Článek
Dne 7. října 1989 se v novinových stáncích po celém socialistickém Československu objevil čerstvý výtisk Rudého práva. Na první pohled se jednalo o běžné sobotní vydání stranického deníku. Kdo však došel až ke společenské rubrice s inzeráty (a byl společensky zasvěcenější), nemohl věřit vlastním očím. Vedle klasických blahopřání socialistickým pracujícím a „soudružkám babičkám“ stála fotografie muže s knírkem a vedle ní text:
„Dne 5. 10. 1989 oslavil narozeniny FERDINAND VANĚK z Malého Hrádku. Za jeho namáhavou práci, kterou v životě vykonával a vykonává, mu děkují a do dalších let hodně zdraví a pracovních úspěchů mu přejí jeho spolupracovníci a přátelé.“
Rudé právo - oficiální orgán ÚV KSČ – hlavní hlásná trouba režimu – právě popřál k narozeninám nejznámějšímu českému disidentovi Václavu Havlovi.
Ačkoli inzerát pronikl i do světa módy a dodnes se prodávají trička s jeho potiskem, jméno autora zůstávalo dlouho v pozadí. Za celým nápadem stál tehdy osmadvacetiletý Petr Rýgr z Přibyslavi na Náchodsku. Jak se mladému muži z podhůří Krkonoš a Orlických hor podařilo přelstít komunistickou cenzuru?
Od spálení pionýrské vlajky po návštěvy Hrádečku
Příběh Petra Rýgra ukazuje, že k jeho odporu vůči režimu vedla velmi osobitá cesta. Když mu v roce 1970 po srpnové okupaci zakázali milovaný skautský oddíl a sloučili ho s Pionýrem, Rýgr se s tím nesmířil. Vloupal se rozbitým oknem do bývalé skautské klubovny, ukradl pionýrskou vlajku a spálil ji v kamnech. V pouhých jedenácti letech tak poprvé stanul před příslušníky Veřejné bezpečnosti.
Měl obrovské zalíbení v literatuře. Jako chlapec si dopisoval s Jaroslavem Foglarem a v šestnácti letech udělal něco, k čemu většina jeho vrstevníků nenacházela odvahu: sedl na kolo a jel na blízký Hrádeček. Zvědavě zaklepal na dveře chalupy manželů Havlových.
Otevřel mu sám Václav Havel. „On mě vždy přijal a byl rád za každého, kdo se ho nebojí a nebojí se k němu projít estébáky střeženou brankou,“ vzpomínal později Rýgr. Zvědavý mladík si k Havlovi chodil půjčovat knihy, dostával šifrované pozvánky na neoficiální akce (např. na legendární Pašijové hry The Plastic People of the Universe v roce 1978) a postupně nasával atmosféru paralelní kultury.
Rýgr v rámci komunistického režimu odmítal budovat profesní kariéru. Vyučil se elektromechanikem, maturitní studium nedokončil a raději střídal profese, které mu dávaly větší časovou volnost – pracoval jako domovník, poštovní doručovatel nebo správce. Nakonec v roce 1988 přešel na svobodné povolání a začal odlévat cínové figurky a betlémy. S manželkou Evou žili v Červeném Kostelci, a následně v Přibyslavi u Nového Města nad Metují.
„Soudružce babičce čest práci!“ aneb Zrod poťouchlosti
Jak vlastně myšlenka na inzerát vznikla? Žádné spiklenecké schůze pražského disentu za tím nehledejte.
„Jednou jsem se díval do novin a v Rudém právu byly neskutečné inzeráty typu: Soudružce babičce přeje vnuk a čest práci! A tak mě napadla poťouchlost, kdyby se to formulovalo opačně. S Evou jsme z toho měli legraci a myšlenku jsme dál rozvíjeli…“ popisuje Rýgr.
Motivací ale nebyla jen legrace. V roce 1989 vrcholila Rýgrova frustrace z neochoty komunistického režimu k jakýmkoliv reformám. Po protestech během Palachova týdne v lednu 1989 byl Václav Havel poslán do vězení. Stejně tak byla odsouzena také Rýgrova kamarádka, aktivistka Jana Petrová z Dobrušky. Sám to podle vlastních vzpomínek vnímal jako impuls k činu – chtěl režimu zasadit políček formou nápadité provokace.
