Článek
My lidé rádi uvěříme úplným nesmyslům — stačí, aby nám je někdo podal dostatečně seriózně. A co víc, ty nesmysly pak sami rádi důležitě opakujeme. Jedním takovým nesmyslem je i tvrzení, že když budeme teplotu v hrnci zvyšovat velmi pomaličku, žába si toho nevšimne a nevyskočí.
Žába ale tak blbá není.
V první řadě pochybuji, že by živá žába vůbec vydržela v hrnci s vodou, i kdyby tam pro ni byla optimální teplota. Nacházela by se v naprosto nepřirozeném prostředí, ve kterém by neměla možnost se skrýt před predátorem ani lovit kořist.
Rozhodně by nečekala na nějaký náš pokus se zvyšováním teploty, brzy by vyskočila a vydala se hledat nějakou příjemnou tůňku.
Je tu ale také další a důležitější důvod, proč by žába z vody vyskočila už při zdánlivě mírné změně teploty. Podobně jako všichni obojživelníci totiž patří ke studenokrevným živočichům a neumí tedy regulovat teplotu svého těla jinak, než přesunem na jiné místo. Proto by z vody vyskočila už při mírném zvýšení teploty.
K tomu ji vycepovala evoluce už před miliony žabích generací.
Podobným nesmyslem je ale také druhé tvrzení, že pokud žábu hodíme do hrnce s vařící vodou, vyskočí. Ve skutečnosti by se celý žabí organismus okamžitě začal vařit a žába by neměla šanci. Podobně jako všichni vyšší živočichové by vhození do vroucí vody nepřežila.
Obě tvrzení o žábě jsou tedy nesmyslná a k jejich vyvrácení se stačí nad nimi trochu zamyslet; přesto mezi lidmi v USA kolují už přes 150 let. Údajně vychází z pokusu badatele Heinzemanna, ale výsledek jeho pokusu s „normální žábou“ se nikdy nepodařilo zopakovat — všechny pokusy vycházejí naprosto opačně.
U nás se žabí mýtus objevuje o něco kratší dobu: nestarší zmínku jsem našel na blogu, kde ji autor zveřejnil už před 20 lety. K smyšlenému přirovnání doplnil i názor o sadismu vědců, kteří takto žáby kvůli studiím vaří, a svůj článek tak podložil i falešnou autoritou vědy, která přitom žabí fámu dávno vyvrátila.
Od té doby se žabí fámy chytili různí autoři a mluvčí, kterým se hodila například jako alegorie pozvolného nástupu totality nebo podléhání oběti domácímu násilí — tedy situací, kdy je člověk schopen snášet postupné zhoršování životních podmínek a ani si to neuvědomit.
A v posledních letech je žabí fáma stálicí sociálních médií, kde s její pomocí milovníci konspiračních teorií argumentují, že nám spiknutí všemocných elit utahuje šrouby.
Z toho vidíme, že nějaké přirovnání k přivykání a přizpůsobení se zhoršujícím podmínkám potřebujeme. Trochu pomáhá spojení „salámová metoda“, ale není dostatečné. Popisuje strategii tyrana nebo autokrata, nikoliv mentalitu jeho oběti.
Vymyslí někdo něco lepšího, nebo budeme dál číst nesmysly o vaření žab?
