Článek
Roy Sullivan byl kus chlapa a miloval přírodu. Od svých 24 let, tedy od roku 1936, pracoval v americkém Národním parku Shenandoah jako správce. Bavilo ho to a měl pro strach uděláno. Proslul tím, že při setkání s medvědy nepoužíval zbraně, ale zaháněl je svou nebojácností a údery velkého klacku.
Za bouře v rozhledně
V roce 1942 se skrýval před bouří na nově postavené požární rozhledně, která ještě neměla hromosvod. Asi osmkrát do ní udeřil blesk, takže na několika místech vzplanula. Sullivan z hořící budovy utekl, ale během útěku blesk udeřil i do něj. Vypálil mu centimetr široký pruh po celé délce pravé nohy až po palec a díru v botě.
Protipožární rozhledna ve Virginii, podobná té, u které do Sullivana poprvé udeřil blesk. Tato už je převážně zděná a má hromosvod. Každé léto ve Virginii proběhnou desítky bouřek.
Dalšího čtvrtstoletí měl Sullivan od blesků klid a nic nenasvědčovalo tomu, že by se měl v budoucnu zapsat do Guinessovy knihy rekordů jako „Živoucí hromosvod.“ To se změnilo v létě 1967, když jel za bouře z hor náklaďákem.
Otevřená klec
Říkáme tomu Faradayova klec: elektrický proud se šíří pouze po povrchu uzavřeného dutého tělesa. Uzavřená kabina auta cestující před údery blesku stoprocentně chrání.
Sullivan si ale v autě otevřel okénko. Vedle čerstvého vzduchu pak dovnitř vlétl i blesk, který se odrazil od stromu u cesty. Sullivanovi zapálil vlasy, sežehnul řasy i obočí a omráčil jej. Auto jako zázrakem zastavilo na kraji útesu.
Pro strach uděláno
Člověk by čekal, že se Sullivan začne bouřek bát a vyhýbat se jim. Ale on si zatím říkal, že další blesk už do něj udeřit nemůže.
O tři roky později za bouře věšel prádlo. Blesk udeřil do nedalekého transformátoru elektřiny, sjel i do Sullivana a popálil mu rameno.
Na jaře 1972 pak Sullivan pracoval na stanici v parku. Dovnitř vletěl blesk, udeřil do něj a zapálil mu vlasy. Vběhl do koupelny a snažil se hořící hlavu strčit pod kohoutek. Tam se ale nevešla, a tak ji nakonec uhasil mokrým ručníkem.
To už i na něj bylo moc. Od té doby se konečně zabýval bezpečností, možná to až přeháněl. Nosil u sebe lahev s vodou, aby se případně uhasil. Když jel za bouřky autem, zastavil a lehl si na podlahu. Bál se, že si ho blesk najde i v davu lidí.
Mraky ho prý pronásledovaly
V létě 1973 se před bouřkou snažil raději ujet. Měl dojem, že ho mrak pronásleduje. Když byl konečně daleko, zastavil a vystoupil.
V tu chvíli do něj udeřil blesk „z čistého nebe.“ Projel mu z levé paže do levé nohy a shodil z ní botu, pak přeskočil i do pravé nohy. Také mu zapálil vlasy, a tak lahev s vodou přišla vhod.
Roy Sullivan chtěl před bouřkou utéct. To se ale nedoporučuje.
V létě roku 1976 už měl Sullivan z blesků hrůzu. Před jednou bouřkou utíkal a opět měl pocit, že jej mrak sleduje. Během útěku jej zasáhl blesk a opět mu vzplanuly vlasy. Nejzajímavější příběh pak Sullivan zažil o rok později, v létě 1977.
Blesk a medvěd
Rybařil u horského jezírka, když do něj udeřil blesk. Popálil jej na hrudi a na břiše, jako vždy mu zapálil vlasy. Sullivan se uhasil a směřoval k autu, když se u jezírka objevil medvěd a chtěl mu ukrást uloveného pstruha.
Sullivan se bál bouřek, ale jinak mu odvaha z mládí vydržela. Přestože právě přežil úder blesku, i tentokrát popadl větev, která ležela poblíž a jal se medvěda mlátit, dokud jej nezahnal.
Dva blesky „mimo soutěž“
Sullivan uváděl, že když byl malý, sekal za bouřky trávu a blesk udeřil do kosy, kterou držel v ruce. Z kosy sjel do země a Sullivana nezasáhl.
Další zážitek s bleskem se opět týkal věšení prádla. Sullivan s věšením pomáhal své manželce a blesk uhodil do ní.
Zdravotní i společenské potíže
S každým zásahem blesku se úroveň Sullivanova života zhoršovala. Měl sice štěstí, že všechny zásahy přežil (úder přežívá 90 % lidí), elektrické šoky mu ale poškodily nervovou soustavu. Měl pohybové potíže, deprese a velké výpadky paměti. Nevzpomínal si na dětství svých dětí, nepoznával lidi. Jizvy po celém těle jej pobolívaly.
Okolí se ho pak stranilo. Podobně jako on sám, i ostatní lidé věřili, že k sobě blesky nějak láká. Báli se, že zásah bleskem schytají za něj. Když se blížila bouře, rychle se s ním loučili i ti, kteří byli jinak ochotni se s ním stýkat.
Když se blíží temný mrak, od Roye Sullivana utíkejte.
Tíhu zdravotních a sociálních potíží nakonec neunesl. 28. září 1983 se ve věku 71 let zastřelil.
To opravdu nebyla pouze smůla
Hasiči uvádí, že v ČR blesk zasáhne jednoho člověka ze tří milionů. V americké Virginii se statistika velmi liší, úder bleskem prožije jeden z deseti tisíc lidí.1 Sedm úderů blesku do jednoho člověka i tak působí jako astronomicky nepravděpodobná smůla.
Blesk má napětí 10 až 50 milionů voltů, proud až 50 000 ampérů, teplotu v kanálu výboje až 30 000 stupňů Celsia, průměrnou energii 250 kilowatthodin, trvání cca čtvrt vteřiny. Po úderu bleskem denně na Zemi zemře v průměru 10 lidí.
Musíme si ale říct, že Roy Sullivan šel oné smůle naproti. Velkou roli hrálo to, že při svém povolání se do bouří dostával často. Celý život navíc porušoval všechna doporučení, jak se za bouře chovat. Ačkoliv byl profesionální zálesák, neorientoval se v problematice, která je u nás součástí učiva základní školy.
V dětství za bouře držel kovový předmět. V dospělosti se pak za bouře nacházel v budově bez hromosvodu, nezavíral okna. Když jej bouře zastihla venku, místo doporučeného podřepnutí stál nebo dokonce utíkal.2 Nosil u sebe lahev s vodou, podle všeho kovovou. Nevěděl, že zásah bleskem hrozí i několik kilometrů od středu bouře.
Svým neinformovaným chováním změnil mimořádně nepravděpodobné události na téměř jisté a učinil je součástí svého života. Je proto nejen případem kuriózním, ale také odstrašujícím.
Poznámky: 1) Rozdíl je patrně dán podnebím, větší plochou divočiny i menší znalostí bezpečnostních opatření při bouřce.
2) Paradoxně naopak zalehával v autě, kde byl před blesky v bezpečí.
