Článek
Uvidíme. Nedá se to vyloučit, protože tento (zatím stále spíše nenápadný) směr už si razí svoji cestu. A není překvapením, že nachází nemalou skupinu zastánců. Ovšem – stejně tak i odpůrců.
Kompostování lidských ostatků prochází přirozeným procesem veřejné diskuse, kdy na scénu vstupuje nová myšlenka, týkající se citlivého tématu. A jako taková vyvolává otázky, nedorozumění nebo etické pochyby a obavy. V pořádku – nic výjimečného.
Podobné úvahy o kontroverzních společenských otázkách vedlo lidstvo ve své historii opakovaně. Jsou zcela přirozeně součástí naší povahy zkoumat, vyvíjet se a hledat nové možnosti. A zároveň se mít na pozoru před něčím, čemu jsme zatím neměli možnost dostatečně porozumět. To ale lze změnit.
Kdo udělá první krok?
Už dávno proběhl. O kompostování lidských ostatků se mluví minimálně od roku 2011, přičemž počátek této debaty má své kořeny v USA. A pozadu nezůstává ani Evropa. Na obou kontinentech již kompostování lidských ostatků probíhá. Ale popořádku. Nejprve je nutno si říci, že:
Kompostování lidských ostatků není nic jiného než přirozená organická redukce, kterou dnes označujeme a nazýváme slovem terramace. Toliko, co se týče popisu onoho procesu. Jenže na pouhý popis přírodního procesu se v naší civilizované společnosti omezit nelze. Tak jednoduché to mít nebudeme. Stále totiž zůstává otázka etická a právní.
Moderní historie terramace je zatím relativně krátká, ale osobu, kterou lze v oblasti terramace označit jako průkopnickou či vůdčí, je bezpochyby Katrina Spade.
Matka kompostování lidských ostatků
Katrina Spade (*1977) je vystudovaná americká designérka, architektka, antropoložka a ekoložka.
Vyrůstala v New Hampshire. Na Haverford College v Pensylvánii získala Spade bakalářský titul v antropologii a poté se během studia na Yestermorrow Design/Build School ve Vermontu zaměřila na udržitelný design. Zde se aktivně podílela na stavbě bioenergetického systému založeném na kompostu.
Následně Spade získala magisterský titul v oboru architektury na University of Massachusetts Amherst. A zde také sepsala svou diplomovou práci s názvem „A Place for the Urban Dead“ (volně přeloženo jako „Místo pro městské mrtvé“). To byl ale v životě průkopkyně nového stylu pohřbívání teprve začátek.
Při úvahách o své vlastní smrtelnosti dospěla Spade až k myšlence environmentálního pohřbívání. Tedy pohřbívání, které bude mít přínos pro životní prostředí, kdy člověk (tělesná schránka) a okolní prostředí budou přirozenou cestou splývat v jeden propojený a provázaný celek. A to tak, aby životní prostředí bylo aktem pohřbu zasaženo co možná nejméně. Zbýval však ještě jeden – poslední krok, který k finální myšlence lidské terramace chyběl.
Pochopit, jak probíhá kompostování mrtvých hospodářských zvířat.
Kráva jako vzor zkompostování člověka
V roce 2014 založila Katrina Spade projekt „Urban Dead Project“. S poznatky a pochopením principu kompostace hospodářských zvířat (drůbeží počínaje a dobytkem konče), zaměřila nyní Spade svůj nový projekt na takzvanou rekompozici zemřelého člověka.
Jinými slovy– rozložení a přeměna lidského těla na půdu.
V roce 2018 byl projekt „Urban Dead Project“ ukončen a Spade se posunula o krok dál. Ještě v témže roce založila Katrina Spade veřejně prospěšnou společnost Recompose (Rekompozice). Poslání této společnosti bylo od počátku jasně vytyčeno: Schválení návrhu zákona, díky kterému bude následně možno legálně začít s přeměnou lidských ostatků na půdu.
Spade svůj projekt zaštítila nejen odbornou způsobilostí k danému tématu. Zároveň byl projekt protnut i urbanistickou myšlenkou. Ta kladla důraz hlavně na města zasažena faktorem chybějících volných ploch a parcel, kde prostory hřbitovů zabírají rozlehlé prostory, jenž by města mohla využít jinak. Projekt Katriny Spade tento nedostatek z velké části dokázal řešit a eliminovat. Zjednodušeně řečeno – hřbitovy a pohřební prostory již nebudou potřeba v tak rozsáhlé míře, neboť kompostace ostatků eliminuje faktor pohřbívání v rakvi, který je na prostor náročný.
Ekologie především. 174 tisíc mrtvých denně. Sorry, milá kremace
Navíc, jak Spade správně vytušila – ve společnosti existuje poměrně významné procento lidí, které si stále více uvědomuje neekologické dopady klasického systému pohřbívání. Co to znamená v praxi? Při kremaci ohněm se běžně využívají fosilní paliva, konkrétně zemní plyn. Délka běžné kremace lidského těla při teplotě 850 – 1200 °C trvá přibližně 90 minut.
