Článek
Třebaže její příběh tak trochu zapadl a spíše se dočtete o mužských hrdinech odboje, svou velkolepostí mnoho z nich převyšuje.
Nancy Grace Augusta Wake se narodila 30. srpna 1912 v novozélandském Wellingtonu. Později se s rodinou a pěti sourozenci přestěhovala do Austrálie. Po útěku z domova v šestnácti letech začala pracovat jako zdravotní sestra.
Z peněz, které zdědila po tetě, se dostala do New Yorku, kde se začala věnovat žurnalistice. Třicátá léta ji zavála do Paříže, kde jako evropský korespondent psala do novin Hearts. Po propuknutí druhé světové války její život ale nabral zcela jiný směr…
Členové francouzského odboje v září 1944 nedaleko Boulogne-sur-Mer.
Bílá myš v hledáčku gestapa
V roce 1939 vstoupila do svazku s o čtrnáct let starším průmyslníkem z Marseille, Henrim Edmondem Fioccou. Její následující žití už ale nemohlo být vzdálenější životu čerstvé novomanželky. Nancy začala působit jako kurýrka pro odbojové hnutí Résistance.
Díky svým úspěchům se brzy dostala do hledáčku gestapa, které si pro ni dokonce vymyslelo příhodnou přezdívku – Bílá myš. Wake to ovšem nezastavilo.
V roce 1943 se stala jednou z nejhledanějších osob a za její nalezení byla vypsána odměna pět milionů franků. Stejně jako hbitý hlodavec ale všem unikala před nosem. Byly dokonce situace, kdy německé důstojníky přímo vyhledávala a po krátkém flirtu si s nimi dávala schůzky, na kterých získávala informace. Nade všechno ale zůstávala profesionálkou a nikdy nebyla manželovi nevěrná.
Aby co nejvíce minimalizovala podezření, vyrážela na své mise v šatech a na vysokých podpatcích. Nemohla zkrátka vypadat jako nebezpečná špiónka. Právě takto byla přitom nejnebezpečnější.
Muži z ní byli paf
Poté, co se jí díky známému podařilo dostat ze čtyřdenního uvěznění, přes Pyreneje uprchla do Španělska a poté do Británie. Zde se přidala k tajné službě. Do Francie se vrátila rok před koncem války.
Když ji kapitán Henri Tardivat našel po seskočení padákem na stromě, údajně řekl: „Doufám, že letos budou všechny stromy ve Francii plodit takové krásné plody.“ Wake mu na to odvětila: „Nezkoušejte na mě tyhle francouzské s*ačky a dostaňte mě ze stromu!“
I tato minihistorka krásně reflektuje její povahu.
Na místě mrtvý esesák
Během jedné mise dokonce holýma rukama zabila příslušníka SS, když na něj zkusila jeden z chvatů, který se naučila během výcviku u britských tajných služeb. Bylo to poprvé, co ho praktikovala, a sama byla překvapená, že esesák na místě zemřel. Její odvaha, nezdolnost a vytrvalost jí pomohly válku přežít.
Podstatně horší osud potkal jejího manžela. Gestapáci ho chytili a po mučení, během něhož se pokoušeli zjistit, kde se Nancy nachází, ho zastřelili. Wake se to dozvěděla až po válce a ještě dlouho si kladla jeho smrt za vinu.
Medaile udělené Wake za její službu během druhé světové války vystavené v Australian War Memorial.
Nancy Wake působila i v Praze
Po válce byla Nancy oceněna několika vyznamenáními. Její další pracovní působiště se nejčastěji týkala politiky, pracovala i na britské ambasádě v Praze. V roce 1957 se znovu stala vdanou paní, děti s manželem Johnem Forwardem ale neměla.
V roce 1985 vydala bestsellerovou autobiografii The White Mouse. Konec svého života strávila v Londýně. Zemřela 7. srpna 2011.
Na motivy jejího osudu byl v roce 2001 natočen snímek Charlotte Gray s Cate Blanchett v hlavní roli.
Zdroj: Wikipedia, The National Archives, The Guardian
