Článek
Pro demonstrace proti vládě a pro návrat stran, pohybujících se na hraně volitelnosti na politické výsluní, je každý důvod dobrý. Ať je momentálně tím důvodem změna financování veřejnoprávních médií nebo to zanedlouho může být neochota vlády financovat oslavy 17. listopadu.
To, že se se změnou financování nezmění nic na existenci ČT a ČRo, to ví každý. Nepochybně i aktivisté z Milionu chvilek. Že připomínka 17. listopadu nemá kopírovat organizaci a financování oslav 1. máje v nedávné minulosti, s tím se asi ztotožní nemalá část populace.
Ten, kdo používá výše zmíněná média jako jeden z informačních zdrojů nebo zdrojů zábavy, tomu je celkem jedno, z jakého „šuplíku“ státní kasy je ten veřejnoprávní zdroj financován. Jinak to má ale ten, komu přispívá Česká televize nebo Český rozhlas na živobytí, nebo jako „nosič“ jeho politických názorů. To třeba demonstroval moderátor taneční estrády, když oslovil spolu s diváky i v první řadě sedícího předsedu Ústavního soudu s politickou agitkou, právě v souvislosti s televizními poplatky.
Ne obava o zachování instituce jako takové, ale obava o zachování těch, kdo jí ovládají, to je hlavní důvod pouličního snažení.
Ten, kdo si chce připomenout významnou událost našich moderních dějin, jakou nepochybně je 17. listopad, ten tak učiní i bez toho, aby k tomu byl potřeba finanční příspěvek z ministerstva kultury. Ono vůbec je otázkou proč by měla být připomínka 17. listopadu součástí výdajů na kulturu.
Jenže bez takových více či méně zástupných důvodů, ale na které slyší určitá část společnosti, by nebyl ve společnosti prostor pro existenci a činnost různých aktivistů, jako je třeba Milion chvilek.
Vedle zástupných důvodů pro kritiku, by se našly i důvody, které by mohly oslovit širokou veřejnost a možná by přivedly na veřejná prostranství i více lidí. Například těch, kdo musí za odbornými lékaři cestovat přes půl republiky, nebo těch kdo by si uměli představit školství lépe vyhovující potřebám a stavu společnosti, nebo těch, kterým náležitosti patřící k tomu, aby chtěli nebo mohli přivést na svět dítě, jako je třeba bydlení, bylo radostí, a ne životní zátěží, našli by se jistě i tací, kterým by stálo za to upozorňovat, že doplňování obyvatel z migračních zdrojů by mělo být sice přínosem pro ekonomiku, a zároveň to neznamenalo negativní zásahy do života stávajících obyvatel.
Jenže lidem, s takovými starostmi, není vlastní exhibicionismus a pokud se domnívají, že ti, kdo jim aktuálně vládnou nejsou schopni plnit jejich očekávání, tak nechodí po ulicích, ale chodí k volbám. Ze svého středu vybírají kvalitní a kvalifikované osobnosti, kterým dají ve volbách svůj hlas, aby na příslušných místech rozhodovali odpovědně v jejich prospěch.
Ono celé to opoziční běsnění okolo změny financování České televize a Českého rozhlasu je jen zástupný problém pro snahu stávající opozice o svržení současné vládní koalice a vyvolání předčasných voleb. Jejich organizátoři nejsou tak hloupí, aby nevěděli, že změna financování neznamená konec ČT. Možná si jen myslí, že hloupí jsou ti, kteří jim to mají věřit. Čím víc jich tomu bude věřit, tím víc oni věří, že s pomocí davu se jim podaří vyvolat předčasné volby.
Veselý chlapec z Brna, který neví, má-li být předsedou strany, krajským hejtmanem nebo senátorem prohlásil, že dnes by to byli oni, rozuměj „lidovci“, kdo by spolu se TOP 09 a ODS vyhráli volby, a on by se mohl stát dokonce premiérem. Od předsedy strany, která je sice volitelná v Brně a okolí, ale ve zbytku republiky její volební preference nestojí za řeč, jde o tvrzení docela odvážné. Ale i zázraky se dějí. I když v politice ne tak často.
JUDr. František Mikeš
