Článek
Pavel Liška je mnohými považován za člověka, který možná není tolik chytrý. Je to dost možná dáno tím, že často hraje takové role a sám má na tomto projevu prostého člověka postavený i vlastní humor. Ve skutečném životě je to ale velmi inspirativní a obětavá osobnost.
Záchranné video na sociálních sítích
Právě v posledních hodinách to potvrdilo jedno video, které sdílel na svých sociálních sítích. Pavel Liška v něm popisuje situaci, kterou by většina lidí možná jen z dálky sledovala, nebo by si přinejmenším řekla, že už se s tím stejně nedá nic dělat.
Šlo o situaci, kdy se na zamrzlém rybníku propadla srnka a to tak nešťastně, že se svépomocí nemohla dostat ven. Uvízla v ledové vodě. Čekalo ji pomalé a velmi jisté umrznutí. Kdyby ovšem kolem zrovna nešel Pavel Liška.
Liškovi nejde nepomoct
Typicky po svém z celé situace udělal maličko šaškárnu. Mluví s nadhledem, s lehkým humorem, který ho provází celý život. Ale pod tím vším je jasně vidět jedna věc. Že její osud, přestože se jedná o zvíře, mu není absolutně jedno. Že nepřemýšlí nad tím, jak bude vypadat, ale nad tím, co je potřeba udělat.
Vzal si dva žebříky. Jeden pro sebe. Druhý pro srnku. A začal se po zamrzlé hladině rybníka klouzat směrem k ní. Chytře a především velmi opatrně. Na břehu ho jistil jeden z kamarádů. Liška na žebříku rozložil svou váhu do vícero bodů, minimalizoval tím riziko, že se sám propadne do ledové vody.
Když se dostal k srnce, tak ji pobídnul právě druhým žebříkem a nakonec se mu podařilo ji dostat ven. Na břeh. Do bezpečí. Zvíře, které pravděpodobně nikdy znovu neuvidí. Zvíře, které ho nikdy nepozná a nikdy mu nepoděkuje.
Tady by ten příběh mohl klidně skončit. Všichni bychom se mohli mírně pousmát a říct si, že je to prostě hezká příhoda. Jenže ono to celé může získat maličko jiný rozměr tím, kdy se to stalo. V čase Silvestra a Nového roku.
Přesah do lidských vztahů
Jde o období, kdy si dáváme předsevzetí, snažíme se toho spoustu změnit. Možná více jsme tolerantní, když slýcháme nějaká klišé. A tak možná tento příběh může být inspirativní i pro nás. Jestli se dokážeme jako společnost takhle zachovat ke zvířeti, které neznáme, které nám nic nedluží a které pro nás objektivně nic neznamená, proč si tenhle princip nepřevzít i do dalšího roku mezi námi lidmi? O to víc vůči těm, které známe. Vůči rodině, spolupracovníkům, sousedům. Lidem, se kterými se míjíme každý den. I možná proto nás nepřímo Pavel Liška na konci svého příspěvku vyzývá k tomu, abychom konali DOBRO.
A možná to nebude ani tak těžké, jako záchrana srnky propadené v rybníku.
