Článek
Je to jen pár dní, co jsem měl s kolegou naplánovanou pracovní cestu do Vídně. Bydlí na Znojemsku, kde jsem ho i nabíral. Nepříjemný zážitek na nás čekal na silnici I/53 vedoucí z Pohořelic do Znojma. Později jsem se navíc dozvěděl, že je část tohoto úseku nově přestavená. Část, na které jsme zažili zmíněnou nevšední situaci. Byť se jednalo o bezpečný a přehledný úsek, ve finále je ale stejně vše o lidech, kteří onu bezpečnost vytváří.
Řidiči altruisti
Nejen naše silnice jistě potřebují kvalitní a provozu prospěšné řidiče. Říkám jim řidiči altruisti (altruismus = nezištné a nesobecké jednání ve prospěch jiných osob). Rád je potkávám. Umět se někdy upozadit a vpustit do kolony zařazující se auto, poděkovat zvednutím ruky nebo třeba neohrožovat rychlou jízdou druhé. To vše se hodí a zpříjemňuje dané momenty.
Bohužel někdy to ale řidiči s „dobrým srdcem“ dle mého pohledu dost přehánějí. Pokud do kolony před sebe pustí někdo třeba pět aut naráz, koušu se do rtu. Jsou ale mnohem závažnější situace, do kterých mohou svým altruistickým chováním někteří řidiči sebe i své okolí přivést. Tím je například vybočování přes bílou čáru na krajnici, aby umožnili snadné předjetí dalším vozidlům.
Díky, ale takhle opravdu ne
Blížili jsme se právě ke Znojmu. Před sebou jsem v dálce viděl stříbrné auto, které mohlo jet rychlostí něco kolem 75 km/h. Po chvíli jsem ho dojel a chystal jsem se na předjetí, pokud bych měl k tomu příležitost. Jenže řidič se najednou rozhodl, že mě pustí před sebe a předjíždění mi usnadní. Najel proto nesmyslně co nejvíce doprava, abych měl prostor pohodlně projet. V protisměru bylo dost prostoru, a tak jsem „vyhodil blinkr“ a sešlápl pedál.
Uhýbající automobil v době předjíždění. Fotografie pořízená z palubní kamery, SPZ mnou rozmazaná
Přesně v moment, kdy jsem ale zahájil předjížděcí manévr, se stříbrné auto přiblížilo ke svodidlům natolik blízko, že řidič patrně zazmatkoval a strhl řízení zpátky do jízdního pruhu. Tedy vlastně směrem k mému vozidlu, které se nacházelo přesně vedle něho. Nezbývalo mi nic jiného, než velmi rychle vybočit ještě o něco více do protisměru, než jsem měl původně v plánu. Jinak bychom se boky aut jistě střetli. Naštěstí jsem situaci předvídal a díky defenzivnímu způsoby jízdy nehodě předešel.
Osobní poučení
Dost mě ale tato nepříjemná silniční epizoda vystrašila, takže jsem pak na chvíli raději zastavil a celé si to ještě zpětně zpracoval. Osobně si tak z této nepříjemné situace odnáším dvě jednoduchá poučení.
- Kdykoliv potkám řidiče altruisty, přepínám se do módu zvýšené pozornosti. Může se totiž stát, že mi namísto pomoci přivodí akorát nepříjemnou situaci, která v nejhorším případě může končit automobilovou nehodou.
- Pokud se sám jako řidič snažím přispět plynulosti provozu, vždy pouze tak, aby moje pomoc nebyla kontraproduktivní a nezpůsobil jsem nehodu právě já. Na prvním místě tedy rozhodně volím bezpečnost, až poté případné vyjití vstříc kolegům řidičům.
