Článek
Předsudky ohledně levorukosti mají svůj původ pravděpodobně v náboženství. Zatímco pravá ruka byla u bohů považována za tu dobrou, léčivou a odměňující, levačkou se způsobovala zranění a posílaly se kletby.
Pokud ji používal člověk, pravděpodobně tak byl spolčen s ďáblem a z jeho rukou nemělo vzejít nic dobrého. Pohlíželo se na něho také jako na kriminálníka.
Otisky rukou v Cueva de las Manos v Argentině. Levé ruce tvoří více než 90 % uměleckého díla, což demonstruje převahu pravorukosti.
Levorucí vojáci coby utajení zrádci
Pravá ruka byla odjakživa určena ke všem důležitým činnostem, jako bylo stravování či vítání druhého. Když člověk nastavil během pozdravu pravačku, druhý viděl, že u sebe nemá žádnou zbraň.
Staří Egypťané byli zase přesvědčení, že levorucí vojáci jsou skrytí zrádci. Podobným pověrám věřil třeba i Platón, který z leváctví dětí vinil matky a jejich špatnou výchovu.
Aristoteles neprojevil o nic více moudrosti, ale na rozdíl od Platona přičítal tuto vlastnost jednoduše přírodě.
Školačka píšící levou rukou.
Muka leváků ve škole
Postoj středověku k levorukosti není příliš znám. Ani pozdější doby ale nebyly k levákům přívětivé.
Své si vytrpěly hlavně děti, které byly ve školách nuceny k násilnému přeorientování na praváctví. K tomuto výsledku měly dopomoci tělesné tresty či přivazování rukou žáka k židli.
Tolerance a porozumění se leváci konečně dočkali až v současném věku, kdy jim společnost vychází plně vstříc. Skončilo už rovněž utrpení ve školách a děti mohou využívat pomůcky sestavené přesně pro jejich levou ruku.
