Článek
Stal jsem se svědkem jedné události, kde bych s trochou nadsázky ani nevěřil, že se opravdu mohla stát, kdyby mi to nepotvrdili lidé od vedlejšího stolu. Znovu jsem si potvrdil, že se někteří jedinci v naší společnosti chovají prazvláštně, a znovu je třeba připomenout některé nepsané zásady dávání dýšek.
Nedělní procházka na Smíchově
Pro nedávnou nedělní procházku jsme si s rodinou vybrali Kinského zahradu na Smíchově. Unikátní místo v tom ohledu, že jste stále v samém srdci Prahy, ale přitom uprostřed přírody. Dalším benefitem je pak příjemná kavárna otevřená i během víkendových dní. A právě o té je řeč.
Procházku jsme zakončili sladkou tečkou v podobě dezertu. Vedle nás seděl sympatický mladý pár s malým psíkem, co vypadal jako kříženec jezevčíka a klasického plyšáka. Popíjeli nějakou limonádu a měli k tomu něco drobného k jídlu. Nic velkého, chtěli si patrně na chvíli odpočinout, než budou pokračovat.
Platba na baru
To zásadní se ale odehrálo při placení. Šel jsem zaplatit přímo k baru a totéž udělal mladík z toho sympatického páru. Platil přede mnou. A z jeho pozdějších slov šlo vydedukovat, že má od partnerky instrukci koupit jedno kafe s sebou. V první chvíli na to ale zapomněl, takže když ho obsluha požádala o zaplacení částky za stůl, která byla 365 korun, džentlmensky sumu zaokrouhlil na 400 korun a zaplatil.
Kinského zahrada, podzim 2024
Já už se jako další na řadě nadechoval, abych servírku včas upozornil na to, že budu platit kartou. Jenže do řeči mi ještě stihnul skočit onen mladík a následoval krátký dialog, ze kterého mi bylo opravdu trapně.
„Jé pardon, já bych ještě poprosil jedno Lungo s sebou.“
„Tak Vás ještě požádám o 65 korunek. Zase hotově?“
„Já Vám dal zrovna 35 korun dýško, tak 30 doplatím a jsme srovnaný.“
Dýško nedýško
Následovalo přesně to, co byste všichni patrně očekávali. Krátké trapné ticho. Servírka si chvíli pohrávala s myšlenkou, že by se mohlo jednat o vtip. Já si zase přemýšlel o tom, jestli si podobný scénář jen ze srandy nepřehrávám ve své mysli. Ani jeden jsme neměli pravdu.
Abych se onoho chlapce trochu zastal, všimnul jsem si, že svírá v dlani dvě kovové mince, dvaceti a desetikorunu, takže mu to tak nějak matematicky vycházelo opravdu dobře. A vlastně se to trochu nabízelo, aby to celé takhle rychle sfouknul, byť je to tedy opravdu velmi nevhodné.
Pohotová reakce milé servírky
Servírka ale zachovala dekórum a mladíkovi jen slušně vysvětlila, že takhle to úplně nefunguje, že už má tu jeho předchozí platbu v kase zadanou a ať klidně zaplatí kartou, jestli nemá hotovost. Bylo to elegantní a nejvhodnější řešení, kterého nakonec mladý muž využil, aniž by se musel nutně cítit trapně.
Já v tu chvíli nevěděl, co s očima. Potkal jsem se tak pohledem s lidmi, kteří celou situaci pozorovali u nejbližšího stolu a vrhli na mě tak vytřeštěný pohled, že mi bylo jasné, že se mi něco takového opravdu nezdá.
Takže krátké poučení o dýškách. Dýško je něčím dobrovolným. Jde o vyjádření vaší spokojenosti s úrovní služeb, prostředím. To samozřejmě platí. Pokud ale nechcete být považováni za burany, nenárokujte si v žádném případě dýško zpět, tak jako to udělal mladík v našem příběhu.
