Schwarzeneggerův Terminátor 2 se vrátil do kin. Je ideálním typem filmu pro jeden druh žen

„Hasta la vista, baby.“ Prásk a T-1000 se rozpadne na kousky. Arnie se vrátil. Je zpět ve svém pravděpodobně nejlepším filmu, jaký kdy poslal na plátna kin. Ani jeho divákům znovuuvedení této perly kinematografie není lhostejné. Chodí v solidních houfech. Je to událost. Příležitost vidět klenot na velkém plátně. V dnešní době je tendence nadužívat a plýtvat slovem „kultovní“. Jestli jsou filmy, které si označení kult opravdu zaslouží, pak je rozhodně mezi nimi i Terminátor 2: Den zúčtování z roku 1991.

Děj všichni známe. Budoucího vůdce lidského odporu ve válce proti strojům přichází preventivně zabít nezničitelný terminátor T-1000. Dokonalý zabiják z budoucnosti z tekutého kovu. Poprvé to nevyšlo v roce 1984, když chtěli zlikvidovat jeho matku Sarah Connor a zabránit tak jeho narození. Teď by to ale vyjít mělo. Odstranit Johna Connora – předpubertálního spratka, který vykrádá bankomaty a žije se svými pěstouny, to by měla být snadná šichta. Jenže nebude. Z budoucnosti přichází ještě jeden terminátor. Zastaralý a přeprogramovaný model T-800 v podání Arnolda Schwarzeneggera. A ten udělá pro přežití mladého Johna Connora první poslední. A navíc – nebude na to sám. Po svém boku bude mít i matku budoucího vůdce, Sarah Connor.

Vtáhne do příběhu a připoutá k postavám, ohromí triky a krom úžasu nad akčními sekvencemi z vás vymačká v závěru možná i nějakou tu slzičku.

V roce 1991 jsem chodil na Terminátora 2 opakovaně každý den. Po celý týden. Lákadlem byl nejen T2, ale i Arnold Schwarzenegger. Kulturistická ikona byla na vrcholu svých sil – z osmdesátých let dokázal slavný dříč vyždímat veškerý potenciál, který tehdejší doba nabízela zrodu akčních hvězd. A Arnold byl jejich král.

Muž, který se stal legendou sportu i filmu. Uspěl v politice i v byznysu. Bez obav se dá říci, že čehokoliv se dotkl, to proměnil ve zlatý úspěch. Ojedinělá osobnost. Nese obrovskou zásluhu na úspěchu Terminátora. Bez něj by film byl jiný. Terminátor rovná se Arnold Schwarzenegger, bez debat to tak je. A přeci – je tu jedna zvláštnost.

Alespoň v mém kině to tak teď bylo. Překvapilo mě to. Jak je to možné? Byla to náhoda? Řekněme, že ne. Proč tedy přišlo tolik žen a mladých dívek? Zajímají je akční scény, které ani 35 let po premiéře neztratily své kouzlo a dokonalost? Možná. Chtějí vidět klasiku žánru ve 4K, kterou už možná nikdy v životě na velkém plátně neuvidí? Nedá se to vyloučit. Nebo chtějí vidět téměř nahého Arnolda v úvodu filmu? Nemyslím si. Kvůli tomu nemusejí do kina.

Odpověď se nachází u Jamese Camerona. Skvělý režisér (a scenárista) zdá se viděl dalece dopředu. Mnohem dál, než jsme v roce 1991 mohli tušit. Dnešní doba je v něčem jiná, než byla v době uvedení Terminátora 2. Dnes žijeme v době emancipace žen. Dnešní ženy jsou v něčem odlišné. Jsou silné. Umí být vytrvalé. Dokážou se více prosazovat ve světě mužů. Dosahují stejných výsledků, jako jejich partneři. A mnohdy je i předčí. Umí velet. Nemají zábrany se postavit a zakřičet o pozornost světa. V tom jsou ženy dnes odlišné. Ale i tyto ženy hledají své vzory a hrdiny. Možná svůj vzor vidí v podobě Arnolda Schwarzeneggera coby terminátora. Ale dost možná je to úplně jinak. Možná, že se tyto ženy jdou podívat na Sarah Connor.

Pamatujete si ještě Sarah Connor (Linda Hamilton) ve filmu Terminátor z roku 1984? Byla to tichá, ušlápnutá a nechtěná servírka v bistru, ze které si její zákazníci utahovali. Šedá myš. Bez jakékoliv fyzické kondice nebo nadání bojovat. Trochu taková zvadlá květina. Tak jsme ji poznali na začátku prvního filmu.

Terminátor 2 nám Sarah představuje úplně jinak. Změnila se. Kompletně. Hned v jejím úvodním záběru ji vidíme dělat shyby. Je samý sval. Zpocená. Vlasy jí padají do obličeje, ve kterém planou dvě divoké oči. A nátělník + široká ramena z ní dělají poloviční zvíře. Je zavřená v ústavu pro duševně choré. A ještě jeden další shyb. Bojuje. Nevzdává se. Taková bude následně i v celém filmu. Jaká to proměna, když ji takto poprvé spatřujeme. Schwarzenegger mnohokrát vyprávěl, že byl v šoku, když ji uviděl na place. Doslova řekl: „Když jsem poprvé uviděl Lindu na natáčení Terminátora 2, nemohl jsem tomu uvěřit. Ta holka měla vyrýsovanější svaly než já.“

V průběhu filmu poznáváme Sarah víc a víc. Ačkoliv není hlavní postavou, nedají se od ní odtrhnout oči. Pro Schwarzeneggera je dokonalou partnerkou. V akčních scénách není pozadu. Umí být silná a brutální. Ovládá zbraně, bije se s muži, přeráží jim kosti. Cáká z ní krev a dostává rány, které ale vrací zpět v ještě větší míře. Její proměna v průběhu obou filmů rezonuje divákem. Je přitažlivé se na ní dívat.

