Článek
Když se dnes ohlédneme po české politické scéně, je opravdu těžké najít tvář, která by zosobňovala slušnost, pokoru a vytrvalost, jako to dělala Miroslava Němcová. Určitě není mediálně nejvýraznější političkou. A možná není ani tou, která by stála za velkými reformami, které Česku opravdu výrazně pomohly. Možná ale právě proto je a byla pro českou politiku tak důležitá. Ne vždy je totiž pro tým nejdůležitější ten, kdo dává nejvíc gólů nebo nosí kapitánskou pásku.
Politická vytrvalost od devadesátých let
Do politiky vstoupila Miroslava Němcová už v devadesátých letech. Tehdy v roce 1992 to bylo ještě v komunální politice. Chvíli poté už ale začala silná ODS psát jednu z nejsilnější kapitol své historie. Psal se rok 1996 a první volby do poslanecké sněmovny vyhrála právě ODS. A v čele strany stál jeden z nejvýznamnějších politiků posledních let Václav Klaus.
Už o dva roky později, tedy ve stejný rok, kdy přivezli čeští hokejisté zlato z Nagana, se stala Němcová lídrem ODS pro Jihomoravský kraj a po úspěchu také členkou poslanecké sněmovny.
Lídryní se nestala, ale ustála to
Po pádu ODS po éře Mirka Topolánka a Petra Nečase byla právě ona jednou z nejvážnějších kandidátek do čela strany. Volební kongres ODS se měl uskutečnit v lednu 2014. Jenže několik týdnů předtím se objevilo nové jméno. To Petr Fiala oznámil kandidaturu, kterou nakonec proměnil v dominantní vítězství a stal se lídrem strany. A Miroslava Němcová? Prožila obrovské zklamání. I navenek. Nezastírala smutek a nazývala svou prohru dokonce jako neférovou.
Tehdy ze mě vylítla tato věta (že to není fér), kterou mi vždycky někdo připomene a já se u ní začervenám, není mi u ní dobře. Protože si uvědomuju, že to byla taková věta v těch emocích a vůbec neznamenala nic namířeného proti Petrovi Fialovi.
Jenže se neurazila. Neodešla. Přijala roli dvojky, ustála to s grácií a Fialu podporuje dodnes. V tom je její politická velikost. Osobní ambice dala stranou a pracuje pro tým, jak mimo jiné vypráví i v rozhovoru v podcastu Galerie osobností. Dokonce i dnes umí uznat, že její tehdejší výrok nebyl správný.
Úspěšnou političkou dodnes
A právě na rozdíl od mnoha svých tehdejších kolegů dokázala u politického řemesla vydržet. Voliči ji znovu a znovu potvrzovali mandát, až ji nakonec dovedli do Senátu, kde působí dodnes. Už to samo o sobě něco říká. Není náhoda, když vás lidé znovu volí desítky let.
Němcová byla zároveň ztělesněním jedné z mála žen, která se v české politice dostala tak vysoko. Dokonce se hovořilo i o její možné kandidatuře na prezidentku. Poprvé to bylo v roce 2012, naposledy potom v dubnu 2021. Už tehdy ukázala, že i v prostředí, kde dominují muži, se dá prosadit i jako žena.
Miroslava Němcová na obrázku s bývalým prezidentem Zemanem a současným prezidentem Pavlem.
Odvážná gesta a pokora
Jedno z odvážných gest si pak schovala na rok 2018. Když Miloš Zeman při inauguraci překročil podle jejího pohledu hranici, zvedla se ze sálu a hrdě odešla. Ne z trucu, ale z principu. Zeman tehdy v proslovu kritizoval Českou televizi a pouštěl se i do médií.
Vzpomenout chci ještě jednou rozhovor v podcastu Galerie osobností, kde Němcové moderátor nahrál jednoduchou otázkou: „Máte to jako žena v politice těžší?“ Odpovědět „ano“ a získat laciné body by bylo jistě snadné. To ale Němcová odmítla slovy, že to má těžké každý jinak. Žádné sebepolitování, žádné hraní na genderové téma. Prostě věcně a s nadhledem.
Umět odejít včas
Její senátorský mandát se brzy uzavírá a Němcová už předem oznámila, že pokračovat nebude.
„Myslím si, že to je to taková hezká věta (že v nejlepším se má přestat)… já mám pocit, že cítím, že za ty tři roky (na podzim 2026) je ta správná doba, kdy bych měla skončit.“
V tomto postoji je mimo jiné i kus moudrosti a pokory. Vědomí, že politika není celoživotní hra o posty, ale služba, která má i své hranice. A říct konec v nejlepším je i známka odvahy.
Miroslava Němcová nikdy nebyla a ani nebude politikem, který plní titulní strany bulvárních deníků. Ale právě v tom je její síla. Je ukázkou, že politika může být řemeslo, které se dá dělat dělá poctivě i chybami, bez velkých gest s pokorou a respektem k lidem.
