Článek
Spory o Rudé armádě
Ve třicátých letech vedl Rudou armádu Stalinův spojenec, vojensky nepříliš schopný maršál Kliment Vorošilov. Opozici ve vedení představoval maršál Michail Tuchačevskij. Ten byl autorem mnoha vojenských teoretických textů a reformátorem armády. Pro svou bezohlednost a strategické dovednosti byl považován za jednoho z nejlepších velitelů na světě. Noviny na západě mu říkaly „Rudý Napoleon.“
Do třiceti budu generálem, nebo mrtvý.
Ve třicátých letech Tuchačevskij prozíravě prosazoval přípravu na válku s Německem, motorizaci Rudé armády a velkovýrobu tanků i letadel, což ovšem bylo v rozporu s názorem Stalina a Vorošilova.
Z návrhů na modernizaci budoucí nepřátelské armády neměli radost ani nacističtí pohlaváři v Berlíně.
Heydrichův plán
Modernizace Rudé armády a Tuchačevského strategické schopnosti totiž mohly zkomplikovat expanzi nacistického Německa na východ. S nápadem, jak se Tuchačevského zbavit, přišel v roce 1936 Reinhard Heydrich, v té době už velitel rozvědky a gestapa.
Pro svůj důmyslný plán, jak odstranit Tuchačevského, získal souhlas přímo od Adolfa Hitlera. Spoléhal v něm na Stalinovu paranoiu, bezohlednost a nenávist k Tuchačevskému.
Zařídil Tuchačevského pozvání do Berlína. Ten udělal chybu a pozvání přijal.
Po jeho návštěvě začal Heydrich šířit informaci, že Tuchačevskij s Němci spolupracuje. Nechal i padělat důkazy o tom, že sovětský maršál je německý agent, který připravuje vojenský puč. A snažil se je dostat k politikům Československa a Francie, tehdejších spojenců SSSR.
Do kauzy se zapletl i Edvard Beneš
Heydrichovy dezinformace se dostaly i k československému prezidentovi Edvardu Benešovi.
Podle pamětí tehdejšího Heydrichova podřízeného, zpravodajce Waltera Schellenberga, je Benešovi mohl předat plukovník František Moravec, hlava československého zpravodajství. Heydrich si byl vědom, že Čechoslovákům někdo vynáší informace. Říkal mu „Zrádce X.“
Proto do nacistické zpravodajské sítě vypustil i padělané důkazy, které pak Zrádce X (pro nás agent A-54 Paul Thümmel) předal Moravcovi. Potíž je, že Moravec po válce popřel, že by je Benešovi předal.
Beneš ve skutečnosti od velvyslance v Německu Mastného obdržel informaci, že existuje varianta pádu Stalinova režimu a nastolení vojenské diktatury.
Mastnému to naznačil rakouský šlechtic, který tak mohl postupovat na základě manipulace Heydricha. Současně Beneš podobnou informaci obdržel i od bankéře Preisse, kterému ji měl poskytnout německý průmyslník Thyssen.
Beneš ve svých pamětech tvrdí, že informaci o „protisovětské klice v Rudé armádě,“ předal Stalinovi prostřednictvím sovětského velvyslanectví. To ale není jisté. Převzetí padělků od Beneše totiž popřel sám sovětský velvyslanec. A podle účastníků procesu s Tuchačevským při něm nebyly žádné písemné důkazy použity.
Vypadá to, že druhý československý prezident svou roli případu zveličil.
Francouzská stopa
Heydrichem smyšlenou a rozhozenou informaci zřejmě do Moskvy dostal tehdejší francouzský ministr války Edouard Daladier, nám dobře známý jako pozdější signatář Mnichovské dohody. Daladier informaci obdržel od zpravodajského agenta a poslal ji dál, protože se obával, že případný vojenský puč v SSSR by Německu uvolnil ruce k útoku na západ.
Ať se informace ke Stalinovi dostala jakkoliv, sovětský diktátor ji uvítal jako záminku k brutální čistce. Právě se vypořádal se svými protivníky v politbyru, stanovoval normy na počet zatčených a armádu nechtěl nechat nedotčenou.*
Prvních pět maršálů Sovětského svazu v roce 1935. Dole Tuchačevskij, Vorošilov, Jegorov, nahoře Buďonnyj a Bljucher. Vorošilov Stalinovi pomůže s čistkou, Buďonnyj se před zatčením zachrání telefonátem Stalinovi. Zbylí tři budou popraveni.
Rychlý proces
Maršál Tuchačevskij byl v květnu 1937 zatčen za špionáž a trockismus. Při výslechu a mučení se přiznal, že byl vůdcem převratu organizovaného Německem. Spolu s ním byli obviněni další velitelé Rudé armády.
Proces byl tajný, protože se Stalin obával reakce veřejnosti - byl si vědom Tuchačevského popularity. 12. června byli všichni popraveni zastřelením ve sklepě Lubjanky, nechvalně proslulé budovy NKVD.
Čistka překonala Heydrichovo očekávání
V následné čistce došlo i na pět z osmi jejich soudců. Do roku 1941 bylo celkem popraveno 3 z 5 maršálů SSSR, 13 z 15 velitelů armád, 62 z 85 generálů - velitelů armádních sborů a všech 16 komisařů armád. Z 15 armádních generálů bylo popraveno 14. 110 ze 195 velitelů divizí a 220 plukovníků ze 400 velitelů posádek bylo buď popraveno nebo posláno do gulagu.
Hitler nejspíš Heydricha pochválil.
Všechno je to o správných lidech.
Ochromená armáda
Rudá armáda zůstala prakticky bez nejvyššího velení, ale také bez učitelů na vojenských akademiích. Nové generály a důstojníky vybírali Stalin a jeho vojensky nepříliš schopný lidový komisař obrany Kliment Vorošilov nikoliv na základě schopností a zásluh, ale své přízně.
Zastavili modernizaci, zrušili část moderních bojových taktik a bagatelizovali přípravu na válku s Německem. Ironie toho, že nejschopnější velitele popravili za údajnou spolupráci s Německem, se měla projevit velmi brzy.
Ochromená Rudá armáda selhala už v Zimní válce, když nedokázala porazit početně mnohem slabší armádu finskou. Skutečná katastrofa ji pak čekala, když Hitler vydal rozkaz k operaci Barbarossa a nacistické Německo napadlo Sovětský svaz.
_____
*) Nutno říct, že bylo v podstatě dáno, že maršál Tuchačevskij bude terčem čistek. Josif Stalin jej nesnášel už 16 let, od doby tažení proti Polsku. Tuchačevskij a Trockij tehdy obvinili Stalina, že způsobil porážku Rudé armády, když kvůli ambici osvobodit Lvov se svými jednotkami přestal krýt týl Rudé armády a nechal ji napospas jednotkám maršála Pilsudského.
Stalin si potupu přivodil sám, ale nikdy na ni nezapomněl.
Zdroje:
Červen 1941, naprogramovaná porážka. Lev Lopuchovský a Boris Kavalerčík, 2010
Neobyčejný život Nikity Sergejeviče, Vladislav Moulis, Dokořán, 2006
