Článek
Současná politická situace nás přivedla do momentu, kdy se musíme na chvíli zastavit a znovu si položit jednu úplně základní otázku. Ta zní následovně:
Pro koho tu náš stát vlastně je? Pro občany, nebo pro politiky?
Jde o otázku, která má zdánlivě jednoduchou a naprosto jasnou odpověď. Stát je tu přeci po lidi. Jenže. Zdá se, někteří politici vnímají stát spíše jako hru o rozdělování si funkcí jako figurek na šachovnici.
Přesně do téhle kategorie spadá aktuální příběh kolem Filipa Turka a jeho vysněného ministerstva. Nejde ani tak o to, jaké ministerstvo to má být. Jde o ten princip. O nebezpečně převrácenou logiku, která se v české politice nesmí stát nikdy normou.
Nejprve totiž vznikne politická dohoda. Pak se objeví jméno. A teprve nakonec se řeší, jestli se ten člověk vlastně na řízení konkrétního resortu hodí. To je ze své podstaty absolutně špatně.
Ministerstvo není odměna
Ministerstvo není cena za věrnost. Není to medaile za zásluhy ani splněné přání politického partnera. Ministerstvo je instituce, která má sloužit veřejnému zájmu. Má řešit konkrétní problémy. Má nastavovat dlouhodobé strategie. Má nést odpovědnost. Správný postup je pak přitom až banálně jednoduchý.
- Máme ministerstvo.
- Definujeme jeho úkoly.
- Hledáme člověka, který je nejlépe zvládne.
Ne opačně.
V ideálním světě by se u takového výběru mluvilo o odbornosti v dané oblasti, o manažerských schopnostech, o schopnosti komunikovat s experty, obcemi, byznysem i veřejností. O vizi. O autoritě. O kompetencích.
Jenže tady se místo toho mluví o tom, že jediným kandidátem je Filip Turek, že by měl dostat šanci a že si nějaké ministerstvo zaslouží. Tečka. Hotovo. Diskuse skončila.
Prezident Petr Pavel dosud odmítá jmenovat Filipa Turka ministrem.
Politické „já chci“
Působí to až dojmem dětského trucu. Chci. A chci hodně. A chci teď. A právě to může být důvodem, proč lidé politice přestávají věřit. Protože cítí, že stát se stává rukojmím osobních ambicí. Že ministerstva nejsou řízena podle potřeb země, ale podle potřeb koalice.
A když do toho vstoupí prezident a připomene, že premiér má chránit ústavní hodnoty, dozvíme se, že to vlastně není jeho role. Že „vláda je Andreje Babiše, ne Petra Pavla“, jak zaznělo i z úst Petra Macinky.
Jenže tady nejde o osobní souboj Andreje Babiše, nebo Petra Macinky proti Petrovi Pavlovi.
Vyhovět ministerstvu, ne politikovi
Politik nemá dostat ministerstvo proto, že si ho „zaslouží“. Politika není zásluhová organizace. Politika má sloužit zemi. A ministerstvo má dostat člověk, který mu pomůže fungovat lépe než včera.
Ve chvíli, kdy se rezignuje na tuto logiku, rezignuje se i na myšlenku, že Česká republika má být řízena kompetentně. A to je mnohem vážnější problém než jeden konkrétní kandidát. Protože dnes je to Filipovi Turkovi. Zítra to může být kdokoli jiný.
A mezitím se z ministerstev stane jen politická kořist. A to je něco, na co bychom si neměli zvykat.
Zdroje:
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-motoristi-to-nevzadaji-macinka-porad-chce-turka-jako-ministra-295098
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/macinka-potvrdil-ze-trva-na-turkovi-ve-vlade-368589
https://www.echo24.cz/a/HA3RN/zpravy-domov-babis-navrhne-turka-na-ministra-predpoklada-predseda-motoristu
