Článek
Jakýsi pan Lakomý ve svém článku uvedl, že z výsledku komunálních voleb a voleb do Senátu je patrné, že si většina občanů přeje demisi vlády a nové volby. Z čeho tak usuzuje je těžko dovodit. V komunálních volbách dosáhly strany vládní koalice stejných a někde i lepších výsledků, jako strany opoziční. To, že na některých radnicích nebude mít rozhodovací pravomoci vítěz voleb, ale budou rozhodovat i zástupci stran, které od voličů příliš důvěry nedostaly, a že radniční slepence mají většinou společné jenom to, že nemají rádi vítěze voleb, také není možné považovat za realizaci vítězné většiny.
Ani výsledek senátních voleb v jedné třetině volebních okrsků nelze považovat za něco, co by mělo vést k pádu vlády. Volila v nich třetina voličů České republiky a z této třetiny přišlo k volbám dvacet procent voličů a o něco víc než polovina z nich dala svůj hlas jednomu kandidátovi a menší polovina z nich jeho protikandidátovi. Takže o nějaké většině, která by stála za úvahu o razantních krocích v politice, o kterých píše v komentáři pan Lakomý, se asi vážně nedá mluvit, natož pak vážně uvažovat.
Přání bývá často otcem myšlenky. Ale v reálném životě vede k úspěchu spíš obecné smýšlení než osobní přání.
