ale už nemůže přestat. Rusko se přece v existenčním boji proti Západu nemůže vzdát. Proto vytváří podmínky, aby válka mohla pokračovat. Chová se podobně jako Hitler — nehodlá si připustit porážku.

O padlé vojáky samozřejmě nejde — jsou Rusové, takže válku a sebeobětování mají v genech. Trápí ho ekonomika. Do té proto nalil obrovské peníze prostřednictvím platů vojáků a odškodného vdovám. Neměl je, a tak je vytisknul. Tím vyvolával zdání, že země válkou bohatne.

Byla to iluze, která už se rozplývá. Nad hlavami Rusů létají ukrajinské drony. Ceny zboží stoupají. U benzínek jsou kilometrové fronty. Ekonomika se může kdykoliv zhroutit — a pak budou fronty všude, jako před rozpadem Sovětského svazu.

Putin to ví. A taky ví, že ho pak nějaký zrádce zabije, aby ho nahradil. Jen zatím neví, kdo to bude. Snaží se ho najít.

***

Je říjen 2025. Putin sedí v jedné ze svých kanceláří kdesi v Rusku. Těžko říct, ve které — všechny jsou do detailu stejné, aby atentátníci nepoznali, kde zrovna je. Za chvíli mu přinesou oběd dva číšníci — v každé fázi přípravy jeho jídla totiž spolupracují dva lidé, aby se navzájem kontrolovali, že ten druhý prezidenta neotráví. I porce budou dvě; Putin si jednu vybere a druhá zůstane jako záloha pro testy pro případ, že by jídlo přece jen bylo otrávené. To je skoro vyloučené — všechny suroviny jsou přísně testované, příprava monitorovaná, nedávno proběhla čistka zaměstnanců a ráno jídlo ochutnal člen ochranky; jenže tak důležitý člověk jako prezident Ruska si svou bezpečností nikdy nemůže být úplně jistý. Proto také jí vždy sám.

Po obědě převlékne se do vojenského. S náčelníkem štábu Gerasimovem bude natáčet video z inspekční cesty na vojenské velitelství v Rostově. Občané potřebují vidět, že prezident kontroluje armádu. Ale samozřejmě není možné, aby do Rostova opravdu letěl. Bylo by to příliš nebezpečné, vždyť 200 kilometrů odtud zuří válka. Natočí to tady ve vnitrozemí. Rusko si nemůže dovolit riskovat život svého spasitele.

Další zdroje: archiv autora | Frédéric Pons: Vladimir Putin, 2019, Ottovo nakladatelství | přednášky Vlada Vexlera (youtube.com/@vladvexler) | Špatný vtip, hodnotí politici Zemanova slova o likvidaci novinářů | Vladimir Putin employs a full-time food taster to ensure his meals aren't poisoned | The man who eats alone | Russia tested new nuclear-powered Burevestnik cruise missile |