Článek
Po sebevraždě Adolfa Hitlera 30. dubna 1945 se podle jeho pokynů funkce říšského vůdce rozdělila. Kancléřem se stal ministr propagandy Joseph Goebbels a prezidentem velitel námořnictva Karl Dönitz. Goebbels ovšem ještě 1. května spáchal sebevraždu a jedinou významnou autoritou Německa zůstal Dönitz.
Ten správně považoval situaci Německa za bezvýchodnou, ale kapitulovat ještě nechtěl. Znal totiž plán spojenců na rozdělení Německa po válce a chtěl dostat co nejvíce vojáků i civilistů ze sovětského obklíčení do zón, které měli spravovat západní spojenci. Zdržoval.
Separátní kapitulace Britům 4. května
První delegaci vyjednavačů vyslal za velitelem Britů, polním maršálem Montgomerym. Vedl ji admirál von Friedeburg. Montgomery jej nechal potupně čekat na prostranství u stožáru s britskou vlajkou.
Kdo jsou ti muži? Nikdy jsem o nich neslyšel.
Když konečně přišel, Friedeburg přečetl dopis od vrchního velitele Wehrmachtu Keitela s nabídkou, že se Britům vzdá půlmilion mužů, kteří v Berlíně bojovali proti Sovětům, s podmínkou, že padnou do britského zajetí.
Montgomery odmítl. Vysvětlil von Friedeburgovi, že jde o záležitost Sovětů a on může přijmout kapitulaci jedině od jednotek v zóně, kde bojují britské jednotky - tedy v Dánsku, v Nizozemí, v severním a západním Německu. Němec odpověděl, že přednese návrh říšskému prezidentovi Dönitzovi a odjel.
K Montgomerymu se vrátil 4. května odpoledne. Po tiskové konferenci a fotografování s britskou vlajkou v 18:30 podepsal kapitulaci německých jednotek v britské zóně. V platnost vešla 5. května v 8:00 ráno.*
Kapitulace ze 7. května vstoupila v platnost 8. května
Dönitz pak von Friedeburga poslal i za Američany. Doufal, že se mu podaří vzdát separátně všem západním spojencům, nebo aspoň zdržovat a bude moci dál evakuovat z budoucí sovětské zóny.
U nejvyššího velitele spojeneckých sil generála Dwighta Eisenhowera už ale nepochodil. Eisenhower nehodlal ohrozit vztahy se Sověty** a trval na tom, na čem se domluvili Roosevelt, Stalin a Churchill: na bezpodmínečné kapitulaci veškerých německých vojsk. V tomto smyslu také informoval generála Alexeje Antonova ze sovětského štábu.
Ten pak na vyjednávání za Sověty vyslal delegaci generála Ivana Susloparova. Měla jediný úkol: dohlédnout, aby Američané dodrželi slovo.
Klíčové jednání probíhalo od 5. května na Eisenhowerově velitelství ve francouzské Remeši. Von Friedeburg tam jednal s náčelníkem Eisenhowerova štábu generálem Smithem a znovu se pokusil vyjednat separátní kapitulaci na západní frontě. Eisenhowerovy pokyny byly ale jednoznačné a Smith přišel i s hrozbou, že Američané přestanou přijímat prchající německé vojáky do svého zajetí a nechají je napospas Sovětům.
Dönitz tedy vyslal generála Alfreda Jodla, náčelníka operačního štábu Wehrmachtu, aby se k jednání připojil. Jeho úkol byl trvat na separátní kapitulaci a zdržovat, ale když byli Američani neoblomní a pohrozili, že vyjednávání ukončí, obdržel 7. května brzy ráno od Dönitze plnou moc podepsat bezpodmínečnou kapitulaci na všech frontách.
Spojenečtí aktéři kapitulací po válce v Berlíně. Zleva maršál Montgomery, generál Eisenhower, maršál Žukov a maršál Tedder.
Jodl podepsal kapitulaci 7. května ve 2:41 ráno ve Velké technické hale Vysoké školy technické v Remeši. V platnost měla vejít až 8. května ve 23:01 večer. Toto časové rozpětí bylo výhodné pro Němce, protože jim umožnilo dokončit evakuaci do západních okupačních zón.
