Článek
Příběh Jany Maláčové je unikátní hned v mnoha ohledech. Kdyby nebylo roku 2025, mohla by se stát vzorovým příkladem toho, jak se dostat do politiky a zazářit. Přesto by se její chování mělo na školách vyučovat. Její cesta plná úspěchů i pádů totiž stojí za pozornost.
Pracovitá, ambiciózní a jazykově vybavená
Jana Maláčová byla od samého počátku doslova ukázkovým příkladem člověka, kterého by si přála zaměstnat snad každá firma. Vystudovala dvě vysoké školy. Navíc v zahraničí. Politickou ekonomii v Londýně, samotnou politologii potom v Německu. I díky tomu ovládá dva patrně nejzásadnější cizí jazyky v Evropě. Němčinu (C2) na úrovni rodilého mluvčího, angličtinu (C1) téměř stejně tak dobře.
To je přesně ten typ lidí, kteří jsou nejžádanější na trhu. Jazykově vybavení, se zkušenostmi ze zahraničí, ale s touhou pracovat v Česku a pro Česko. Jen si představte jednání s německými kolegy v jejich rodném jazyce a bez potřeby překladatele, nebo schopnost rozumět detailům jednání v angličtině. To je deviza, kterou jen tak někdo nemá.
Výhoda pobytu v zahraničí
Maláčová navíc nebyla nikdy odtržená od reality. I když sbírala zkušenosti v zahraničí, zůstávala v kontaktu s českým prostředím. Dokázala vnímat problémy obyčejných lidí. Navíc ve srovnání se zahraničím. A to vždy prospěje. Schopnost se podívat na problémy a potřeby i z jiného pohledu a z jiných perspektiv. Vnímat, co funguje a co nefunguje v cizích zemích. Takoví lidé jsou v politice k nezaplacení. I toto je jedna z věcí, která by se měla učit na školách. Nebát se vycestovat za hranice, získat zkušenosti, dívat se na vlastní zemi jinýma očima a přinášet zpět to, co funguje jinde.
Jana Maláčová je stále ještě předsedkyní SOCDEM.
Politický vzestup a odvaha
Možná i proto pro ní měla politika hned od začátku otevřené dveře. Sama Maláčová do ní vstoupila poměrně razantně. V roce 2007 jako šestadvacetiletá začala pracovat na Ministerstvu pro místní rozvoj. O pár let později začala působit v Kanceláři Senátu Parlamentu ČR jako zástupkyně při Evropském parlamentu. Pak už to byl jen krůček k tomu, aby se v roce 2018 stala ministryní práce a sociálních věcí. Tehdy se nebála silných slov. Uměla se i vymezit proti Babišovi, když se už tehdy řešil jeho střet zájmu.
Pro mnohé voliče byla Maláčové také symbolem nové energie v ČSSD. Navíc ženou, která by mohla vrátit straně sílu a levicovou autenticitu. O kandidatuře na vedení v ČSSD už mluvila Maláčová v roce 2021. V čele SOCDEM (bývalé ČSSD) pak stanula v roce 2024. Byla zkrátka vidět. Měla sebevědomí, obrovské charisma a energii. A dlouho to vypadalo, že právě ona by mohla stranu zachránit.
A pak přišla realita politiky
Jenže pak nastala fáze, která se stala pro Maláčovou osudnou. Ukázalo se, že její největší slabinou je touha zůstat v politice za každou cenu. Postupně začala přebíhat od jednoho spojenectví ke druhému. Například web Novinky.cz informoval v červnu o jednání mezi Maláčovou a Šlachtou (Přísaha), a také o přemýšlení SOCDEM nad variantou spolupráce s ANO. Obě spolupráce nakonec nevyšly.
A tak zbyl projekt Stačilo! Ten nejdříve Maláčová po několika jednání rázně odmítla. Neshody v programu a prioritách byly zřejmé. Navíc spojení s komunisty nedávalo smysl. Jenže až do doby, kdy si uvědomila, že by patrně sama neuspěla. A tak se k překvapení nejen některých samotných členů se Stačilo! přeci jen spojila.
Místo jasného kurzu to ale působilo jako zoufalá snaha udržet se ve Sněmovně. A právě tohle jí voliči nedokázali odpustit. Z energické tváře, která měla potenciál stranu zvednout, se stala politička bez jasných hodnot, ochotná udělat cokoli, jen aby nezmizela z politiky.
Rok 2025 a prozatímní konec
Výsledek už dnes známe. SOCDEM se pod hlavičkou Stačilo! nedostalo ve volbách přes 5 % a šlo tak ve volbách o jeden z největších propadáků. Strana, která psala dějiny české politiky, skončila. A s ní patrně dosavadní kariéra Jany Maláčové. Ironií osudu je, že právě ona mohla být tváří, která značku zachrání. A nebo alespoň s hrdostí uzavře. Místo toho se ale stala symbolem jejího pádu. Její přebíhání a účelové spojenectví bylo poslední ranou pro voliče, kteří už dávno ztratili trpělivost.
Lekce pro studenty na školách
Příběh Jany Maláčové samozřejmě ještě nekončí. Na nějaký čas si dá patrně politické prázdniny a může se vrátit poučená, silnější, odhodlanější. Její dosavadní příběh by se ale měl na školách opravdu vyučovat. Napůl proto, aby inspiroval. A napůl také proto, aby varoval. Ukazuje totiž, že ani skvělý start, všeobecný přehled, vzdělanost a a jazyková vybavenost nezaručuje úspěch, pokud politik ztratí autenticitu a začne přebíhat jen proto, aby se udržel.
Zatím je to prozatímní konec. Možná se někdy znovu Maláčová objeví a sám bych si to přál. Ale její jméno už navždy zůstane spojeno s pádem sociálních demokratů.
