Ducháček to zařídí: Geniální Burianova jízda

Jan Ducháček (Vlasta Burian) je sice poněkud svérázný patron, nicméně jako koncipient advokátní kanceláře doktora Fauknera (Ladislav Hemmer) je naprosto nenahraditelný. Zejména v okamžiku, kdy se Faukner zamiluje do sympatické Julie, dcery Alžběty z Rispaldiců (Adina Mandlová). Nikdo kromě něj totiž netuší, že rozhazovačná rodina Rispaldiců, jejichž finanční záležitosti kancelář spravuje, už nemá žádné peníze, a že ji Faukner z lásky k Julii financuje ze svého. Situace se vyhrotí, když Faukner požádá Julii o ruku a ona, přestože ho také miluje a ke své lásce se mu přizná, odmítne, aby vyhověla své povýšené matce, pro kterou advokát není tou správnou partií. Kolotoč groteskních situací se může roztočit!

Ducháček to zařídí byl ve své době hit, který bych neváhal označit slovem absolutní. Vznikl podle divadelní hry Rudolfa Bernauera a Rudolfa Österreichera „Konto X“ a Vlasta Burian se ve filmu obklopil ansámblem ze svého divadla z pražské Jungmannovy ulice, kde byl principálem, a svými filmovými přáteli. Hned po Burianovi byla hlavní hvězdou pochopitelně Adina Mandlová, která v té době byla symbolem ženské elegance dámy z vyšší společnosti. K filmu jí díky tenisu dostal Hugo Haas, který jí také uvedl do společnosti a je autorem legendárního bonmotu: ,,Zatímco Baarová má oči mandlové, pak Mandlová má oči barové." Martin Frič z Adiny Mandlové udělal během pěti let hvězdu první velikosti. Jako charakterní herečku ji nakonec objevil Otakar Vávra, přestože pokud jste četli některé jeho memoáry, nebyla to procházka růžovým sadem. Mandlová by byla největší hvězdou českého filmu i dnes, díky neskutečnému ,,self promu", díky kterému by ovládla sociální sítě. Byla to ona, kdo si zařizoval luxusní šaty z módního salónu Hany Podolské, které dostávala zdarma, když se objeví na plátně před miliony diváků. A její hvězdě nikdo příliš neodporoval.

Krásná Adina Mandlová sice hrála hlavní ženskou roli, ale v zákulisí se netajila tím, že ji Burianovo neustálé strhávání pozornosti na sebe velice vadilo. Ve svých pamětech později přiznala, že práce s „Králem komiků“ vyžadovala obrovskou dávku trpělivosti, protože herci vedle něj byli často jen pouhé „křoví“.

Zatímco čeští herci v epizodních rolích tehdy brali za film několik tisíc korun, dnes hrají dokonce často zdarma, Vlasta Burian dostal za roli Ducháčka astronomický honorář přesahující 100 000 tehdejších korun. To byl ekvivalent luxusní vily na předměstí Prahy. Tehdejší ministerský plat byl mimochodem 11 000 korun. Burian si tyto peníze vydělal za 14 natáčecích dní.

Režisér Karel Lamač musel s Vlastou Burianem uzavřít předem dohodu, že se slavný komik nebude plést do režie. Burian měl totiž na place obrovské ego a neustále se snažil komandovat štáb. Lamač byl ale jeden z mála, před kým měl Burian respekt. To platilo i o pověstné Burianově divadelní improvizaci přímo před kamerou, kdy se často stalo, že kvůli gagům byl ohrožen samotný děj filmového vyprávění. Burian i tak některé improvizace do filmu dostal.

V čem tento film ovšem přetrvává, není ani tak hodnota historická, jako řemeslná a nutno dodat jedním dechem, že profesionální. Byl jsem v šoku, když jsem si pustil nedávnou českou komedii, kde hlavní herec pronášel dialogy tak, že mu nebylo rozumět, ve střihu byly očividné nesmysly a děj filmu byl moralitou, že by z kina odešel znechucen i Oldřich Nový. Režisér Karel Lamač v Ducháčkovi dokazuje, jak skvěle ovládl komediální načasování a velmi mu k tomu pomáhá geniální komik Vlasta Burian, který propůjčuje scénkám svůj prvotřídní komediální talent. Za všechny jmenujme třeba scénu, kdy ukazuje na sochu jakéhosi bůžka se slovy: „To není milostivá paní? Je, že jo?“ Lamač byl s Burianem sehraný z předchozí výborné spolupráce na neméně zdařilé komedii Nezlobte dědečka.

Některé hlášky z filmu však nelze pominout:

Telefonování věřiteli:

Ducháček: „Haló? Firma Tintítko? Má poklona. Zde kancelář doktora Fauknera, u telefonu pan Ducháček. Slečno, prosim vás, buďte tak hodná, je tam pan šéf? Já vím, že jsou dva, ale já bych prosil toho, jak chodí k nám, jak vždycky… ten, ten malej takovej… ano… né, ten ten, jak vypadá jak opice, jak mu řik… co? Né, ten jak mu řikáme tarzan! Jéjej… My jsme spojený? Promiňte laskavě, já jsem… slečna to předala, já nevěděl… Já jsem vás chtěl moc prosit, jestli byste nám něco na náš palmární účet nedal… Nedal. Že jsem uhod.“

Komentování rozhazovačné nafoukané rodiny:

Ducháček: „Nebo ten korvetní kapitán… Ten zloděj!“
Faukner: „Tak dost, Ducháčku! Nedovolím, abyste urážel korvetního kapitána. Tady mu nadával ‚zloděj‘.“
Ducháček: „Já?“
Faukner: „No ovšem!“
Ducháček: „Já jsem řekl zloděj?“
Faukner: „Ano.“
Ducháček: „Vůbec ne! Já jsem řek korvetní kapitán z lodě!“
Faukner: „Ducháčku, to J tam bylo.“
Ducháček: „Nebylo.“
Faukner: „Bylo.“
Ducháček: „Nebylo… Bylo, ale takhle malinký jenom!“

Film se hrál v kinech po uvedení nepřetržitě dva a půl měsíce, ale přesné statistiky z tohoto období známy bohužel nejsou. V případě komedie Ducháček to zařídí se sice nebavíme o žádném obecně uznávaném uměleckém díle, ale o prvotřídní komedii, která za ty roky nejenže nezestárla, ale pokud si ji připomenete, zjistíte, že se od jejího vzniku vlastně nic nezměnilo a právem ji můžeme zařadit mezi klasiku.

TVŮRCI, HERCI A FORMÁTY:

1938, režie: Karel Lamač, scénář: Václav Wasserman podle divadelní hry „Konto X“, kamera: Otto Heller, hudba: Eman Fiala a archivní hudba, včetně písně Kdo ví, střih: Ervín Drexler, kostýmy: František Říha, Pavla Stahlová, hrají: Vlasta Burian, Ladislav Hemmer, Milada Gampeová, Adina Mandlová, Karel Máj, Čeněk Šlégl, Jaroslav Marvan, Jiřina Sedláčková, Václav Trégl, Theodor Pištěk

87 minut, 1.37:1, 35 mm, černobílý

SEZNAM ZDROJŮ A LITERATURY: