Článek
Ten, kdo na vzpomínkové slavnosti u příležitosti 17. listopadu chtěl demonstrovat svou frustraci z toho, že na čelních pozicích ve státě jsou bývalí komunisté, tak neúčastí jednoho člena bývalé KSČ o tuto příležitost nepřišel. Na Národní třídě se slavnosti zúčastnil dokonce funkcionář této organizace, dnes v pozici nejvyšší, který onoho sedmnáctého listopadu byl účastníkem kurzu pro komunistické kontrarozvědčíky (vojenská obdoba StB), a byl přímo na místě zásahu ozbrojených složek proti demonstrantům. Jenomže za oknem jedné ze složek tehdejší ochrany státní moci.
Jenže nikdo z těch, kteří před rokem 1989 byli tvářemi odporu proti totalitnímu režimu, a nikdo z těch proti kterým zásah 17. listopadu směřoval, takovou příležitost nevyužil. Právě naopak! Byl i jimi nadšeně vítán.
Když se k tomu přidají slova starého komunisty, který svou aktivitu v politice začínal v nechvalně známých padesátých letech jako člen organizace později vyhlášená za zločinnou, a dnes ten samý Pavel Rychetský volá po pádu vlády, tak se lze jenom ptát, kdeže je ta paměť národa, kterou dnes má snad oživovat aktivita „Paměť národa“. O Milionu chvilek nemluvě.
Možná nikdo neslyší nebo nechce slyšet, jak k nám tady ze záhrobí promlouvá Milouš Jakeš o jejich kvalitní kádrové politice, která jednou přinese ovoce.