Článek
Když se v pondělním vysílání pořadu Showtime na CNN Prima News rozhodla moderátorka Laďka Něrgešová sundat paruku, nebyl to jen moment osobní odvahy. Byl to také neuvěřitelně silný signál celé společnosti. Něrgešová, která bojuje s glioblastomem, jedním z nejagresivnějších nádorů mozku, tím totiž ukázala, že nemoc a vše, co s ní souvisí, nemusí být jen skrytá nepříjemnost za dveřmi vlastní domácnosti.
V přímém přenosu vysvětlila, že chemoterapie a ozařování jí vzaly většinu vlasů a zbytek musel být kvůli další léčbě oholen. Na závěr pak dodala, že není třeba brečet, že to jsou přeci jenom vlasy. Sebevědomě a „jako by se nechumelilo“ pak domoderovala celý díl Showtime.
Osvěta místo studu
A právě u tohoto gesta se na chvíli zastavme. Ono totiž zapadá do širšího trendu, pokud to tak můžeme nazvat, který je v posledních měsících možné pozorovat. Někteří lidé totiž otevřeně sdílejí své příběhy o nemoci a léčbě. Právě internet je plný videí a blogů mladých mužů i žen, kteří popisují boje s rakovinou nebo jinými vážnými diagnózami. Nejde o senzaci, ale o osvětu. O ukázku, že nemoc není stigma a že o ní lze mluvit nahlas a bez studu. A to je velmi prospěšné a důležité, jak už před několika lety připomněla v rozhovoru pro Novinky psycholožka Zuzana Nemčíková.
Jedním takovým člověkem je mladý youtuber, která si říká turista Sváťa. Právě on ve svém příběhu otevřeně popisuje první okamžiky a prožitky s rakovinou. Jiný příběh se stejnou nemocí sdílí další mladý člověk, sportovec Adam Choma. Podobných lidí je ale mnohem více.
A tak to, co bylo dříve považováno za intimní a zamlčované, se dnes stává součástí veřejného prostoru. A má to obrovský smysl. Minimálně to pomáhá bourat tabu, dodává to sílu těm, kdo stojí na začátku podobné cesty, a především se jedná o neuvěřitelnou osvětu.
Inspirace pro ostatní
Kromě obou zmíněných mladých mužů tak nově inspiruje společnost i Laďka Něrgešová. Procházet si těžkou nemocí a přijít o vlasy nemusí znamenat konec světa. Přesně to její odvážné sundání paruky znamená. Dodává tím odvahu lidem, kteří si podobnou zkušeností mohou procházet také. Ukazuje jim, že nemusí brečet sami doma a snažit se ukrýt veškeré projevy nemoci. I když by je za to jistě nikdo neodsoudil. Něrgešová jen mezi řádky nabízí možnost, jak se s nemocí poprat. Jaký k ní mít přístup. Jak se stavět ke světu a okolí. A to je něco, co nepřestane být nikdy inspirativní.
