Článek
Vláda, korupce, dosluhující koaliční politici, Bečva, Dozimetr, útoky na novináře, obhajoba Čapího hnízda… Témat, která během svého devadesátiminutového projevu v Poslanecké sněmovně Andrej Babiš vystřihl, bylo opravdu nespočet.
Celou tu dobu byl přitom lídr hnutí ANO neuvěřitelně tvrdý. Kritický. Burcoval svůj elektorát i přítomné poslance. Mluvil o tom, jak drtivě porazili ve volbách Fialovu vládu, kterou drželi novináři. Působil jako nezlomný vůdce, který se veze na vlastní neomylnosti.
Byl to bezesporu silný projev silného lídra.
Možná právě proto nebyl nikdy Andrej Babiš mým šálkem kávy. Vždycky mi na něm vadilo, že jsem v něm neviděl ani špetku pokory. Lidskosti. Snahy se domluvit, přiznat chybu, stáhnout se o krok zpět. Vždy byl pro mě ztělesněním politické brutálnosti, která tlačí, boří, útočí a nikdy necouvá.
Jenže pak přišel jeden krátký moment, který v Babišově životě snad nemá obdoby.
Z ničeho nic se jeho ledový štít rozpadl. Přestal být generálem bojujícím proti celému světu. Přestal být tím mužem, který má vždy odpověď, připravený protiútok, ironický úšklebek nebo útočnou větu.
Předseda hnutí ANO Andrej Babiš
Začal totiž mluvit o svém synovi a jeho těžkém osudu. V tu chvíli se mu změnila barva hlasu. To poznali i přítomní poslanci a sál na malou chvíli utichl a napnutě poslouchal. Přesně v tu chvíli se Andrej Babiš naprosto zlomil.
Začal plakat. Upřímně. Viditelně. Bez přípravy.
A možná ještě silnější než samotný pláč byla jeho reakce na potlesk poslanců.
Kroutil hlavou. Odmítal ho. Jako by se styděl, že tohle před lidmi ukázal. Jako by sám sebe chtěl zarazit. Snažil se rychle uklidnit, setřít slzy, nadechnout a posunout se dál. Dokonce něco zamumlal směrem k plénu, jako by chtěl poslance okřiknout, že tady se tleskat nebude. Ať se na jeho lidskost nedívají.
Ale bylo pozdě. Protože tohle už všichni viděli.
Ať jste jeho volič nebo odpůrce, ten okamžik měl sílu. Babiš v něm nebyl boss ani predátor. Proměnil se v rodiče. V normálního „taťku“. V citlivého otce. V někoho, koho absolutně zlomila bolest vlastního dítěte.
Babiše mi v tento moment bylo líto. Zdál se mi po tolika letech čistý, upřímný a lidský. Zkrátka se ukázalo, že pod všemi těmi negativními vrstvami strategie a tvrdosti je i on sám pořád jen člověk.
Na mém vztahu k němu se tak po dnešku mění jedna věc.
Poprvé jsem v něm neviděl jen politika, ale i člověka. A to je moment, který se nedá úplně přejít.
Zdroj: https://videoarchiv.psp.cz/
