Článek
Andrej Babiš vždy býval symbolem opravdové síly. Byl vždy mužem, který se nebál říznout i do svých vlastních řad. Nebál se vyhazovat ministry, křičet, tlačit, přebírat odpovědnost. Ať už ho lidé milovali, nebo nenáviděli, jedno se mu upřít nedalo. Působil jako silný a opravdový lídr, který má věci pod kontrolou.
Dnes ale sledujeme někoho úplně jiného. Někoho mnohem slabšího. Ne tak úplně slabšího rétoricky. To on stále umí. Ale slabšího politicky.
Matematika, která svazuje ruce
Hnutí ANO má dnes ve sněmovně 80 poslanců. Samo o sobě nedokáže rozhodnout o ničem. A především ne o jedné zásadní věci. O případném nevydání Andreje Babiše k trestnímu stíhání. K tomu potřebuje spojence. Těmi jsou SPD a Motoristé sobě. SPD disponuje 15 hlasy. Motoristé pak dalšími 13.
Matematika je tak neúprosná. Jakmile Babiš ztratí jednu z těchto opor, ztrácí kontrolu nad hlasováním, protože nedá dohromady nadpoloviční většinu. Je totiž téměř jisté, že opozice by v takové chvíli hlasovala z Babišova pohledu v jeho neprospěch.
A právě tady se patrně vše láme.
Dřív mlátil do stolu. Dnes se dívá stranou
Pamatujeme si Babiše, který bez milosti měnil ministry zdravotnictví. Pamatujeme si scénu, kdy během tiskové konference donutil tehdejšího ministra Adama Vojtěcha říct nahlas jméno lékařky, která pochybila. Pamatujeme si jeho sebevědomé výroky o tom, že by rád jednobarevnou vládu, protože jeho strana je plná odborníků na vedení všech resortů.
Do úsměvu dnes předsedovi hnutí ANO a premiérovi Babišovi tolik není.
Jenže kde je tenhle Babiš dnes?
U Motoristů se tváří neutrálně. Když se řeší, jaký ministerský post by mohl dostat Filip Turek, ať už k němu kompetence má, nebo ne, mlčí. Když se na adresu Turka negativně vyjádří i sám prezident Pavel, Babiš jen neútočně řekne, že on by mu šanci dal. Když se na něj tlačí, ať do jeho nominace sám promluví, řekne, že je to věc samotných Motoristů. Takového rezignovaného Babiše neznáme.
To říká muž, který si kdysi osoboval právo rozhodovat o každém resortu? Který tvrdil, že politika není kroužek, ale jasné a kompetenční řízení firmy?
Ticho k Okamurovi, které bije do očí
Ještě výraznější je pak jeho mlčení směrem k SPD. Novoroční projev Tomia Okamury byl nebezpečný, lživý a otevřeně proruský. Projev, který by si dříve vysloužil ostrou reakci, jasné odmítnutí a rázné vymezení se i od samotného Babiše, který stále míří víc na západ než na východ.
Ale jeho reakce? Znovu slabá. Jakési pokrčení ramen s komentářem, že pan Okamura tady asi mluvil spíše ke svým voličům.
To je všechno? Proč nepráskne do stolu? Proč jasně neřekne, že takové řeči ohrožují bezpečnost země? Proč se chová, jako by se ho to netýkalo?
Odpověď je nepříjemná, zato logická.
Závislost, která mění lídra
Za tím vším je zřejmě strach. Strach si rozhádat SPD. Strach si rozhádat Motoristy. Strach přijít o pojistku, která rozhodne ve chvíli, kdy půjde o jeho osobní svobodu. A právě proto dnes vidíme Babiše, který nezasahuje, neřve, netrestá a mlčí tam, kde by dříve jednal. A to není dobře.
Politik, který se bojí vlastních spojenců, není silný. Politik, který kvůli sobě toleruje nebezpečné výroky a vnitřní chaos u partnerů, není lídr. A politik, který obětuje principy kvůli hlasům, přestává být správným politikem.
A to není dobře. Ani pro něj. Ani pro naši zemi.