V průměru zemře denně na světě asi 174 tisíc lidí. Přibližně 62 % zemřelých je následně zpopelněno v krematoriích. To znamená zhruba 108 tisíc kremací denně, což činí téměř40 milionů kremací ročně. Na jednu kremaci se spotřebuje přibližně 285 kWh plynu a 15 kWh elektřiny. Když tyto údaje převedeme do reálného života– množství vydaných energií na jednu kremaci odpovídá přibližně měsíční energetické spotřebě jedné dospělé osoby v domácnosti. Ale to není vše – při procesu kremace dochází k uvolňování obrovské uhlíkové stopy v podobě oxidu uhličitého do atmosféry. Jak tedy můžeme chápat kremaci?
Plýtvání energií? Zřejmě ano. Neekologické chování? Zcela určitě.
Stát Washington jako první na světě
Potřebný zákon, o který usilovala Katrina Spade, nabyl účinnosti v květnu 2020. Demokratický senátor Jamie Pedersen, který byl zároveň i navrhovatelem zákona, tehdy uvedl: „Hlavním účelem je poskytnout lidem více možností, jak mohou nakládat se svými vlastními ostatky a ostatky svých blízkých. Existují lidé, kteří jsou velmi znepokojeni environmentálními důsledky současných způsobů likvidace ostatků.“
40 dní dlouhý proces. Skoro jako z Bible
Ježíš se postil 40 dní na poušti, zatímco byl sváděn ďáblem. 40 dní trvala potopa světa. 40 dní byl Mojžíš na hoře Sinaji. V Bibli číslo 40 často symbolizuje a znamená čas zkoušky nebo proměny, po které přichází nový začátek. Můžete hádat, jak dlouho trvá přeměna lidského těla v kompostovanou půdu…
V rámci svého výzkumu dospěla Katrina Spade k následnému postupu, který dokáže lidské tělo přeměnit na kompost přibližně za 40 dní.
Základem je uzavíratelná kovová nádoba, která může připomínat kapsli ve tvaru vany. Tato nádoba je naplněna organickými materiály typu dřevní štěpka, piliny, sláma a vojtěška. Ta poskytuje mikrobům teplo a napomáhá následnému procesu rozkladu. Lidské tělo je poté uloženo do takto připravené nádoby a nádoba samotná je uzavřena.
Teplota uvnitř nádoby je udržována přibližně na hodnotě 70 °C. Je zajištěn dostatečný přívod kyslíku a hlídána optimální vlhkost vzduchu. Nádoba prochází pravidelným a opatrným pohybem, aby docházelo k promíchávání jednotlivých komponent uvnitř. Všechny tyto procesy napomáhají přirozenému mikrobiálnímu procesu přeměny vnitřních směsí a lidských ostatků na kompostovanou půdu. Při terramaci nejsou užívány žádné chemikálie podporující proces kompostace. Celý proces přeměny probíhá přirozenou cestou.
Micah Truman, generální ředitel americké pohřební společnosti Return Home, podle serveru Euronews uvedl: „… kremace do atmosféry vypustí asi 245 kilogramů oxidu uhličitého, takže jsme vymysleli systém, který funguje o 90 procent čistěji.“
Při klasické kremaci dochází též k uvolňování nejrůznějších spalin. Klasickým příkladem je rtuť, která se nachází v amalgámových zubních výplních.
Další vzniklé zplodiny vznikají při spálení textilních doplňků, které slouží jako vystýlka a zdobení rakve. Stejný problém vzniká při spalování oblečení zesnulého a nejrůznějších umělých komponent. Opět dochází k uvolňování nebezpečných dioxinů. Je proto na zváženou, zda by nebožtík měl mít na své poslední cestě boty nebo zubní náhrady, obojí je značně problematické. Ovšem – ani terramace není pro každého.
Kdo má smůlu a nestane se kompostem
Jsou to především nebožtíci, kteří trpěli tuberkulózou nebo třeba ebolou. Takto zasažená těla nejsou pro terramaci vhodná, neboť obsahují patogeny, které mohou proces kompostování přežít.
Stejně tak musí být z těl odstraněny kardiostimulátory, radioaktivní materiály nebo kovy, jakými jsou endoprotézy a podobně.
Hotovo. Už jsme půda a co dál
Po čtyřiceti dnech je proces ukončen. Nyní následuje fáze vyjmutí kostí, jejich rozemletí na prach a pečlivé promíchání se vzniklým kompostem, který již připomíná klasickou zeminu. Tím je proces kompletní. Vzniklý kompost tvoří přibližně 1 m3 objemu.
Následuje důležitý krok. Co se vzniklým biologickým materiálem provést dál? Častou variantou je návrat zpátky do země. V této půdě může být poté zasazen strom nebo květiny. To už je věcí pozůstalé rodiny nebo příbuzných.
Přibližně takto by mohl vypadat proces kompostování lidských ostatků, pokud by byl i v České republice schválen a ošetřen zákonem, který by stanovil jasná pravidla.
Tato alternativa již existuje v sousedním Německu a ve Švédsku.
V USA lze terramaci využít ve státech: Washington, Oregon, Colorado, Vermont, New York, Nevada, Arizona, Maryland, Delaware, Minnesota, Maine, Georgia, New Jersey a Kalifornie (zde zákon vstoupí v platnost v lednu 2027).
Anketa
Zdroje:
