O ženách mluví genderově nešťastně Petr Pavel i Filip Turek

Před několika týdny se prezident Petr Pavel vyjádřil k přešlapům Filipa Turka poměrně jasnými slovy. Řekl, že by se nově zvolený poslanec měl „zachovat jako chlap“. Měl tím na mysli odpovědnost, schopnost uznat chybu, nevymlouvat se a k oné chybě se nějak postavit. Věta, která na první poslech nepůsobí nijak problematicky. Spíše naopak. Šlo o jakýsi apel na elementární slušnost a další cnostné vlastnosti.

O pár dní později vyrukoval s téměř totožným výrokem zase sám Filip Turek. V reakci na své nejmenování ministrem se několikrát opřel do prezidenta Pavla, a dokonce prohlásil, že doufá, že se prezident „zachová jako chlap“ a omluví se mu. Pokud by se v tomto případě hypoteticky jednalo o prezidentovo provinění, dalo by se s Turkem souhlasit, že omluva Pavla by byla namístě. Ani tady by pak nešlo o nic problematického.

Oba výroky přesto spojuje jeden společný faktor. V obou případech se totiž ctnosti, jako jsou odpovědnost, schopnost se omluvit, nevymlouvat se a být schopen sebereflexe, automaticky spojují s „chlapstvím“. Jako by správné jednání mělo přirozeně mužský rod.

Nedomnívám se, že by si to oba aktéři výslovně mysleli. Patrně něco takového řekli proto, že takto český jazyk funguje už dlouhou dobu. A právě v tom je problém.

Nikdo rozumný nemůže tvrdit, že by Petr Pavel nebo Filip Turek chtěli ženy záměrně shazovat, natož jim upírat schopnost jednat cnostně. To by byla laciná a neobhajitelná interpretace. Smysl této kritiky je jinde. V tom, že jazyk, který používají nejen lidé ve vysokých funkcích, nevědomky reprodukuje stereotyp, podle něhož jsou morální kvality připisovány mužům a ženy zůstávají mimo vyprávění.

Když někoho nabádáme, aby se „zachoval jako chlap“, co tím vlastně říkáme? Že odvaha, odpovědnost a omluva jsou mužské vlastnosti? A pokud ano, kde v tom obrazu stojí ženy? Přirozeně na protipólu. Tedy ty bez odvahy, schopnosti sebereflexe a dalších hodnot. A to je samozřejmě nesmysl.

Zajímavé je, že stejný jazyk používají dva velmi rozdílní lidé. Prezident, který je dlouhodobě vnímán jako kultivovaný a umírněný, a na druhé straně Turek, který zase staví svou image na konfrontaci a provokaci. To neznamená, že jsou si podobní hodnotově. Znamená to ale, že oba čerpají ze stejného kulturního zásobníku frází, které už dnešní společnosti úplně nesedí.

Možná stojí za zmínku i má osobní a vědomá volba ilustrační fotografie k tomuto textu. Žena zachycená v legínách může na první pohled působit lehce sexualizovaně a paradoxně tak kontrastovat s tématem, o němž je řeč. I to ale dobře ilustruje podstatu problému. Ženy jsou ve veřejném prostoru často přítomné spíše jako obraz než jako nositelky vlastností, o nichž se mluví. A právě tento rozpor mezi tím, jak ženy zobrazujeme, a tím, jak o nich přemýšlíme je součástí širší debaty, kterou tento text otevírá.

Právě proto má smysl se u jakéhokoliv nevhodného vyjadřování o genderových typizovaných rolích zastavit. Ať už je to textem, nebo obrázkem. Ne proto, abychom někoho pranýřovali nebo mu podsouvali špatné úmysly. Ani proto, abychom se báli cokoliv nahlas říct a byli přehnaně opatrní. Jen je čas začít přemýšlet o významu slov, které používáme. Jen tak totiž docílíme toho, že se nebude ani jedna skupina, tedy ženy a muži, cítit méněcenná nebo přehlížená.