31 japonských vojáků bojovalo o jedinou ženu na ostrově i 6 let po válce

Po první světové válce získalo souostroví Severní Mariány Japonsko. Začalo ostrovy osidlovat farmáři kopry - bílé hmoty z kokosových ořechů. Pak ale přišla druhá světová válka a muži postupně odcházeli do armády.

V roce 1944, koncem druhé světové války, zbyli z kokosových farmářů na ostrově Anatahan v Severních Marianách pouze Šoiči Higa s manželkou Kazuko a svým správcem Jošinem. Šoiči měl obavy o svou sestru na ostrově Saipan. Nechal manželku s Jošinem a odjel. Netušil, že ji vidí na dlouhou dobu naposled.

Nejenže sestru nenašel, ke všemu se kvůli válce nemohl ani vrátit domů. Kazuko s Jošinem zůstali na Anatahanu sami. Ale ne na dlouho.

Američané poblíž ostrova rozbombardovali flotu japonských lodí. Velká část mužstva zemřela, ale 31 vojáků ve věku od 18 do 29 let se zachránilo a doplavalo na Anatahan. Kazuko z nich měla strach. S Jošinem vymysleli, že budou předstírat manželství, aby ji vojáci nechali být. Ti se nechali ošálit a na Kazuko nic nezkoušeli. Nějakou dobu pak všech 33 lidí žilo na tichomořském ostrově společně a jako vůdce uznávali Jošina s Kazuko.

Idylku narušoval pouze nedostatek žen. Vojáci byli muži v plné síle a samozřejmě toužili po Kazuko. Atmosféra houstla, až jednoho dne voják jménem Morio ubodal falešného manžela a Kazuko si přivlastnil. Stal se vládcem ostrova. Situace se znovu zklidnila.

Všechno se znovu změnilo, když na ostrov dopadlo sestřelené americké letadlo. Byly v něm totiž dvě pistole. Jedné z nich se zmocnil voják Rjuičiro a zastřelil Moria. Krátce poté slavil provizorní „svatbu“ s Kazuko. A jako její manžel se stal novým vládcem ostrova.

Jenže pak ho jednoho dne našli utopeného.

Tím úmrtí na ostrově neskončila. Situace se horšila od té doby, co se muži naučili kvasit kopru a vyrábět si alkohol.

Postupně jich zemřelo dalších osm. Podobně jako v případě Rjuičira už úmrtí nebyla veřejná. Nikdo ale nemohl pochybovat, že jde o úkladné vraždy.

Když vojáků zbývalo 20, shodli se, že už je vraždění dost. A vymysleli plán, jak mu učinit přítrž: poslední zavražděnou bude samotná Kazuko. Popraví ji a s ní ze světa sprovodí i důvod svárů.

Jeden z nich ale Kazuko varoval. Vyděšená žena se ukryla v džungli.

Mezitím k ostrovu na lodi připluli Američané a oznámili, že válka skončila. Jako mnoho jiných Japonců, ani trosečníci z Anatahanu tomu nevěřili. „Japonsko a vzdát se? To musí být past,“ říkali si. Loď odplula.

Kazuko loď viděla, ale nemohla se k ní dostat. Od té chvíle bedlivě sledovala moře. Doufala, že se objeví další loď a odveze ji z ostrova. To se nakonec stalo. Když přesvědčovat trosečníky připlula další loď, Kazuko upoutala její pozornost provizorní vlajkou z oblečení. Nalodila se a utekla do Japonska. Bylo 28. června 1950, 5 let od konce války.

Tam Kazuko zjistila, že ji manžel považoval za mrtvou, znovu se oženil a má děti. Zprvu nevěděla, co bude dělat, ale pak ji začali kontaktovat novináři. Vyprávěla svůj příběh a dokonce o něm napsala knihu. Bylo to jako japonský Pán much spojený s literaturou pro dospělé.

Proslavila se jako žena, o kterou bojovalo 31 mužů. Dostala role v divadle i ve filmu. Ale nebyla žádná herečka, inscenace i filmy s ní byly propadáky. Nabídky hraní proto ustaly stejně náhle, jako začaly.

A co se mezitím dělo na ostrově? Američané létali nad ostrovem a shazovali letáky s informací o konci války. Když ani to nepomáhalo, v roce 1951 shodili dopisy od rodin trosečníků. To konečně zabralo. Když si na ostrově přečetli slova svých blízkých, vyvěsili bílé vlajky a nechali se odvézt do Japonska.

Tam zjistili, co o nich vypráví Kazuko. A vůbec se jim to nelíbilo. Proto také vydali knihu. V jejich příběhu Kazuko nevystupovala jako statečná žena, ale jako manipulativní mrcha. Kniha se dobře prodávala. Veřejnost jí věřila více, než verzi Kazuko. Ta se raději ztratila kdesi na venkově.

Podle příběhu filmaři natočili několik filmů, ale všechny propadly. Od okamžiku, kdy se objevily rozpory, příběh konzervativní japonskou společnost spíše odpuzoval. Dokud v něm o ženu bojovali muži, byl zajímavý. Jakmile žena ovládala muže, Japonci nebyli schopni jej přijmout.

Věřím spíše Kazuko. Hovoří pro ni dvě zásadní věci. Zaprvé, na fotkách z ostrova nepůsobí spokojeně, a to ani když se muži kolem ní smějí. Zadruhé, přinejmenším jeden z vojáků byl vrahem a devatenáct z vojáků zřejmě plánovalo zabít i Kazuko.

Není známo, co se pak s hrdinkou příběhu stalo. Podle jedné verze se stala prostitutkou, podle jiné si otevřela kavárnu a šťastně se vdala. Někdo dokonce tvrdí, že se k ní vrátil původní manžel.

Bez ohledu na její skutečnou roli ji dění na ostrově muselo hodně poznamenat, stejně jako následný nárůst popularity a zatracení. Určitě si ale dokázala zařídit nový život. Vždyť už na ostrově ukázala, že je mimořádně silná.

Zdroje: Sharetube.jp. Queen of Anatahan. The Tragic Tale of Kazuko.