Divák ví, že jediný důvod, proč k té proměně došlo, je čistá láska k dítěti. To dává postavě Sarah Connor něžnou a uchopitelnou hloubku. Každý ji chápe, každý tomu rozumí. Máma lvice chrání svoje mládě. Sarah si je vědoma budoucího významu svého dítěte pro lidstvo. A ví, že musí uspět v jeho ochraně za každou cenu. Pro ženy divačky je to jasný a smysluplný postoj, který přirozeně v sobě, jako matky, umějí nalézt také. Výborně se tak dokážou se Sarah ztotožnit.

Pro Sarah Connor neexistuje předat odpovědnost za život svého dítěte někomu jinému, byť po jejím boku stojí sám terminátor v podání Schwarzeneggera. Postupně mu začne věřit, ale v průběhu filmu bere osud svůj i lidstva do vlastních rukou. Je aktivní. Nečeká na povely. Jedná. Je vzorem pro své dítě, které jednou bude vést přeživší jaderné války proti strojům. Je dokonalým modelem pro budoucího vůdce. A možná i pro ženy, které se na ni dívají a v její rozhodnosti se u ní inspirují.

A přitom – její postava neztrácí mateřský instinkt. Je milující mámou. Touží mít své dítě u sebe. Aby ho ochránila, neváhá se postavit mezi své dítě a zabijáckého terminátora T-1000. I kdyby ji to mělo stát život. Na rozdíl od mnoha jiných akčních hrdinů – postava Sarah není hloupě bezmyšlenkovitá a plochá. Má rozměr, kterému divák rozumí a ztotožní se s ní. Mimo jiné i proto, že několikrát v průběhu filmu tato tvrdá žena pláče. Stejně, jako kterákoliv jiná žena.

Možná, že právě houževnatost v kombinaci s mateřským citem, skrytou jemností a neochvějnou cílevědomostí téhle ženské hrdinky je tím, proč tolik žen a dívek jde do kina na Terminátora 2. Cítí, že je zde postava, které se mohou přiblížit. Je jim přirozeně povědomá. Děje se tak ve filmu, který může působit, jako čistě mužský. Opak je ale pravdou.

Ačkoliv to bude znít podivně – ano, Terminátor 2 je z části film o lásce. Akční film, dost možná ten úplně nejlepší akční film, jaký kdy byl natočen – a jeho hnacím motorem je z velké části láska. Přidejte si motiv chybějícího otce pro malého kluka, který je najednou suplován strojem, kterého ztvárňuje Schwarzenegger (který se během filmu učí od mladého Johna Connora chápat emoce a proč nesmí zabíjet lidi).

A co tu máme jako výsledek? Motiv dysfunkční a neúplné rodiny, která objevuje symbolického náhradního člena, který ji tak zoufale chybí. Toto nenápadné a jemné budování pouta přitahuje k plátnu publikum – a tedy i ženy, které by se jinak na akční film nedívaly.

Která žena by si to nepřála, aby s ní její partner uměl mluvit o jejích pocitech. Asi všechny. A zároveň, aby měl partner snahu vyjádřit i myšlenky a emoce, které se ukrývají v jeho tvrdém nitru. Tichý a nenaplněný sen mnoha žen. Ne každé se podaří tohoto cíle u partnera dosáhnout. Terminátor 2 těmto ženám říká, že i kovové (a na první pohled chladné a bezcitné) srdce v sobě může najít impuls, který povede k jeho proměně.

Proto tak bolí dívat se na závěr filmu, kdy kapou slzičky a stahuje se hrdlo při dojemném loučení. Partner, muž a pomyslný táta odchází. Přirozeně se svírá divákům srdce, když sledujeme poslední terminátorovo gesto pochopení - zdvižený palec, než se nad ním uzavře hladina roztavené oceli. Tím jednoduchým gestem říká mámě s dítětem – nebojte se, všechno je v pořádku, už vím, proč pláčete – já vám rozumím.

Ve své podstatě je to sen každé ženy. Najít muže, který ji bude nejen rozumět, ale zároveň bude brát ohled na rozjitřené emoce a vnitřní prožitky její a jejího dítěte ve vypjatých okamžicích. Terminátor to v samém závěru filmu dokáže. Bere ohled na emoce matky s dítětem, které tu zůstávají, zatímco on musí odejít.

Ruku v ruce s tím do sebe zapadají i úplně poslední slova Sarah Connor, které ve filmu slyšíme. Ačkoliv jsou vyslovena jako globální myšlenka k přežití světa – ve své podstatě jsou i osobním vyjádřením niterných pocitů ženy vůči mužům, kteří většinou a v mnohem větší míře než ženy, svět politicky nebo vojensky formují.

PS: Máte svou osobní libovolnou filmovou hrdinku nebo oblíbenou ženskou postavu? Napište v diskuzi, která to je.