Akce „Fotka od majordoma“ a telegrafická platba
Přetavit poťouchlost v realitu vyžadovalo téměř detektivní přípravu:
- Šifrovaný jazyk: Text musel dokonale splynout s normou. Václav Havel se proměnil ve Ferdinanda Vaňka (postavu z Havlovy ikonické hry Audience). Místo zprofanovaného Hrádečku stál v textu „Malý Hrádek“. Děkovalo se za „namáhavou práci“, kterou vykonal a vykonává – přesně v duchu tehdejších frází.
- Kdy vlastně slaví? Rýgr si zpočátku nebyl jistý přesným datem Havlových narozenin. Přítel mu datum (5. října) musel vyčíst ze záložky jedné z dříve vydaných samizdatových knih.
- Jak sehnat fotku? Bylo potřeba dodat portrét. Rýgrovi přátelé Květoslav Doubek a Jaroslav Paleček oslovili Karla Švorčíka (Kešot) – muže, který na Hrádečku působil jako jakýsi Havlův „majordomus“. Švorčík fotografii v tichosti opatřil a předal ji dál.
- Cenzura na poště: Rýgr zaslal objednávku do redakce. Z Rudého práva dorazil korespondenční lístek: inzerát vytisknou, ale je nutné telegraficky a do tří dnů zaplatit 457 Kčs. Rýgr peníze okamžitě poukázal.
Ze severovýchodních Čech do Svobodné Evropy
Dne 7. října 1989 byl inzerát na světě. Přátelé Petra Rýgra čekali u trafiky od brzkého rána. Když drželi výtisk v ruce, zavládlo obrovské nadšení a pobavení.
Inzerát v Rudém právu vyvolal poprask. Zprávu okamžitě zachytila rozhlasová stanice Svobodná Evropa a převzala ji světová média. Režim utrpěl veřejnou ostudu – ukázalo se, že stačí trocha vtipu, znalost byrokratických mechanismů a jinak přísná cenzura, která již fungovala strojově, se nechá obelstít.
V redakci i v aparátu KSČ vypukla hysterie. Začínalo vyšetřování, kdo za akcí stojí, jenže na hlubší pátrání už státní bezpečnost neměla čas. O necelý měsíc později vypukla sametová revoluce.
Základ českého trollingu
Grafik a typograf Martin T. Pecina trefně označil Rýgrův počin za „základ moderního československého trollingu“.
Na rozdíl od polské Pomerančové alternativy nebo pražské Společnosti za veselejší současnost, které pořádaly masové happeningy (jako Běh za politické vězně či plavbu na lodičkách), vznikl inzerát v čistě soukromém kruhu manželů Rýgrových - na vesnici. A přesto zasáhl statisíce lidí.
Zajímavostí je, že sám Václav Havel se o tom, kdo je skutečným autorem inzerátu, dozvěděl až o osmnáct let později – v roce 2007 při náhodném rozhovoru na Hrádečku. Petr Rýgr se mu do té doby nikdy nepřišel pochlubit. Zprvu si totiž ani nebyl jistý, zda by Havla potěšilo, že se jeho tvář objevila právě na stránkách Rudého práva.
Inzerát s blahopřáním Ferdinandu Vaňkovi tak dodnes zůstává jedním z nejvtipnějších i nejodvážnějších symbolů občanské neposlušnosti závěru komunistické éry. Ukazuje, že i v době nesvobody byl humor mocnou zbraní, která dokázala provrtat i ty nejtlustší zdi totality.
Zdroje:
JIROUŠEK, Filip. Příběh jednoho inzerátu: Když Rudé právo blahopřálo Ferdinandu Vaňkovi z Malého Hrádku. Acta Musei Nationalis Pragae – Historia. 2022, roč. 76, čís. 3-4, s. 57–66. Dostupné online.