Za spojence podepsal Smith - Eisenhower nebyl podpisu přítomen, čekal ve vedlejší místnosti. Jako svědci podepsali za Brity admirál Burrough, za Francouze generál Sevez a za Sověty generál Susloparov.
Poslední jmenovaný ale podepsal s podmínkou. Neměl totiž k podpisu dokumentu svolení Stalina a trval na tom, že pokud by si to Stalin přál, bude se kapitulace muset opakovat. Asi o šest hodin později skutečně přišlo očekávatelné stanovisko ze sovětského nejvyššího štábu, že kapitulace je takto neakceptovatelná. A tak…
Kapitulace 8. května byla podepsána až 9. května
K podpisu „ratifikace dokumentu z Remeše“ a „formálnějšího aktu kapitulace“ Sověti vybrali okupovaný Berlín, konkrétně sovětské nejvyšší velitelství v budově bývalé Školy pro armádní průzkumníky v Karlshorstu.
Místo generála Jodla měl podepisovat vrchní velitel Wehrmachtu polní maršál Wilhelm Keitel s admirálem von Freideburgem jako velitelem námořnictva a generálem Stumpffem jako velitelem Luftwaffe. Za Sověty Stalin určil maršála Georgije Žukova.
V plánu bylo podepsat dokument ještě předtím, než vstoupí v platnost kapitulace z Remeše. Ale pak začaly problémy. Maršál Keitel se na cestě do Berlína zdržel, zpoždění měl i Stalinův vyslanec Andrej Vyšinskij. V hale chyběla francouzská vlajka. Sověti ji narychlo vyrobili, ale až poté, co omylem vyrobili vlajku nizozemskou. Nějaký čas také trvala debata, kdo bude podepisovat jako strana a kdo jako svědek. Ale největší zdržení způsobil chybějící text v ruskojazyčné verzi dokumentu.
Německá verze kapitulace uložená v muzeu v Berlíně - Karlshorstu. Podepsán maršál Wilhelm Keitel, za SSSR maršál Georgij Žukov, za ostatní spojence maršál sir Arthur Tedder (Eisenhower Žukova převyšoval hodností, takže se nesměl zúčastnit), jako svědci americký generál Spaatz a francouzský generál de Tassigny. Na další straně za Německo ještě admirál von Freideburg a generál Stumpff.
Když ho doplnili a maršál Žukov dal konečně pokyn, aby německá delegace vstoupila do místnosti, bylo již nejen po 23:01, ale také po půlnoci. Dokument tak obě strany podepsaly až 9. května brzy ráno, i když s datem 8. května. Všichni jsme tedy mohli konec války slavit osmého. Jenomže v čase, na který byl podpis antedatován, už bylo podle moskevského času 9. května. A toho využil Stalin. Prohlásil, že dokument byl vlastně podepsán devátého.
Na západě 8. květen, ve východním bloku 9. květen
Jenže západní veřejnost už o kapitulaci 8. května věděla. Ačkoliv novináři měli zákaz o kapitulaci 8. května informovat, agentura AP zákaz porušila. Titulky ranních novin ve Francii a Británii tak vítězství nad Německem oznámily již 8. května a na západě nebylo možné datum na 9. květen posunout. Sověti naopak nehodlali uznat kapitulaci z Remeše jako plnohodnotnou a trvali na tom, že Německo kapitulovalo až 9. května.
A proto jsme v Československu, stejně jako v SSSR, v celém východním bloku a v dnešním Rusku, vítězství nad nacismem dlouho slavili 9. května. Přesunem svátku na 8. května jsme přijali původní a skutečnou kapitulaci Německa místo té druhé, formální. Se zpožděním padesáti let jsme odmítli Stalinův vrtoch. A především jsme vyjádřili, že patříme na západ.
_____
Poznámky a zdroje:
*) Ke kapitulaci se nepřipojily některé německé bojůvky, zejména skupina okolo Heinricha Himmlera. Churchill rozhodl, že se s nimi mají vypořádat sami Němci. To je zřejmě hlavní důvod, proč spojenci Dönitzovi umožnili vládnout až do zatčení 23. května.
**) Američané v květnu 1945 ještě předpokládali, že válka s Japonskem potrvá dlouho a zapojení SSSR bude rozhodující.
