Článek
Je to tak. Každý, kdo tuto populární hru (pro dva a více hráčů) alespoň jednou v životě hrál ví, že hra je zdrojem vynikající zábavy. A není to pouze hra samotná, ale také emoce jednotlivých hráčů, které během hry umí patřičně vytrysknout a okořenit tak její jednoduchá pravidla.
Co si budeme povídat – někteří z nás na zábavné výbuchy emocí svých protihráčů čekají. A upřímně se jimi baví. Ke hře emoce patří. Jsou její součástí. Někdo je umí ovládnout, jiný jim zcela podlehne. Vztekat se a ronit slzy (kvůli vyhozené figurce těsně před domečkem) umí nejen děti, ale občas i jejich rodiče.
Svým dokonalým názvem získala hra Člověče, nezlob se! rozměr a přesah, který po právu zaujímá své místo v historii deskových her.
1 300 let stará historie
Je možné, že podobné pocity zmaru, výbuchy smíchu a záchvaty frustrace zažívali i naši dávní a vzdálení předci. Aby ne, vždyť kořeny hry sahají až do 7. století našeho letopočtu. V Indii, kde původní verze hry vznikla, byla známá pod názvem Pačísí. V té době ale zbývalo k celosvětové popularitě ještě mnoho staletí.
Prvním významným okamžikem byl konec 19. století. Přibližně v této době byla z Indie do Evropy hra dovezena Angličany. Pod názvem Ludo byla hra patentována a tehdejší pravidla hry už byla velice podobná pravidlům dnešním. Přesto hra u lidí neuspěla.
Počátek zrodu slavné hry a jejího jména
Klíčová událost, která následně způsobila raketový start popularity hry, se odehrála na počátku 20. století. V letech 1907/1908 žil jistý německý obchodník a litograf Josef Friedrich Schmidt (1871–1948). Tehdy, ve svém malém mnichovském bytě, hledal tento mladý vynálezce deskových her zábavu pro své tři syny.
Inspirací se mu stala právě původní hra Ludo. Schmidt na starou krabici od klobouku načrtl herní plochu ve tvaru kříže, osadil desku pro každého hráče čtyřmi figurkami a stanovil začátek a konečný cíl cesty figurek po hrací ploše. Přidal jednu očíslovanou kostku a hra byla na světě. Schmidt se podíval svůj výtvor a vycítil životní příležitost.
Ve své skromné dílně, která stála na mnichovské ulici Lilienstrasse, následně stvořil podobu hry, v jaké ji známe dnes. Pod hlavičkou jeho vlastní společnosti Schmidt Spiele (původní název Schmidt & Söhne) založené v Mnichově a dnes sídlící v Berlíně, hru oficiálně vystavil na pultech obchodů. Psal se rok 1910.
O čtyři roky později se už hra začala vyrábět sériově. Tehdy již hra nesla název Mensch, ärgere dich nicht (Člověče, nezlob se). Hra se též vydávala pod méně známým názvem Eile mit Weile(Spěchej pomalu).
Její cesta k úspěchu ale nebyla snadná. Přesněji řečeno – hra se zpočátku neprodávala vůbec dobře, finanční výsledky byly bídné a jejímu budoucímu úspěchu nic nenasvědčovalo. Prozatím. Pak ale do života přehlížené hry zasáhly dějiny, které změnily nejen tehdejší svět, ale pomohly napsat novou a netušenou kapitolu zábavy pro celou rodinu.
Trpíš ve válce? Zahraj si hru!
Podstatným faktem v historii hry Člověče, nezlob se! je datum jejího vydání. Sériová výroba započala jen pár měsíců před zahájením první světové války. Jenže jakmile se evropská válečná mašinerie rozběhla naplno, tvůrce hry Josef Schmidt propadl panice. Ihned mu došlo, k jak nepříjemné shodě okolností došlo.
Načasování vstupu hry na trh bylo totiž podobně tragické a smutné - tak jako válka samotná. Právem se Schmidt domníval, že na hru nebude ve společnosti ani pomyšlení. A nemýlil se. Odchody mužů na frontu, rozpadající se rodiny, ovdovělé ženy a osiřelé děti – Schmidtův sen o úspěchu hry pro celou rodinu se rozpadal.
