Článek
Pojďme si to vzít pěkně popořadě. Zápasy mezi Spartou a Slavií jsou prostě největší lákadlo tuzemské fotbalové ligy. Dvojnásob to platí tuto sezonu, kdy se po pár slabších letech Sparta konečně vyrovnala Slavii, a zápasy jsou tak mnohem napínavější. Důkazem je, že před tímto nedělním zápasem první dvě příčky v tabulce patřily právě oběma pražským klubům, a to dokonce se shodným počtem bodů (22).
Na zápas si našlo cestu 19 370 fanoušků. V Česku také něco nevídaného. Jen pro zajímavost, třeba plzeňská Doosan Arena disponuje kapacitou pouhých 11 700 diváků. Umíte si tedy asi představit, jakou atmosféru dokáže vytvořit téměř 20 tisíc lidí. Naprosto strhující. Obzvlášť, když ke konci zápasu hladina emocí rostla a rostla.
Dvě červené karty jsou dalším bodem, který derby pražských „S“ okořenil. Nejsem zastánce agresivity ve sportu. Na druhou stranu v hokeji bývají šarvátky o dost nebezpečnější a dává se jim tolik prostoru. Navíc to bývá také lákadlem pro fanoušky. Ve fotbale ale jde většinou o nějaké malé pošťuchování, teatrální pády na trávník a podobné to bylo i mezi kapitány Janem Bořilem (Slavia) a Ladislavem Krejčím (Sparta). Nic nebezpečného. Byť si oba červenou kartu zasloužili. Podobně bych vyhodnotil i počet žlutých karet. Je pravdou, že 11 karet na zápas není úplně málo. Žádný z faulů ale nebyl likvidační.
Opravdu infarktový byl závěr zápasu. Konkrétně několik posledních minut. Nejdříve tedy ono vyloučení obou kapitánů. To bylo stále za stavu 1:0 pro Slavii, kdy se v padesáté osmé minutě trefil z penalty Václav Jurečka. Už všechno směřovalo k vítězství „sešívaných“ a v jeden moment už bylo na chvíli dokonce „vymalováno“. Psala se sedmá minuta nastavení, kdy se sám na brankáře řítil slávistický Mojmír Chytil a zvyšoval na 2:0. Jenže stačilo pár vteřin, ozval se VAR, gól odvolal a k nelibosti domácího týmu naopak nařídil penaltu pro Spartu. Jen pár okamžiků před Chytilovým gólem totiž zahrál rukou v malém vápně slávistický hráč. Jasná penalta.
K té se postavil kdo jiný než nejlepší střelec soutěže. Lukáš Haraslín. A byl úspěšný. Atmosféra v ten moment byla opravdu neskutečná. Tomu napovídá i gesto Lukáše Haraslína, kdy si na oslavu vstřelené branky sundal dres. A kdo se jen trochu zajímá o fotbal, ví, že za toto gesto bezprostředně následuje žlutý kartonek. Jenže radost z vyrovnání byla v ten moment mnohem silnější než nepříjemnost se žlutou kartou.
Když to tedy shrnu. Tři góly, z toho dva uznané. Dvě penalty. Jedenáct žlutých a dvě červené karty. Spousta emocí. Dvacet tisíc fanoušků. Několik zajímavých šancí. Za mě více takových zápasů.
Zdroje: sport.cz, oficiální webové stránky klubů SK Slavia Praha, AC Sparta Praha, FC Viktoria Plzeň
