Článek
Ivan Bartoš už několikrát ukázal, že není jedním z těch, kteří by se po neúspěchu stáhli s hořkostí. Mohl by se cítit ukřivděně. Byl možná trochu neférově Fialou odvolán z vlády. Prezident Pavel demisi přijal. Bartoš ztratil předsednické křeslo a čelil kritice od svých lidí i ze strany společnosti. Jenže to je minulost. Dnes jde zase vidět a to poměrně vysoko. Odvážný, klidný, odhodlaný. A to jsou vlastnosti, které v české politice potřebujete. Otázka zní, jestli to stačí.
Politik, který se umí vracet
Bartošova kariéra je úctyhodná. Marně byste hledali někoho, kdo by v čele jedné strany působil téměř 15 let. Přesto se i jemu nevyhnuly těžké chvíle. Psal se rok 2014 a po neúspěchu ve volbách do Evropského parlamentu složil funkci a vedení Pirátů poprvé opustil. O pár let později se ale vrátil „s plnou parádou“. Postavil se do čela strany a v roce 2017 přivedl své kolegy k historickému úspěchu. Téměř 550 000 hlasů a dohromady 10,79 % tehdy vyneslo Pirátům 22 křesel ve sněmovně. Právě Bartoš byl tehdy na vrcholu. Jako symbol nové energie, digitální revoluce, odhodlání.
Piráti na tiskové konferenci v roce 2019.
O sedm let později je ale zase všechno úplně jinak. Ve funkci vicepremiéra a ministra pro místní rozvoj Bartoš tvrdě narazil. Premiér Petr Fiala navrhl jeho odvolání, prezident Pavel návrh akceptoval a Bartoš v září 2024 ve vládě skončil. Ale to by nebyl Ivan Bartoš, kdyby se znovu nevrátil.
Odvaha zůstat bez nároků
Po oslabení Pirátské strany, vnitrostranickém napětí a odchodu z vlády se Bartoš sice stáhnul, ale ne úplně. Dnes už není hlavní tvář. Přesto ve straně zůstal. Kryje záda republikovému lídrovi Zdeňkovi Hřibovi. A ne ublíženě. Smířil se s rolí dvojky, možná trojky. I to chce odvahu. Ustoupit, ale nezmizet. Pěkně to jde vidět v zahájení kampaně, kde po své úvodní řeči zve Hřib své kolegy na pódium (od 22. minuty). A právě Bartoš je tím prvním, kdo přichází a poplácá Hřiba po rameni, aby mu vyjádřil upřímnou podporu.
Na jiném místě zase odpovídá na otázku, jaké to je být po patnácti letech mimo kormidlo. Ani tady ale nezazní žádná ublížená výčitka. „Těší mě, že mám víc času na rodinu. Ty tři roky ve vládě Petra Fialy byly poměrně náročné,“ prozrazuje Bartoš v pořadu K věci na CNN Prima News.
Ivan Bartoš na billboardu v rámci předvolební kampaně 2025.
Jen odvaha nemusí stačit
Bartoš stál sice za úspěchem v souvislosti s elektronizací osobních dokladů, veřejnost si ale stále pamatuje jeho neúspěch v podobě (ne)zjednodušení stavebního řízení. Otázka tak je, jestli Bartošova hroší kůže, odvaha a zkušenosti budou stačit. Osobní vlastnosti jsou jistě důležité, politika je ale především o výsledcích. Proto i celé zahájení kampaně Pirátů působilo poněkud rozpačitě. Hesla jako „nakopneme Česko“ a „zrychlíme procesy“ v souvislosti s připomínkou Barošova neúspěchu působila jako lehká ironie. Stejně tak Piráti v kampani slibují řešení bytové krize, výstavbu 200 000 nových bytů. A tomu někteří jen těžko věří.
Na druhou stranu se nemusí povést lídrovství Zdeňka Hřiba. Přeci jen Piráti jsou především spojení s tváří právě Ivana Bartoše. A jeho setrvání ve straně může zajistit právě potřebnou kontinuitu pro část voličů.
Potřebuje Česko Ivana Bartoše?
O odvaze Bartoše tak jistě nepochybují i jeho odpůrci. Politici jeho typu se po prvním neúspěchu nevzdávají. Otázkou ale zůstává, jestli má Česku co nabídnout. Jestli jeho místo v politice dává smysl i po 15 letech. Dnes mluví o mnoha tématech. Chce pomoci společnosti. Nakopnout Česko, jak zní hlavní heslo Pirátů. Otázka ale je, jestli nejde jen o pouhá slova. O důvěře v Ivana Bartoše ale koneckonců rozhodne každý, kdo se 3. a 4. října dostaví k volebním urnám.