Zdrcený tvůrce hry mávl rukou a vydal stručný pokyn: „Zabalte 3 tisíce kusů hry a pošlete ji aspoň vojákům na frontě. Třeba jim udělá radost.“
V okamžiku svého rozhodnutí ještě netušil, co bude následovat. Neměl ponětí, že právě učinil jeden z nejlepších obchodních tahů ve svém životě. A tak…
V dobách hrůzy přišel na svět malý zázrak
Dobrosrdečný krok se ukázal jako geniální podnikatelský majstrštyk. Hra se dostala přesně tam, kde měla být. Přeplněné vojenské lazarety a nemocnice hru přijaly nejprve opatrně. Pak ale přišla změna. Zranění, boji a útrapami poznamenaní vojáci začali postupně objevovat kouzlo, které hra způsobovala.
Najednou, jako zázrakem, se začalo dostavovat vzrušení, emoce a radost. Zmrzačení a válkou decimovaní vojáci najednou objevili novou touhu si hrát a vítězit.
Vojáci hrají Člověče, nezlob se! Generováno pomocí Futurebot.ai
Koktejl dlouho opomíjených pocitů postupně otupoval bolest z jejich válečných traumat a zranění. Snaha a zápal vyhrát na malém bitevním poli deskové hry, kde jedinou zbraní je kostka s čísly a pomyslným vojákem malá barevná figurka, způsobily kouzlo.
Na několik desítek minut začali vojáci zapomínat na hrůzy a neštěstí, které přinášelo bitevní pole o pár kilometrů dál. Vojáci si hru zamilovali. Nadšení bylo natolik veliké, že se pověst hry začala šířit. Vyprávělo se o ní. Diskutovalo. Byla zdrojem odreagování. Pomáhala zapomenout. Ale hlavně:
Prohra na bojišti deskové hry neznamenala smrt, ale přinášela smích a zábavu.
Kdo ví – v kontextu tehdejší doby byla hra možná i léčivým prostředkem. Minimálně pro válkou zraněné duše určitě.
Nejlepší reklama je doporučení
Po skončení války v roce 1918 se přeživší vojáci stali hlavním hnacím motorem pověsti a úspěchu hry. Šeptanda, kterou šířili mezi lidmi, vynesla hru na pomyslný piedestal úspěchu. Stala se, jak by se dnes dalo říci, trhákem své doby.
A díky tomu – do roku 1920 prodal německý obchodník Josef Friedrich Schmidt více než jeden milion kusů hry Člověče, nezlob se!. Cena se pohybovala okolo 35 feniků za kus a Schmidt se během krátké doby stal boháčem. Popularita hry se šířila nejen Evropou, ale i napříč Spojenými státy.
Hra byla (nebo je i dnes) součástí většiny domácností. V Československu se stala masově populární ve 30. a 40. letech minulého století a svůj legendární status si od té doby udržela až dodnes. Tím, že hru mohou hrát i děti od věku čtyř let, se jedná doslova o zábavu pro celou rodinu, přičemž cena pořízení je zanedbatelná.
Tragédie díky hře
Hra Člověče, nezlob se! přišla v době jedné z největších tragédií moderních dějin. Přesto hra samotná žádnou známou tragédii nezpůsobila. Až na jednu výjimku.
Poslední den roku 1931 se v Berlíně, během oslav konce roku, pustil ve svém bytě do hry Člověče, nezlob se! jistý manželský pár. Hra muže i ženu natolik pohltila, že proti sobě sehráli celkem deset partií.
Nutno podotknout, že onen muž, ačkoliv vynaložil veškeré úsilí svou manželku porazit, ve hře katastrofálně pohořel a postupně prohrál všech deset vzájemných soubojů. Krutý výsledek muž psychicky neunesl. V záchvatu zuřivosti a frustrace utekl do vedlejšího pokoje, popadl kapesní nůž a s úmyslem potrestat toho, kdo výsledek způsobil, vrazil ostří nože do sebe samého s cílem se zabít.
Tento bizarní důvod a pokus o sebevraždu ale muži mdlého rozumu nevyšel. Přivodil si tím pouze vážné zranění hrudníku, které však lékaři dokázali včas dostat pod kontrolu a muže zachránit.
Anketa
Zdroje:
