Článek
Tím, že by společnost pevně a jasně umístila vzdělání do středu svého zájmu — vzdělání dostupné pro všechny a zaměřené především na obory, které zkoumají nás samotné, naše okolí, naše potřeby a naše možnosti — bychom okamžitě pochopili, že čím více lidí věnovalo svůj čas tomu, aby něco pojmenovali, vynalezli nebo objevili, tím bohatší nás všechny učinili.
Takto získané poznání můžeme použít jako stavební kámen pro jakoukoli další dosud neobjevenou věc.
Vzdělání ve středu zájmu by přirozeně znamenalo méně, či téměř žádné znečišťování životního prostředí ve srovnání se žalostnou současností. Učení by nebylo prostředkem k zisku, ale k pochopení. Z pochopení by plynul respekt, a z respektu odpovědnost. V takové společnosti by výroba, spotřeba i technický pokrok vycházely z vědomí souvislostí, nikoli z honby za okamžitým prospěchem.
Každý člověk by byl veden k tomu, aby poznával svět nejen jako zdroj, ale jako živý systém, jehož je součástí. Znalosti o fyzice, biologii, historii, jazycích i etice by přestaly být oddělenými obory, ale staly by se částí jednoho celku – porozumění skutečnosti.
Vzdělání by nebylo hierarchickým procesem, kde jedni učí a druzí jen poslouchají, ale společným hledáním pravdy. Škola by nebyla místem zkoušek, ale laboratoří poznání. Dítě by nebylo nuceno zapamatovat si, co řekla autorita, ale vedeno k tomu, aby dokázalo porozumět, ověřit, přemýšlet a tvořit.
Společnost, která chápe vzdělání jako svůj střed, přestává potřebovat složité kontrolní mechanismy, propagandu nebo zákazy. Lidé, kteří rozumějí světu, nepotřebují být řízeni – stačí jim pravda, svoboda a smysl.
Taková společnost by byla schopna obnovit rovnováhu mezi člověkem a přírodou, mezi rozumem a soucitem, mezi minulostí a budoucností.
Protože když vzdělání stojí ve středu, nepotřebujeme hledat viníky.
