Článek
Operace Spojenecká síla
Zásah v Jugoslávii provedla organizace NATO (zejména USA, Spojené království a Francie) od března do června 1999. Proběhl bez mandátu OSN kvůli ruskému právu veta.
Šlo o bombardování Srbska s cílem dosáhnout zastavení násilí proti kosovským Albáncům, zajistit status Kosova, zamezit porušování příměří a napadání mezinárodních sil IFOR a SFOR Srbskem.
V české společnosti měla operace mnoho odpůrců.* Jejich rozhořčení rostlo s každým pochybením a sporným rozhodnutím NATO. Šlo zejména o použití kazetové munice, zásah tržiště a nemocnice, osobního vlaku, konvoje uprchlíků nebo čínské ambasády. Zemřelo přibližně 500 civilistů.
Bombardování hlavního města Srbska Bělehradu, 24. 3. 1999. Tohle je samozřejmě zdroj silných emocí a impulz k hledání viníka.
Havel se zásahem souhlasil a považoval jej za úspěšný
Možnost zásahu v Jugoslávii se podle Havla probírala na různých setkáních na vysoké úrovni už nějakou dobu před samotným zásahem. Havel jej považoval za menší ze dvou zel a souhlasil s ním. Tím větším zlem by bylo přihlížet tomu, co se tehdy v Jugoslávii dělo - perzekuci kosovských Albánců.
Naše země, která má své zkušenosti s politikou appeasementu, tzn. ustupování zlu, by měla mít zvýšené porozumění pro to, že jsou situace, kdy se nejde déle dívat na to, že někdo v naší blízkosti je týrán.
V červnu Srbsko stáhlo své vojáky z Kosova a umožnilo vstup mezinárodních sil, které pak dohlížely na dodržování lidských práv a umožnily návrat uprchlíků.
Skoro milion lidí bylo vyhnáno, vypuzeno ze své země a během půl roku se mohli vrátit domů. To není úplně obvyklé a bylo to díky tomuto zásahu.
Jak omyl s „humanitárním bombardováním“ vzniknul?
Zavádějící informace o „humanitárním bombardování“ se poprvé objevila v deníku La Republica, který zřejmě popletl přepis rozhovoru, který Havel poskytl agentuře Reuters. V tom Havel skutečně použil slovo „humanitární,“ ovšem ne v souvislosti s bombardováním, ale s pomocí civilnímu obyvatelstvu:
„Já myslím, že nejdůležitější je, aby bylo zastaveno vyvražďování, aby se mohli uprchlíci zvolna vracet a aby nastalo opět nějaké nové kolo politických jednání o statutu budoucího Kosova. Ale ze všeho nejdůležitější se mi zdá být přítomnost mírových sborů, která samozřejmě by bylo nejlépe, kdyby tam byla za souhlasu Jugoslávie, aby tam nebyly jako okupanti nebo jako válčící strana. Neboť ta přítomnost mírových sborů je přesně tím instrumentem, který může znamenat klíč ke všemu ostatnímu. I k tomu zastavení toho vyvražďování a vyhánění lidí z domovů i k eventuálním – vytvořit jakýsi prostor pro eventuální další politická jednání, k zabránění té katastrofě humanitární, jak se to nazývá, k té humanitární asistenci. K tomu všemu by napomohla přítomnost těch mírových sborů.“
La Republica z toho chybným překladem nebo zjednodušením udělala: „nálety, bomby nejsou vyvolány hmotným zájmem. Jejich povaha je výlučně humanitární…“ To pak přejal francouzský Le Monde a z něj to v televizní debatě ocitoval odborář Richard Falbr. Největší česká fáma přelomu tisíciletí byla na světě.
To je nějaká popletenina. Jeden novinář opisoval, co napsal jinej, a nějak se jim to speklo. Více odstavců do jednoho slova, nebo tak.
Posměšný protimluv se ujal
Spojení „humanitární bombardování“ zřejmě poprvé použil jako posměšné v článku pro deník Právo sociolog Jan Keller. Pro jeho absurditu si termín oblíbili odpůrci vojenského zásahu. Ti jsou často současně odpůrci Václava Havla, a tak je naprosto přirozené, že s ním termín spojují a dokonce jej pejorativně přezdívají „humanitární bombarďák.“
Obskurní pojem „humanitární bombardování“ jsem samozřejmě nejen nevymyslel, ale nikdy ani nepoužil a použít nemohl, neboť mám – troufám si tvrdit – vkus.
Za Českou republiku ovšem dal k přeletu letadel NATO nad českým územím souhlas premiér Miloš Zeman. Bylo to mimochodem pouze několik dnů po vstupu České republiky do NATO.
Vzhledem k tomu, že celá záležitost byla operativní a že vyžadovala rozhodnutí v intervalu dvaceti až třiceti minut, po konzultaci s ministrem zahraničí jsem se rozhodl tak, jak jsem rozhodl, a to v sobotu 20. března odpoledne s tím, že jde o útoky na ryze vojenské, nikoli civilní cíle, a že se jedná o ty vojenské akce, které mají zabránit humanitární katastrofě.
Tomu to paradoxně nikdo za vinu nedával a nedává. Patrně proto, že odpůrci Havla a zásahu jsou často současně Zemanovými příznivci.
Velká část české veřejnosti je o Havlově vině přesvědčena i čtvrtstoletí od operace Spojenecká síla.
Z diskuzí v hospodách i na internetu si vždy odnáším dojem, že Václav Havel v roce 1999 řídil celé NATO a zásah v Jugoslávii vymyslel, prosadil a řídil.
* Také autor v roce 1999 s operací Spojenecká síla nesouhlasil a aktivně se účastnil na protestech proti ní. V roce 2024 má pro zásah pochopení stejně jako pro tehdejší postoje Václava Havla.
Zpracováno na základě: VÁCLAV HAVEL o amnestii, omluvě Němcům a „humanitárním bombardování“, 2005. [s.l.]: GoschaTV1, Humanitární bombardování, Operace spojenecká síla, JAN CEMPER: Vymyšlený citát o humanitárním bombardování vs. pravda. Miloš Zeman svolil s přelety vojenských letadel v rámci bombardování Jugoslávie, 2019.
