Článek
Když Pavel Rychetský před několika dny poznamenal, že by Andrej Babiš kvůli obžalobě neměl být vůbec jmenován předsedou vlády, trefil hřebíček na hlavičku. Celé téma je totiž mnohem složitější, než se na první pohled může zdát. A problémem přitom nemusí být jen samotné trestní stíhání. Mnohem horší je totiž ta varianta, kdy politik této možnosti zneužije a použije si poslaneckou imunitu jako luxusní úkryt. A to třeba i na dlouhé roky.
Jak to funguje v Česku
V Česku to přitom funguje poměrně jednoduše. Policie požádá o vydání poslance, ale tam její kompetence končí. Pak už je to na sněmovně. Ta se sejde, chvíli se řeční, a pak zvedne ruku buď pro, nebo proti. Varianty jsou v podstatě jen dvě. Poslanecká sněmovna politika vydá, tedy trestní stíhání běží dál, nebo se přeruší a čeká se na konec mandátu. Jenže tady jistě kdekoho správně napadne, že na takové vydání politika se může čekat i desítky let. Spravedlnost jako by stála za dveřmi a neustále klepala. Dovnitř ale vpuštěna není.
Proč to celé vzniklo
Ono přitom toto rozhodnutí a kompetence poslanecké sněmovny své jisté opodstatnění mají. Má to logiku. Jde tady o samotnou ochranu politiků před případnými vykonstruovanými kauzami. Nemohli by svůj mandát vykonávat správně, soustředěně, velmi by je to poškodilo. Jenže jak už se nabízí, celého tohoto faktu se dá poměrně jednoduše zneužít i z druhé strany.
Zasedací sál Poslanecké sněmovny České republiky.
Možnosti zneužití
Tím zásadním je totiž motivace zůstat v politice co nejdéle. Představte si situaci, že jste končící poslanec, ve volbách jste obhájili mandát, ale už jste politikou unavení a nemáte chuť z jakéhokoliv důvodu pokračovat. Jenže venku by vás čekal soud, trestní stíhání a možnost odsouzení. Co byste udělali? Jsem si jistý, že každý z nás by minimálně velmi důkladně uvažoval, jak s celou situací naložit. Zůstat v politice dále, i když byste jí už neměli co nabídnout, by byla jedna z logických možností.
Jinde to mají jinak
Zajímavě to má nastavené například Německo, kde poslance stíhají rovnou. Nečeká se na souhlas politiků, spravedlnost má tady silnější slovo než imunita. Poměrně zajímavě to vyřešili i v Polsku. Tam je nastavení sice podobné jako u nás, tedy poslanec získává díky organům imunitu. Té se ale může sám vzdát, což může vést k tomu, aby dokázal, že opravdu nic netají a že si je svým správným prozákonným jednáním jistý.
Babiš jako ukázkový příklad
Andrej Babiš je dnes trestně stíhaný. Netvrdím, že takto uvažuje, ale jsem si jistý, že o tom přemýšlet minimálně musí. Čekají ho další roky jako poslance. Když bude vést zemi dobře a bude mít na své straně i po čtyřech letech většinu poslanců, znovu se může pod imunitu schovat. A pokud by měl v příštích letech ve sněmovně dost přátel, mohl by se dokonce justici vyhýbat celé cykly, aniž by musel vládnout. Stačilo by, aby seděl v lavici poslance a hlídal si podporu při každém hlasování o jeho vydání.
Otázka je tak jednoduchá. Má imunita chránit demokracii? Nebo má chránit jednoho člověka před soudem?
