Článek
Původně se jednání v Ankoridži mělo odehrát mezi čtyřma očima pouze s tlumočníky, ale nakonec Putina doprovázeli ministr Lavrov a poradce Ušakov, Trumpa pak ministr Rubio a vyslanec Witkoff. Právě od některého z Američanů pochází informace, jak přesně jednání proběhlo. Pokud bych si měl vsadit, kdo informaci vypustil, byl by to někdo z Rubiova týmu.
Steve Witkoff je totiž Trumpův kamarád z golfu a obsah diplomatických jednání vždy žárlivě chrání — s cizími státníky jedná zásadně sám. Ministr zahraničí Marco Rubio, který mimochodem po jednání s Putinem působil jako opařený, musí o zahraniční politice mluvit s úředníky ministerstva, mezi nimiž je patrně i zdroj Michaela Wolffa.
Co se dělo za zavřenými dveřmi
Jednání otevřel Donald Trump dlouhým nesouvislým projevem. Témata, kterým se věnoval, převážně nesouvisela s válkou Ruska proti Ukrajině, ale prokládal je lichotkami k Putinovi. Ten se tvářil netečně, za celou dobu nehnul brvou. Asi po 20 minutách se buď Rubio nebo Witkoff pokusil jej přerušit a nastolit agendu jednání. Trump se ale nenechal, přehlušil jej a pokračoval dál.
Pak ale Putin dal najevo, že chce mluvit. A prezident USA zmlkl.
Ruský prezident začal jeden ze svých typických alternativních výkladů historie. Začal v 17. století a rozvláčně vyprávěl o událostech, jimiž obhajuje agresi proti Ukrajině. Když konečně skončil, slovo si opět vzal Trump.
Také on vyprávěl o historii, a to o studené válce. Zvláštní je, že podle něj v ní USA a Sovětský svaz stály na stejné straně.
Když už mluvil dlouho, Rubio nebo Witkoff se pokusil zavést řeč na jednání o příměří. Putin se k tomu vyjádřil stroze:
„Ne.“
A Donald Trump ono „ne“ bez sebemenší námitky přijal s tím, že je lepší mluvit rovnou o míru. Na to se opět rozhovořil Vladimir Putin.
Vysvětloval, z jakých důvodů Rusko potřebuje to které území, co všechno Západ Rusku udělal, jak ohrožoval ruskou bezpečnost a jak je možné ony křivdy napravit. Trump se vším tiše souhlasil. A pak se ujal slova.
Opět mluvil dlouze a přeskakoval mezi tématy. Pokusy zbylých dvou Američanů jednat o podrobnostech ignoroval. Působil, že je pro něj důležité především mluvit. A pak se s Putinem shodl, že jednání bylo úspěšné a mohou je ukončit. Celkem trvalo dvě a půl hodiny.
Až venku si Trump uvědomil, že nic nevyjednal.
Všechno odpovídá
Přijde mi, že ten příběh by bylo dost těžké vymyslet. Je totiž naprosto absurdní, ale přesto na jednotlivé postavy dokonale sedí: na tiché Rusy, zoufalé Američany, chladnokrevně kalkulujícího Putina i zmateného Trumpa. (Michael Wolff přitom nechápe, čím je dán vztah Donalda Trumpa k Vladimiru Putinovi (jde o tzv. “narcistní kontrakt”), a tak by nebyl schopen jeho jednání tak věrohodně vybájit.)
Příběhu ale odpovídá i chování aktérů po jednání a na tiskové konferenci: Rusové byli skvěle naladění, Rubio s Witkoffem působili otřeseně a Trump sklesle. Teprve venku si uvědomil, že nic nevyjednal, a rychle vymýšlel, jak se z průšvihu vykecat.
Opět vidíme, že Trump nemusí být ruský agent. K vysvětlení jeho příchylnosti k Rusku stačí, že je sebestředný náfuka, který věří, že má skvělé diplomatické schopnosti a touží se vyrovnat a zavděčit Vladimiru Putinovi. Ten jej ani nemusel manipulovat, bohatě stačilo nechat jej mluvit. Nejlepší vyjednavač na světě se pak předváděl tak moc, až z toho zapomněl vyjednávat.
Co říkáte — stalo se to tak?
Zdroj: Trump-Putin Meeting Was Way Worse Than We Knew, přenos z Ankoridže
