Článek
Sportka se v osmdesátých letech losovala jednou týdně, vždy v neděli dopoledne mezi pořady Studio Kamarád a Objektiv. Čísla byla nalepena na klasické ping-pongové míčky, které s lehkostí efektně létaly na míru vyrobeným osudím.
V roli moderátora se v průběhu let vystřídali třeba Miloš Frýba, Saskia Burešová, Zdena Vařechová a Alexandr Hemala. Samotné losování provedla pozvaná osobnost sportovního světa pomocí ovladače.
Losovaly se vždy dva tahy s oddělenými výhrami. Jejich platnost musel na závěr potvrdit zástupce státního podniku Sazka, který slosování sledoval spolu se státním notářem.
„Jsou vylosovaná čísla platná?“ zeptal se moderátor.
„Ano. Losování proběhlo v naprostém pořádku a vylosovaná čísla jsou proto platná pro oba tahy Sportky. Tím losování končím,“ odpovídal zaměstnanec provozního oddělení tehdejšího státního podniku. Diváci jej znali pouze jako „soudruha Talíře.“
Jak to tak u hazardu bývá, hráči loterie byli velmi pověrčiví a tajemného Talíře podezírali, že osudím manipuluje. Koneckonců by to bylo logické vysvětlení toho, proč vždycky vyhraje někdo jiný než oni. Když jednoho dne Talíř z pořadu bez vysvětlení zmizel, z podezření se stala konspirační teorie.
Takto vypadala sázenka Sportky v roce 1984
U obrazovek i v hospodách u piva lidé probírali, že soudruha Talíře zatkla Veřejná bezpečnost, protože zahříval míčky. Se změnou teploty se měl měnit objem míčku, takže hůř prošel dírou z osudí.
Představa, jak slovutný soudruh v saku posílá štáb ze studia, aby „zkontroloval“ osudí, a rychle míčky nahřívá, je samozřejmě komická. Nesmyslnost fámy si ostatně můžete ověřit na ping-pongovém míčku doma: než by změnil velikost tak, aby to stálo za řeč, dříve se změnou teploty deformuje.
Fáma se nicméně rozšířila a ustála i návštěvu soudruha Talíře, v té době už důchodce, ve studiu. Moudří mužové toho dne večer nad půllitrem v hospodě vysvětlovali, že Sazka do studia poslala za zavřeného Talíře dvojníka…
