Článek
Rok začínal v prosinci. Ten se podle lidové tradice mohl původně jmenovat prasinec podle zabijaček. Název by také mohl pocházet od konzumace prosa. Nejpravděpodobnější je ale původ ve slově prosinoti neboli prosvítat, probleskovat, protože v zatažených dnech slunce pouze prosvítá sinými mraky.
Leden a únor byly měsíci ledu, podle kterého se jmenuje leden. Původ slova únor je patrně ve slově noření, neboť „led v tom měsíci se noří, láme se a puká“ (Jungmann).
O březnu se většina lidí domnívá, že je odvozen od březosti ovcí a koz. Je však také možné, že je odvozen od břízy, která v touto dobou raší a dává mízu k pití. Dává to větší smysl i proto, že následující duben je měsícem, kdy raší dub.
Zajímavé je, že dnes slovo „máj“ díky K. H. Máchovi považujeme za poetický název pro květen. Je to však naopak. Slovo „máj“ se v různých podobách používá všude v Evropě a užívalo se i u nás. Slovo květen si vymyslel Jungmann při překladu francouzského básnického obratu „měsíc květin.“ Rychle se vžilo a původní máj zcela nahradilo.
Pro červen a červenec — neboli malý a velký červen — máme několik možných vysvětlení. Tím nejoblíbenějším je zrání neboli červenání ovoce v tomto období. Pravděpodobnější je původ od sbírání červce, který žil na koříncích chmerku vytrvalého a používal se k výrobě červené barvy. Může však také jít o výskyt včelích larev — červů.
Po období zrání následovalo období sklizně neboli siŕpsti, podle které se jmenuje srpen. Po sklizni začala říje — čas páření zvěře. Od té se proto odvozují názvy obou dalších měsíců: září — za říje a říjen. Pak začalo padat listí a proto dodnes máme listopad — měsíc, kterým slovanský rok končil.
Václav Machek, Etymologický slovník jazyka českého, Academia, 1968. Prosinec. Archiv autora.
